fysiokratismus Pojem znamená "vládu podle pňrozeného řádu". Fysiokratismus byl první politicko-ekonomickou teorií, jež vysvětlovala celý ekonomický cyklus a v ekonomii spatřovala nepřetržitý, vzájemně závislý tok. Fysiokratismus vzešel ze spojení průkopnické ekonomické analýzy, již provedl Franc,:ois Quesnay (1694-1774), a společenské teorie, jak ji podal Victor de Riqueti, markýz de Mirabeau (1715-1789). Později byl fysiokratismus interpretován jako předchúdce KLASICKÉ POLITICKÉ EKONOMIE a dokonce MARXISMU. Na rozdíl od nich však fysiokraté viděli jediný zdroj bohatství v púdě.
Přesně analyzovali kapitalistickou výrobu v zemědělství, popírali však, že prÚmysl a obchod mohou přinášet nové hodnoty. Pnlmysl a obchod pouze zpracovávají hodnoty vytvořené zemědělským sektorem. Práce samotná hodnotu nevytváří, dokonce i zemědělská práce přináší hodnotu jen mKY spojení s púdou.
Pomineme-li přesvědčení o výhradní produktivitě zemědělství, pak fysiokratismus v mnohém předjímá politickou ekonomii, která přišla po něm - klade dÚraz \l1a neomezené soukromé vlastnictví, ekonomický individualismus a trh, jež pokládá za základní kameny ekonomického života. Fysiokraté byli také prvními teoretiky, kteří chápali ekonomický růst jako organický proces, jenž nevyžaduje vzájemné ožebračování. Popírali dokonce i potenciální konflikt mezi ekonomickými sektory. Vysoké ceny obilí podle nich prospívají jak spotřebitelÚm, tak výrobcÚm, protože prospemjící zemědělští výrobci zajišťují silný trh pro zboží a služby nezemědělských výrobcÚ, a tím jim umožňují, aby za obilí platili více, aniž by ve větší míře pociťovali tlak jeho ceny.
Podle fysiokratÚ je pro zdravou ekonomiku nutné, aby byla pÚda držena v absolutním vlastnictví, nezatíženém povinností poplatkú a služeb, aby byla podobně svobodná i práce a aby vlastníci pÚdy disponovali prostředky na rozvoj zemědělské výroby. Dále se domnívali, že vlastní zemědělské hospodářství by mělo být pod kontrolou "farmám", zemědělských podnikatelÚ, kteří si dlouhodobě pronajímají púdu od majitelÚ. Zemědělská výroba musí začít odpovídajícími investicemi nejen do osiva, ale i do živého inventáře (nebo práce a hnojiva) a do kultivace polí, a zlepšením stavu zemědělských budov. Takové zemědělské podniky - převládne-li zcela svobodný trh - budou rozhodně vytvářet zisk, neboli čistý produkt, nadhodnotu, převyšující náklady výroby včetně odměny farmáře. Čistý zisk je jediným legitimním zdrojem zdanění a všechny daně musí být vybírány z něj. Jakýkoli jiný pokus o zdanění zemědělského bohatství kromě čistého zisku nutně vyústí v poškození veškeré ekonomiky. Zdaňovat prostředky potřebné pro rozvoj znamená tento rozvoj brzdit, a tím i snižovat příští úrodu. Stejným výsledkem končí i překážky postavené do cesty volnému oběhu zemědělských výrobkú. Nižší ceny, uměle stanovené v zájmu zvýhodnění městských dělníků, by okrádaly farmáře a snižovaly možnost dalších investic. Krátkodobý prospěch městských tříd by vyústil v jejich dlouhodobou škodu. Fysiokraté prezentovali tyto návody jako absolutní a neporušitelné zákony přírody. Quesnay sestrojil diagram, proslulou Ekonomickou tabulku (1758-59), aby s matematickou přesností demonstroval neúprosnost svých zjištění.
Quesnay, Mirabeau i další původní fysiokraté - Baudeau, Le Mercier de la Riviere, Le Trosne, Roubaud a Du Pont de Nemours - pociťovali ve fysiokratické politické ekonomii silnou politickou složku. Quesnay tvrdil, že vláda musí být zároveň ne-intervencionalistická a absolutistická. Prosazoval termín "právní despotismus", jenž měl vyjadřovat jeho ideál a jehož nejlepší faktický model spatřoval v Číně. Tyto politické názory ostře odlišily fysiokraty od britských politických ekonomů, kteří předpokládali, že svobodný hospodářský vývoj a bezpečné soukromé vlastnictví vyžadují zastupitelský politický systém, který by zrcadlil a prosazoval svobodu trhu.
Fysiokratismus jako politická ekonomie zůstal těsně spojen s předrevoluční francouzskou společností, v níž vznikl. V šedesátých letech osmnáctého století fysiokraté aktivně intervenovali ve prospěch svobodného obchodu s obilím a za zrušení jakýchkoli omezení trhu. V sedmdesátých a osmdesátých letech se jejich učení postupně posunulo od dogmatické strnulosti, která jde na vrub Quesnayovým formulacím, a přešlo v obecnější liberální program neomezeného vlastnictví,1 ekonomického individualismu a politické reformy. Jen málo z údajných stoupenců fysiokratismu ve Spojených státech i jinde si toto označení zasloužilo. Z původní doktríny převzali, až na úctu k zemědělství jako privilegované formě ekonomické činnosti, jen pramálo. EF-G

odkazy
Quesnay, F.: Deuvres économiques et philosophiques de F. Quesnay, .fimdateur du sy~.teme physiocratique, ed. A. Onken. Frankfurt a Paříž, 1988.
literatura
Fox-Genovese, E.: The Drigim oťPhysiocracy: Economic Revolution and Sodal Drder in Eighteenth -Century France. Ithaca, NY a Londýn: Cornell University Press, 1976.
Meek, R.L.: The Economics (!ť Physiocracy: asays and tram'lantions. Londýn: Allen & Unwin, 1962.