INDIVIDUUM. Dvě věci si mohou být podobné tak, že jednu od druhé nerozeznáš; mohou mít přesně týž tvar, touž velikost, mohou být vyrobeny z téže látky – a přece nejsou totožné. Říkáme, že věc je totožná (identická) pouze se sebou samou a s ničím jiným. V tomto smyslu každá věc na světě je svým způsobem vzácná, neboť je jedinečná, a tudíž neopakovatelná v prostoru a v čase. Každá věc, byť to bylo zrníčko písku nebo vločka sněhová, je jeden jediný, individuální exemplář sebe samé; každá věc má svou individuálnost.

Ovšem tato individuálnost věcí hraje v našem životě a myšlení pramalou úlohu. Rozbiješ-li svůj šálek na kávu, koupíš si nový a nelámeš si neopakovatelností rozbitého šálku hlavu, protože každý šálek na kávu ztělesňuje jednu a touž ideu šálku a splňuje se stejným zdarem účel, pro nějž šálky na kávu jsou vyráběny; každý šálek na kávu, hovořeno shodně s teorií Aristotelova principu individuace, tj. odůvodnění, proč věci téhož druhu nejsou totožné, vznikl spojením jedné a téže duchovní formy (viz Aristoteles, I), nadané všemi výtečnostmi, jimiž šálek má být nadán, a látkového obsahu, totiž hmoty. A liší-li se šálek od šálku, zrníčko písku od zrníčka, tužka od tužky, ano sněhová vločka od vločky, bylo to zaviněno vzpurností, hrubostí, nepoddajností hmoty. Individuálnost, hovořeno v Aristotelově smyslu dál, není tedy přednost, nýbrž nedostatek. Také u středověkých mystiků pozorujeme, jak se snažili potlačit svou osobnost, splynout s Bohem, rozpustit se v něm ,jako kapka vody v sudu vína"; odlišnost člověka od člověka, jeho jedinečnost, singulárnost byla považována za slabost, mrzkost a hřích.

U mrtvých věcí můžeme mluvit o jejich individuálnosti, pokud jejich identitě se sebou samými přikládáme zvláštní hodnotu, jako např. u památkových předmětů a u originálů uměleckých. Věc, nazíráno takto, je individuální, ale nikdy není individuum. Individuum je věc, která si své individuálnosti je vědoma, která je sebevědomá, a která tedy vědomě o zachování vlastní individuálnosti usiluje. Neznáme duševní život rostlin, a nemůžeme tudíž tvrdit ani popírat, že rostlina je individuum; určitě však není individuí mimo život organický. Čím jasnější a vyhraněnější je sebevědomí, tím jasnější a vyhraněnější je individualita individua. Bytost plně a dokonale si vědomá své jedinečnosti, svého jedinečného cíle a své úlohy na tomto světě, pravá individualita plně vyzrálá a jednotná v sobě samé jest osobnost, francouzsky personnalité, anglicky personality, německy Perschlichkeit. Člověk, který trpně podléhá mínění svého okolí, který cokoli dělá, dělá to jen proto, že se to tak dělá, je spíš typ, exemplář svého druhu než individualita, a dozajista není osobnost.


[BACK]