|
ANTlSTHENES Z ATHÉN (kol. 444-360), filosof řeckého proletariátu, byl syn otrokyně, a proto citlivě poznal na svém hřbetě krutost aténského zřízení. Při lnul k Sokratovi pro jeho vlídnost ve styku s vyvrženci lidské společnosti a pro jeho chudobu; vybrav si zjeho učení, a zejména zjeho životního způsobu to, co vyhovovalo jeho názorům, založil filosofickou školu tzv. kynickou, zvanou tak podle slova kynes, psi. Úhelným kamenem jeho filosofie byla podobně jako u Sokrata ctnost. Ctnostný člověk se vyznačuje tím, že nemá žádných potřeb, že je soběstačný, nenáročný a že pohrdá tělesnými rozkošemi. I běhal milý Antisthenes bos a roztrhán stejně jako mistr; po vzoru Sokratově také přezíral kulturní hodnoty. Obracel se proti Platónovým ideám: člověk vidí dům, ale pojem „domu jakožto takového", domu-ideje, je nesmysl. Nejdůležitější článek jeho učení je uctívání tělesné práce, tedy cosi naprosto neslýchaného v tehdejších Aténách. Proti Prométheovi, který svou krádeží ohně přinesl světu kulturu, lépe řečeno civilizaci, vynášel Heraklea, který svou prací dovedl dosáhnout všeho, čeho potřeboval. Pohrdal státem, rodinnými svazky, městem, hlásal návrat k přírodě, odmítal zákony, uznávaje jedině zákony přírodní; brojil proti otroctví a žádal společenství majetku. Byl však spíš anarchistou než komunistou. V logice popíral možnost soudu jiného než identického. Nelze prý říci „člověk je smrtelný"; přípustné jsou pouze soudy „člověk je člověk" a „smrtelnost je smrtelnost" Svým učením se obracel zejména k lidu a docházel nemalé obliby. Přičítá se mu výrok, že „švec chápe filosofii lépe než král" V rozporu s příkladem Sokratovým a se svými vlastními zásadami bral za své učení peníze. Z jeho spisů se zachovalo něco málo úryvků. [BACK] |