merkantilismus Myšlenky a metody, jež se soustředily kolem doktriny o obchodní bilanci, typické pro evropské ekonomické myšlení sedmnáctého a značnou část osmnáctého století. V Bohatství Anglie ze zahranic'ního obchodu (Englanď s Treasure by Foreign Trade, 1664) vyjádřil Thomas Mun (1571-1641) tuto doktrinu následovně:
"Běžným prostředkem ke zvětšení našeho bohatství a majetku je zahraniční obchod, při němž se vždy musíme držet pravidla, prodávat ročně cizincÚm větší hodnotu, než sami spotřebujeme jako protihodnotu od nich." Protože objem světového pokladu (zlata a stříbra) je omezen, ekonomická aktivita nutně znamená konflikt, jelikož zisk jedné země vyžaduje ztrátu na straně země druhé.
Za podobně konfliktní jako národní zájmy považovali merkantilisté i nesoulad mezi zájmem národním a soukromými zájmy uvnitř státu. Obecným předpokladem merkantilistického myšlení bylo otevřené přijetí faktu, že národy i jedinci usilují o zisk, a potřeby regulace v zájmu uspořádání ekonomického života. Dvěma neoddělitelným cílům merkantilismu - národní moci a hojnosti - lze nejlépe porozumět na pozadí intenzivního mezinárodního soupeření, které bylo příznačné pro sedmnácté století.
K tomu, aby se vytvořila aktivní obchodní bilance, bylo podle merkantilistÚ zapotřebí vládních subvencí a cel, jež by povzbuzovaly vývoz a brzdily dovoz. Omezení dovozu na levné suroviny a podpora vývozu hotových výrobkú měly zaručit obchodní zisk. K této strategii se pojila potřeba kolonií, ochrana domácího promyslu, udílení monopolních výsad obchodním společnostem a kontrola námořní dopravy (příkladem jsou anglické námořní zákony a opatření). V zájmu udržení cen zboží schopného konkurence se často doporučovaly nízké mzdy. Merkantilisté byli také zastánci rychlého rostu populace. Kromě Thomase Muna byly významnými představiteli této školy Sir William Petty (1623-1687), Josiah Child (1630-1699) a Jean-Baptiste Colbert (1619-1683), který byl za Ludvíka XIV. ministrem financí.
Termíny "merkantilismus" či "merkantilní systém" poprvé použil francouzský fysiokrat Mirabeau v roce 1763 a později zpopularizoval Adam SMITH v Bohatství národů (1776). Oba znevažovali protekcionismus, s nímž se setkávali u ekonomÚ předcházejícího století, a obhajovali svobodný obchod. Smith tvrdil, že merkantilisté zaměňovali bohatství s peně~i či zlatem a stříbrem a že tohoto omylu využili kupci a výrobci ke získání státních podpor, které je nespravedlivě chránily před konkurencí. Smithův útok na merkantilismus vedl k jeho odmítání v průběhu téměř celéhb devatenáctého století. První obhajobu našel merkantilismus li německých historikÚ, zejména roku 1884 u Gustava Schmollera, který pociťoval sympatie k jeho zjevnému nacionalismu. Podle Schmollera byl merkantilismus především systémem budování státu, v němž vláda pracovala směrem ke stržení vnitřních bariér obchodu a na zlepšení národní pozice ve světové ekonomice. Zastáncem merkantilismu byl ve své Obecné teorii (1936) i J. M. KEYNES. Příznivě pohlížel na merkantilistické využití státních regulací k zachování domácích peněžních rezerva udržení úrokových sazeb na nízké úrovni, a v tom smyslu také vyznívaly jeho doporučení vládě. Současná věda nemá ani tak zájem na odmítání merkantilismu jako na výkladu podob, který na sebe bral v rÚzných zemích, a okolností, které stály v sedmnáctém století u jeho zrodu. TAH

literatura
Coleman, D. C. ed.: Revi.l'ion.l' in Mercantilism. London: Methuen, 1969.
Heckscher, E.: Mercanlilism. Londýn: Anen & Unwin. ] 935.