|
MAINE DE BIRAN (1766-1824) byl filosof poněkud nestálý, vrtkavý: jeho myšlení prošlo třemi jasně ohraničenými periodami. V první z nich, nejméně důležité, patřil nebo spíš hlásil se k senzualistické škole condillacovské (viz Senzualismus a Condillac). V druhé periodě se od Condillaca odvrátil a vyčetl mu a jeho stoupencům, že si vysvětlují vnitřní, psychické síly podle obdoby sil vnějších, objektivních (přitažlivost, soudržnost, elektřina apod.), kdežto ve skutečnosti vlastní podstatou člověka je vůle (effort volontaire). Hlavní Biranova díla z této druhé periody jsou Vztahy fyzického a morálního (Rapports du physique et du moral), a zejména Esej o základech psychologie (Essai sur les fondements de la psychologie). Obě tyto knihy zůstaly dlouho v rukopise; vydal je tiskem o mnoho let později, po autorově smrti, jeho žák a ctitel filosof Victor Cousin. Není mi známo, byl-li to Maine de Biran sám, kdo se bránil tato díla vydat; jisto však je, že už v době, kdy dopisoval svůj Esej, po pádu Napoleonově, nastával u něho třetí, nejradikálnější myšlenkový zvrat. Tehdy evropské lidstvo procházelo velikou názorovou krizí; šílená intolerance Francouzské revoluce oslabila víru v božství Rozumu, církev katolická počala zvedat hlavu a lidé, otřeseni hrůzami napoleonských válek, se nanovo přikláněli k pietismu, k vzývání věčných pravd Kristových. V Německu filosof Schleiermacher se pokusilo obnovu zvetšelé lutherské ortodoxie a ve Francii náš Maine de Biran s konečnou platností vyhlásil boj senzualismu a materialismu svých filosofických počátků a oddal se mystice. Sám eklektik – tři periody jeho myslitelského života lze charakterizovat jmény Condillac, Fichte a Schleiermacher – Maine de Biran měl veliký vliv na francouzskou školu eklektickou; její zakladatel, zmíněný Victor Cousin, ho nazval největším metafyzikem XIX. století. [BACK] |