positivismus O tom, co je positivismus, měli různí lidé a skupiny v různých dobách odlišné představy. To nás staví do obtížné situace, chceme-li rozhodnout, které myslitele lze právem pokládat za positivisty. I ti, kteří sami sebe nazývali antipositivisty, protože nesouhlasili s tou či onou tezí, spojovanou obvykle s positivismem, jsou za positivisty považováni svými kritiky (viz Stockman).
Být positivistou v nejobecnějším smyslu neznamená nic jiného, než být vědomě vědeckým. Toto povšechné vymezení však bez další specifikace neodlišuje positivismus od jiných stanovisek, která si také činí nárok na vědeckost, například od realismu ve filosofii společenských věd a MARXISMU v politickém myšlení. Různé positivistické teze jsou nejčastěji (ale ne vždy) různými specifikacemi toho, co je vědecké.
Slovo "positivismus" je zkrácením výrazu "positivní filosofie", který používal COMTE, aby charakterizoval svoji rozsáhlou systematickou rekonstrukci dějin vědeckého poznání. Comte však nebyl první, kdo zastával ideje, jež byly od té doby spojovány s positivismem. Témata, jež spojil do své jednotné koncepce dějin, měla svůj původ ve FRANCOUZSKÉM OSVÍCENSTVÍ a i v dřívějších dobách. Je prokazatelné, že díky svému nekompromisnímu empirismu byl prvním rozhodným positivistou RUME (viz Kolakowski), neboť empirismus je pro většinu odrůd positivismu (včetně Comtova) ústřední, i když vlastní forma empirismu začleněného do positivistické koncepce se měnila. Empirismus má obecně za to, že jediný zpÚsob, který nám zaručuje pravdivé či vědecké poznání skutečnosti, je založit toto poznání na pozorování, či obecněji na zkušenosti. V Comtově positivismu se tato teze pojila s dvěma dalšími. Comte se ujal přezkoumání vědeckého vývoje, aby podpořil tezi o jednotě vědy, podle níž lze všechny vědecké discipliny - přírodní i společenské integrovat do jednotného systému poznání, jelikož mezi nimi není podstatného rozdílu jsou pouze rozdíly ve stupni, v němž se přibližují positivnímu ideálu odhalování neměnných přírodních zákonů, jimž jsou podřízeny všechny jevy. Comtova snaha o završení sjednoceného systému observačních věd pomocí založení sociální fysiky, tedy sociologie - positivní vědy o společnosti - byla motivována další, k praxi se vztahující tezí, podle které vědecké poznání poskytuje nezbytnou základnu pro ovládání přírody i společnosti.
Pod vlivem těchto tří idejí - empirismu, jednoty vědy a poznání jako základu ovládání - se positivistické politické myšlení nezabývalo státem či jinými specificky politickými institucemi, ale společností obecně, rozvíjením a aplikací positivní vědy o společnosti, a to ve snaze překonat tehdejší společenskou nejistotu a nastolit lepší budoucnost. V rámci tohoto obecného přístupu vznikly politické programy navzájem se tak lišící jako například SAINT-SIMONŮV, COll1Úv a SPENCERŮV. Spojovala je touha postavit politickou volbu na zdravý vědecký základ.
Na počátku dvacátého století už uvadal zájem o společenské a politické kosmologie a přetrvaly z nich pouze ty, které se opíraly o alternativy positivistických idejí, zvláště marxismus. Mezitím se však stala vlivnou další positivistická teze, další představa o tom, co je vědecké. Ta vycházela z politické aritmetiky sedmnáctého století a byla podporována společenskými výzkumy filantropÚ, organizátorll a reformátorll století devatenáctého. Podle této představy znamenala vědeckost sbírání a rozpracovávání kvantitativních dat. Ruku v ruce s ní šel enornmí rozvoj všech odvětví statistiky. Vlivem této positivistické teze se politické myšlení pojímalo jako přírodovědecké studium politických činů a institucí prostřednictvím shromaždování a statistické analýzy kvantifikovatelných politických faktÍl. (Viz POLITICKÁ TEORIE A POLITICKÁ VĚDA.) Ve dvacátých a třicátých letech našeho století se v dílech skupiny filosofú, matematikÚ a vědcÚ, jež vešla ve známost jako Vídeňský kruh, objevila obnovená forma positivismu. Filosofický program Vídeňského kruhu, který dostal jméno logický positivismus, se omezil na fenomenalismus (radikální formu empirismu, jež vidí základnu vědy ve zkušenosti vjemÚ samotných) a logickou analýzu a za cíl si vytyčil sjednocení vědy (viz Neurath a další). Bezprostřední zkušenost poskytovala náplň veškeré vědy a logika formální jazyk, jímž se měly propojit popisy zkušeností, a tak utvářet zákony a teorie. Tato kombinace empirismu a logické analýzy byla cele zaujata principem verifikovatelnosti. Tento princip podával kriterium pro odlišení vědy, v níž musela být všechna tvrzení rozložitelná na základní věty, které je možno verifikovat zkušeností, od metafysiky, jež postrádá přímou empirickou referenci, a je tudíž nesmyslná. Raný logický positivismus byl také redukcionistický - základní tvrzení popisující bezprostřední zkušenost se měla vyjadřovat stejným observačním slovníkem, jenž byl původně slovníkem fysiky.
Logický positivismus měl na politické myšlení dvojí vliv (viz POLITICKÁ TEORIE). Ten spočíval jednak v podpoře názoru odvozeného z principu verifikovatelnosti totiž že politika je metafysická, že stojí mimo vědu a že je otázkou v podstatě libovolných výběri'J a iracionálních závazkÍl, protože věda nám říká pouze co se stane za jistých podmínek, nikoli co by se stát mělo.
To bylo v ostrém kontrastu s positivistickým názorem z devatenáctého století, že politika sama by mohla být vědou. Druhý a opačný účinek logického positivismu byl zpi'Jsoben jeho dominantním postavením ve filosofii vědy a následným rozšířením stanoviska, že být vědeckým rovná se přijímat ty aspekty vědy, které identifikoval logický positivismus jako esenciální. S tím souviselo pře- svědčení, že fysika je paradigmatem sjednocené vědy a že věda postupuje induktivně od pozorování k zákonÍlm. Zde měl značný vliv Hempel, a to především formalizací logiky vysvětlení v jeho deduktivně-nomologickém schematu, který prosazoval názor, že vysvětlení a předpověď jsou formálně symetrické, obě předpokládají subsumpci jednotlivých událostí pod obecný zákon. Tyto rozmanité myšlenky znamenaly obecnou podporu statistického positivismu. Došlo ke značnému technickému pokroku v operacionalizaci, měření a analýze {Jat, které prováděli statistikové ve snaze učinit společenské výzkumy obdobou řízených experimenti'J v přírodních vědách, aby bylo možno odhalit a verifikovat společenské a politické zákonitosti. Tyto myšlenky společně s redukcionismem propi'Jjčily také větší váhu behaviorismu - koncen. traci na pozorovatelné stránky jednotlivcÍl a institucí v protikladu k ideálním hodnotám, především společenským významÍlm, které pokládali za ústřední ti oponenti positivismu, kteří ostře rozlišovali mezi hermeneutickými humanitními vědami a vědami přírodními.
Raná logicko-positivistická filosofie vědy prošla mnohými modifikacemi v důsledku snah vyřešit nebo obejít její vnitřní problémy. Společenští vědci toto tříbení teorie většinou ignorovali; výjimkou je POPPER, který sám sebe chápe jako antipositivistu, ovšem pro kritiku je sám positivistou. Dařilo se mu zejména prosadit alternativu principu verifikace prostřednictvím indukce. Jeho hypoteticko-deduktivní metoda (metoda falsifikace) spočívala v tom, že se nejdříve postuluje hypotetický zákon a poté zkoumáme, je-li principiálně vyvratitelný empirickou zkouškou. Tuto metodu uplatňují empiričtí političtí analytikové, když podřizují hypotézy testům, které mají prokázat jejich smysluplnost.
V dnešní době se positivismus moc nenosí. Stal se terčem útoki'J ze strany (a) realismu, který odmítá empirismus a vysvětlení hledá ve fungování reálných mechanismÍl za zkušeností, které jsou kauzálně odpovědné za to, co pozorujeme; (b) hermeneutiky, jež popírá tezi o jednotě vědy a hlavní pozornost ve společenských vědách věnuje významuplnosti pronikající společenským světem; (c) KRITICKÉ TEORIE, která odmítá tezi o řízení společnosti ve jménu emancipace člověka skrze integrální analýzu společnosti. PH

odkazy
Hempel, c.O. ed.: Asl'ects (!ť Scientitic Exl'lanation. New York: Free Press, 1965.
Kolakowski, L: Positivist Philoml'hy: [mm Hume to the Vienna Circle. Harmondsworth: Penguin, 1972.
Neurath, O., Hahn, H., Carnap, R.: The scientific conception of the world: the Vienna Circle. V: O. Neurath, Eml'iricism and Sociology, cd. M. Neurath a RS. Cohen. Dordrecht: Reidel, 1973.
Stockman, N.: Antil'ositivist Theories (~f the Sciences: Critical Rationalism, Critical Theory and Scientific Realism. Dordrecht: Reidel, 1983.
literatura
Ayer, A.J. ed.: Logical Po~,.itivis'm. Londýn: Allen & Unwin, 1959.
Halfpenny, P.: Positivism and Sociology: Explaining Social Life. Londýn: Allen & Unwin, 1982.