|
BONAVENTURA (1221-1274). V hesle Tomáš Akvinský se dočtete, že řád dominikánský v XII. a XIII. století se ujal úkolu uvést do evropské filosofie učení Aristotelovo, jež vyhovovalo požadavkům bohatnoucí, k věcem tohoto světa stále víc se obracející církve. Ale každá akce vyvolává reakci: v téže době jiný mocný žebravý řád, na počátku XIII. století založený svatým Františkem z Assisi, nastoupil cestu opačnou – zpátky k filosofii svatého Augustina (v. t.). František byl mystik, přívrženec evangelické chudoby a nestál daleko od kacířsko-kornunistických hnutí své doby; k založení řádu došlo bez jeho vědomí a k nemalé jeho nelibosti. Řád františkánů neboli minoritů pak zůstal ohniskem opozice proti církevní lačnosti, moci a hrabivosti. Generál řádu Bonaventura zastupoval několik let františkánskou filosofii na pařížské univerzitě. Směrnici k učení svatého Augustina obdržel od svého učitele Alexandra z Hales (1170-1245), který učil, že cílem teologie není pravda, nýbrž dobro; napsal obrovitou knihu Summu univerzální teologie, v níž přivedl k mistrovství metodu, zavedenou před časem Abélardem (v. t.). – Svatý Bonaventura byl člověk hluboce zbožný a neměl rád světskou filosofii; dokonce i sama teologie nemá v jeho očích ceny, pokud jejím cílem není mravní zdokonalení člověka. Vyprávělo se o něm, že když ho kdysi navštívil jeho veliký vrstevník Tomáš Akvinský a poprosil ho, aby mu ukázal svou knihovnu, Bonaventura mu ukázal kříž a řekl: „Odtud jsem zvěděl všechno, co vím." Jako Augustinovi, i Bonaventurovi vrcholem všeho vědění bylo mystické spojení s Bohem. Lidské poznání se podobá schodům, z nichž každý má svou vlastní opodstatněnost, ale všechny vedou k Bohu. V poznání Boha se Bonaventura s radostí vrací k starému ontologickému důkazu Anselmovu (v. t). Jeho hlavní spis je Putování mysli k Bohu (Itinerarium mentis in Deum). [BACK] |