Polybios (před rokem 200 - po roce 118 př. Kr.) Řecko-římský historik. Polybios započal svou kariéru v nižších vojenských a politických úřadech Achajského spolku řeckého společenství, jehož byl členem. Ten vznikl ve třetím století př. Kr. a zabíral téměř celé jižní Řecko. Když Římané poprvé významněji vojensky zasáhli do řeckého světa - roku 200 př. Kr. proti Makedonskému království - Achajský spolek s nimi po jistém váhání spojil svůj osud. O třicet let později, když Makedonie učinila poslední pokus uplatnit svoji nezávislost na Římu, se Achajský spolek snažil od římské politiky distancovat. V důsledku toho byl po porážce Makedonie Polybios spolu s mnoha jinými převezen do Itálie a internován. Dařilo se mu tam však podstatně lépe než jeho kolegům; příslušníci římské elity jej přijali za přítele, což bylo nepochybně zpÚsobeno jeho intelektuálními schopnostmi a tím, že Řím v té době dychtil po řecké kultuře.
Velmi záhy napadla Polybia myšlenka napsat zprávu o tom, jak Římané dobývali tehdejší známý svět. Původně se chtěl zabývat obdobím od roku 2{j4, kdy Římané vstoupili na Sicílii, do roku 167, tedy konečné porážky Makedonie, avšak poté se rozhodl rozšířit své pojednání tak, aby zahrnulo i zničení Kartága v roce 146, a tím poskytnout materiál pro posouzení povahy římské vlády (viz ŘÍMSKÉ POLITICKÉ MYŠLENÍ).
Ústřední částí Polybiovy Historie je šestá kniha, v níž popisuje římský politický systém v jeho vrcholném období. PolybiÚv popis Říma se zabývá kromě politických aspektů i jeho vojenským systémem. Protože psal mimo jiné i pro Řeky, snažil se postavit Řím do obecnějšího kontexnl řeckých spisů o zřízeních a analyzovat jej s ohledem na řecké teoretické argumenty týkající se vývoje státÚ.
Pravděpodobně pod vlivem svých římských přátel Polybios dokazoval, že římský politický systém byl výsledkem dlouhodobého kolektivního úsilí společnosti jako celku.
Až potud bylo vše v pořádku. Polybios si ale přál vztáhnout dějiny římského politického systému ke dvěma původně řeckým teoretickým přístupÚm. Podle jednoho procházely státy cyklickým procesem, ve kterém monarchie degeneruje v tyranii, aby ta byla nahrazena vládou aristokracie, jež zase upadá a přechází v oligarchii. Tu vystřídá demokracie, po jejímž rozkladu následuje ochlokracie, vláda lúzy. Po období anarchie se pak opět vytváří primitivní monarchie. Polybios také pracoval v teoretickém rámci odvozeném z pozorování lidského a živočišného světa - v systému rostu, vrcholu, úpadku a konce. Navzdory tomu chtěl podepřít názor, že se římskému státu jakýmsi způsobem podařilo prolomit nutnost podrobit se cyklickému zákonu nebo zákonÚm, jež vyplývaly z biologického modelu. Řím byl podle něj ačkoli Ifikde nevysvětluje, jak k tomu došlo - dokonalou směsicí monarchie, aristokracie a demokracie.
Tato představa smíšeného zřízení prošla v pozdějším politickém myšlení dlouhou historií, a je dÚležité si uvědomit, že Polybios nepředpokládal systém kontrol a rovnováh (viz CHECKS AND BALANCES) mezi mocí výkonnou, soudní a zákonodárnou, ale takový systém, v němž měl každý z jeho prvkÚ svou vlastní sféru pÚsobnosti. Ta byla vymezena sférami pÚsobnosti zbývajících dvou prvkÚ ve státě a v jistých souvislostech nastával případ, kdy byla nutná kooperace dvou či všech tří prvkÚ, aby VÚbec k nějaké činnosti mohlo dojít. MHC

odkazy
Polybius: The Histories, přel. W.R. Paton. 6 sv. Londýn: Heinemann, 1922-27.
literatura
Walbank, F.W.: Po/yhius'. Berkeley, Los Angeles a Londýn: University af California Press, 1972.