ANAXIMENÉS Z MILÉTU (kol. 585-525), třetí z tzv. jónských filosofů (viz Jónská neboli milétská filosofie), napsal knihu, z níž se zachovala tato věta: „Tak jako naše duše, jsouc vzduchem, nás ovládá, i celý svět je objímán dechem a vzduchem." Za základní látku, z níž všechno vychází, považoval tedy vzduch. Jeho názory astronomické jsou oproti Anaximandrovi (v. t.) krokem zpět; navazuje v nich na Thaleta (v. t.), země je mu opět plochou deskou, plovoucí tentokrát ne po vodě, nýbrž po vzduchu. O pohybu slunce měl názor, že v noci postupuje kolem země na východ, ,jako se klobouk otáčí kolem hlavy". Najeho učení navázal Diogenés z Apollonie (kolem r. 490 př. Kr.). Všechny duševní i fyzické procesy vykládal jako dýchání; i hvězdy podle něho dýchají. Vzduch je nadán duší i rozumem.


[BACK]