I.Úvod

Jsem starý, starší než myšlení vašeho druhu a přicházím z hvězd
teonanacatl

     Tato knížka je o halucinogenních houbách, které je možné najít na našem území. Z nesčíslných druhů hub rostoucích v České republice jich je jen několik psychoaktivních. Nejznámější a nejvyhledávanější je lysohlávka kopinatá, lysohlávka česká a muchomůrka červená. Každý, kdo se zajímá o změněné stavy vědomí vyvolané psychedelickými látkami, by měl z následujících stránek získat základní představu o tom, jak se takové houby hledají a rozpoznávají, jak se dají poměrně snadným způsobem pěstovat, jaké je jejich dávkování a jak se suší pro případné pozdější použití.

Historie

     Halucinogenní houby jsou pravděpodobně stejně staré jako lidstvo samo. V saharských jeskyních byly objeveny starověké malby znázorňující bytosti s hlavami ve tvaru houby. Sibiřští šamani používají nebo používali muchomůrky červené k osvícení cesty do duchovního světa. Ve Střední a Jižní Americe bylo užívání halucinogenních hub a dalších rostlin rozšířené až do připlutí Španělů, kteří přijeli šířit mečem a ohněm katolickou víru a pochopitelně tyto látky zakázali.

     První záznam o užívání halucinogenních hub pochází od španělských konquistadorů, kteří se v roce 1502 zúčastnili korunovace Montezumy a při následné oslavě pozorovali podávání halucinogenních hub. Španělský mnich Fray Bernardino de Sahagun (1547-1569) o této aztécké slavnosti píše: "První věci, jež při té oslavě požili, byly malé černé houby, které nazývali nanacatl a které jim navodily opilost a halucinace. Někdy docházelo i ke smilstvu. Snědli tyto houby před úsvitem . . . s medem, a když začali pociťovat jejich účinky, začali tancovat, někteří zpívat a jiní naříkat. . . Když opojení z hub pominulo, vyprávěli si své vidiny." Sahagun dále píše: "Podle starodávného zvyku si vzali jenom samotné houby, které ihned snědli. S výjimkou kakaového nápoje, který pili noc předtím, nic jiného nejedli ani nepili. Houby jedli s medem."

     Aztékové (1400 až 1521 n. l.) znali i jiné halucinogenní látky, takové jako tlapatl, mixitlové zrno a peyotl, jejichž užívání pochází ze severu Mexika, kde bylo známé již od roku 300 př. n. l. "Houbové kameny", pod jejichž klobouky jsou zobrazeny postavy, pocházejí ještě z ranějšího období (1000 až 500 př. n. l.). Účel těchto sošek je neznámý, ale pravděpodobně sloužily jako posvátné předměty.

     Rukopis Codex Vienna Mixtec (asi 13. až 15. století) popisuje rituální použití teonanacatlu mixteckými bohy (teonanacatl znamená v překladu 'Maso Bohů'). Bůh známý jako 'sedm květin' (jeho jméno je ve znakovém jazyce znázorněno jako sedm kruhů a květina) byl mixteckým bohem psychoaktivních rostlin, především však posvátných hub. Je zobrazován s párem hub, které drží v ruce.

     Aztékové měli také svého boha pro halucinogeny, Xochipilliho, 'Pána květin'. Byl posvátným ochráncem 'květinového snění', jak Aztékové nazývali svůj rituální halucinační trans.

     Houby, které indiáni znali, byly pravděpodobně lysohlávka mexická (Psilocybe mexicana) nebo lysohlávka šedomodrající (Psilocybe caerulescens) a kropenatec zvoncovitý (Panaeolus sphinctrinus). Lysohlávka kubánská (Psilocybe cubensis), která je v současné době velmi populární, nebyla na území dnešních USA známa až do doby, kdy Evropani přijeli se svým hovězím dobytkem. Dnešní indiáni ji nemají tak rádi jako lysohlávku mexickou, protože roste jenom na zvířecím trusu.

     Na počátku dvacátého století se zvedl zájem o psychoaktivní houby. Teonanacatl byl nejdříve identifikován jako Lophophora williamsii čili peyotl a o Sahagunovi se tvrdilo, že se zmýlil, že si popletl kaktus s houbou. Etnobotanik Richard Evan Schultes a lékař Plasius Paul Reko nakonec odjeli hledat houby do Oaxaky. Shromáždili vzorky kropenatce parabolického (Panaeolus sphinctrinus) a zjistili, že jsou v této oblasti stále udržovány posvátné obřady s houbami - velady.

     Téměř deset let po druhé světové válce, na začátku roku 1953, R. Gordon Wasson a jeho přítel Allan Richardson navštívili po dlouhém pátrání malou vesnici Huatla de Jimenez, kde se zúčastnili velady, kterou vedla místní šamanka (curandera) Maria Sabina.

     V roce 1956 pozval Wasson francouzského mykologa Rogera Heima, aby prozkoumal užívání posvátných hub v oaxacké oblasti. Heim identifikoval čtrnáct druhů, z nichž tři byly do té doby neznámé.

     Zpráva o houbách se rychle rozšířila. Díky objeviteli LSD, novodobému alchymistovi Albertu Hofmannovi, byly objeveny psychoaktivní látky psilocybin a psilocin a zanedlouho se mu je podařilo také syntetizovat. Začalo experimentování s houbami a syntetickými substancemi a kouzelné houby se brzy staly součástí 'psychedelického' hnutí šedesátých let.

     V roce 1962 se R. Gordon Wasson poprvé seznámil s Rg-védem, souborem 1028 chvalozpěvů, jež byly před více než 3500 lety složeny kočovnými kmeny Árijů. Přibližně 120 těchto chvalozpěvů je věnováno uctívání rostliny s názvem 'sóma', která je popisována jako 'bezlistá', 'bezkvětá', 'nemající kořeny' a 'pocházející z hor'. Na základě pečlivého rozboru těchto starodávných textů se začali R. Gordon Wasson a jeho blízká spolupracovnice Wendy O'Flahertyová domnívat, že sóma byla muchomůrka červená - Amanita muscaria. (Za připomínku stojí, že někteří etnobotanici tuto teorii dosud nepřijali. Domnívají se, že sómou byla rostlina s názvem syrská routa - Peganum harmala.)

     Téměř s jistotou lze říci, že halucinogenní vlastnosti kouzelných hub a dalších v přírodě se vyskytujících rostlin byly v Evropě známy celá staletí před příchodem průmyslové revoluce, kdy velká většina znalostí našich venkovských předků postupně upadla v zapomnění. Dalším z důležitých faktorů, proč tyto látky zmizely z obecného povědomí, bylo stíhání 'čarodějnic', které se ve středověku lavinovitě šířilo po celé Evropě. Tyto takzvané 'čarodějnice' byly většinou pouhé vesnické kořenářky, jejichž znalost kouzelných rostlin byla hrozbou pro neustále se rozpínající moc církve. Inkviziční procesy byly vskutku důkladným spiknutím proti posledním pozůstatkům tradic starověkých náboženství, původem matriarchálních, používajících magické rostliny ve svých rituálech, sahajících až k samotným počátkům evropské civilizace.

     Označení rodu Psilocybe pochází z řeckých slov psilos (holý) a kube (hlava). Doslovně přeloženo to znamená 'holá hlava', což je pravděpodobně odvozeno od vzhledu této skupiny hub. V Čechách byl přijat název lysohlávka.

Mykologie

     Houby, které jsou vidět růst, nejsou celými houbami. Jsou pouhou částí, která produkuje výtrusy (spory), jsou plodnicí (karpoforou). Vegetativní část jakékoliv houby, tj. část, která pohlcuje z půdy živiny a přivádí je do plodnice, je jemnou vláknitou strukturou vytvářející se pod zemí. Ta se nazývá podhoubím (myceliem) houby a jednotlivým vláknům se říká hyfy. Mycelium je jakousi materiální schránkou pro kolektivní vědomí houby. Může pokrýt nezměrnou plochu, růst po tisíce let a mít mnohem více propojení než lidský mozek.

     Jakmile se spora ocitne ve vhodných podmínkách, začne klíčit. Na jejím povrchu se objeví jedno nebo více zárodečných vlákének, které se začnou rozvětvovat a spojovat. Jak se podhoubí formuje, jsou tato spojení stále složitější. Struktura utvářející se z jednoho výtrusu se nazývá monokaryotické nebo také primární podhoubí. Aby mohla plodnice začít růst, musejí se setkat mycelia dvou pohlavně rozdílných spor (platí pouze u heterothalických druhů) a vytvořit tak dikaryotické neboli sekundární podhoubí. První známení rostoucí plodnice je svrašťování mycelia, jež se formuje do malých bulek, které se nazývají primordia (zárodky plodnice). Po určité době primordia začnou nabývat a růst do výšky. Lupenová dutina může být zpočátku uzavřena membránou (závojem). Jak plodnice roste, závoj se protrhne a odhalí lupeny, přičemž jedna jeho část zůstává na horní části třeně a druhá na okraji kloboučku (u lysohlávky kopinaté závoj nezůstává).

     Jak houba roste a jak se vyvíjí, začínají se na povrchu lupenů utvářet výtrusy. Když spory dozrají, jsou uvolněny ze svých míst do prostoru mezi lupeny, odkud je vítr roznese do širokého okolí. Odhaduje se, že klobouk houby o průměru deseti centimetrů může uvolnit během šestidenního období kolem šestnácti miliard spor.

     Těch několik druhů halucinogenních hub, které rostou na našem území, rozdělujeme do dvou rozdílných skupin. Nejvíce jich je v prvé. Do ní spadají houby, které obsahují deriváty tryptaminů, z nichž nejznámější je psilocybin a psilocin.

     Do druhé skupiny patří muchomůrky, které obsahují psychoaktivní mykoatropinové látky muskazon, muscimol a kyselinu iboténovou. Dříve se předpokládalo, že hlavní účinnou látkou muchomůrky červené (Amanita muscaria) je jedovatý muscarin, moderní výzkumy však ukazují, že v množství, ve kterém je přítomný (0,00025% čerstvé houby), nemá žádné klinické účinky.

     Houby obsahující deriváty tryptaminů patří do široké třídy hub stopkovýtrusných (Basidiomycetes), do řádu lupenatých (Agaricales) a převážně spadají do rodů lysohlávka (Psilocybe), límcovka (Stropharia), třepenitka (Hypholoma), kropenatec (Panaeolus, Panaeolina), šupinovka (Pholiotina), kuželka (Conocybe), polnička (Agrocybe), vláknice (Inocybe), křehutka (Psathyrella), hnojník (Coprinus), kalichovka (Gerronema), šupinovka (Gymnopilus), štítovka (Pluteus), mrvel (Copelandia) a helmovka (Mycena). V současné době je po celém světě známo více než sto druhů halucinogenních hub, z nichž každá má jinou velikost, tvar, naleziště a obsah účinných látek. Jejich potence se pohybuje od téměř nuly do 15 mg/gram sušených hub. Průměr je asi 3 mg/gram, což je kolem 0,03 procent váhy čerstvých hub. Houby zpravidla v průměru obsahují 90% vody.

Nejčastěji používané druhy jsou:

Psilocybe cubensis, P. baeocystis, P. caerulescens, P. cyanescens, P. mexicana, P. pelliculosa, P. semilanceata, P. stuntzii,

Panaeolus sphinctrinus, P. subbalteatus.

Další houby, v nichž byly nalezeny stopy psychoaktivních látek:

Agrocybe farinacea,

Boletus manicus, B. nigroviolaceus, B. niggerimus, B. kumaeus, B. reayi,

Conocybe cyanopus, C. kuehneriana (pouze psilocin), C. siligineoides (obsahuje neidentifikovatelné tryptaminy, pravděpodobně psilocybin a psilocin), C. smithii,

Copelandia anomalas, C. bispora, C. cambodginiensis, C. chlorocystis, C. cyanescens, C. tropicalis,

Coprinus niveus, C. patouillardii, C. narcoticus,

Galerina steglichii,

Gerronema fibula, G. swartzii, G. solidipes,

Gymnopilus aeruginosus, G. liquiritiae, G. luteus, G. purpuratus, G. spectabilis (Pholiota), G. validipes, G. viridans,

Hygrocybe psittacina,

Inocybe aeruginascens, I. calamistrata, I. coelestium, I. corydalina var. corydalina, I. corydalina var. erinaceomorpha, I. haemacta, I. tricolor (všechny obsahují také muscariny),

Lepiota peele,

Mycena cyanorrhiza,

Panaeolina castaneifolius, P. foenisecii (obsahuje pouze psilocybin),

Panaeolus acuminatus, P. africanus, P. antillarum, P. ater, P. cambodginiensis, P. campanulatus, P. foenisecii, P. fimicola, P. chlorocystis, P. microsporus, P. olivaceus, P. papilionaceus, P. retirugis, P. separatus, P. tropicalis,

Pholiotina cyanopoda,

Pluteus atricapillus (obsahuje pouze psilocybin), P. cyanopus, P. nigroviridis, P. salicinus,

Psathyrella candolleana, P. gracilis, P. sepulchralis,

Psilocybe argentipes, P. atrobrunnea, P. aztecorum var. aztecorum, P. aztecorum var. bonetii, P. bohemica, P. mixaeensis, P. coerulipes, P. callosa, P. strictipes, P. semilanceata var. caerulescens, P. collybiodes, P. cordispora, P. cyanofibrillosa, P. eucalypta, P. fagicola var. fagicola, P. fimetaria, P. hoogshagenii var. hoogshagenii, P. hoogshagenii var. convexa, P. semperviva, P. kumaenorum, P. liniformans var. liniformans, P. liniformans var. americana, P. mairei, P. quebecensis, P. samuiensis, P. serbica, P. silvatica, P. pugetensis, P. subaeruginascens var. subaeruginascens, P. subaeruginosa, P. subcoerulipes, P. subcubensis, P. tampanensis, P. venenata, P. wassonii, P. muliercula, P. yungensis, P. acutissima, P. isauri, P. zapotecorum, P. candidipes.

     Zahrnutí do tohoto seznamu neznamená, že obsah psilocybinu a psilocinu je dostatečný pro nějaké experimentování, například aby člověk pocítil účinky houby Pluteus atricapillus, musel by jich požít více než tisíc.

     Následující druhy hub, které obsahují psilocybin, popř. psilocin, rostou na území České republiky:

ČELEĎ ROD DRUH Poznámky
kopinatá semilanceata
Límcovkovité Strophariaceae lysohlávka Psilocybe česká bohemica (l. srbská P.serbica)
modrající cyanescens
mrvel Copelandia modrající cyanescens (velmi vzácná)
lemovaný subbalteatus (vzácný)
zvoncovitý campalunatus
Hnojníkovité Coprinacae Kropenatec Panaeolus Panaeolina parabolický sphinctrinus
motýlovitý papilionaceus
tmavý ater
otavní foenisecii

     U většiny hub obsažených v této skupině je obsah psychoaktivních látek závislý na genotypu (dědičnosti) mycelia, na kvalitě půdy a na povětrnostních podmínkách.

     Houby z druhé skupiny spadají obdobně jako houby předcházející do třídy stopkovýtrusných (Basidiomycetes), do řádu

obrázek - tvary klobouků

Různé tvary klobouků: a-sklenutý; b-se zašpičatělou bradavkou; c-ploše rozložený; d-s tupým hrbolem uprostřed; e-kuželovitý; f-vyhloubený; g-zvoncovitý; Připojení lupenů ke třeni: H-lupeny odsedlé; CH-přirostlé; I-celou šířkou přirostlé.

lupenatých (Agaricales) a s výjimkou šupinovky kostrbaté (Pholiota squarrosa), která patří do čeledi šupinovkovitých (Pholiotacae), spadají všechny do čeledi muchomůrkovitých (Amanitaceae). Psychoaktivní látky obsahuje muchomůrka červená (A. muscaria, var. A. formosa), muchomůrka tygrovaná (A. pantherina) a muchomůrka královská (A. regalis).

     K experimentálním účelům lze používat pouze muchomůrku červenou. Důvodů je hned několik: ostatní muchomůrky jsou méně prozkoumané, zatímco magické vlastnosti této houby jsou lidem známy po tisíce let. Nejdůležitější je však asi to, že je snadno rozpoznatelná a není zaměnitelná s muchomůrkou zelenou (A. phalloides) a muchomůrkou jízlivou (A. virosa), které mají na svědomí devadesát pět procent všech úmrtí zapříčiněných otravou z hub.

     Některé zahraniční zdroje popisují také experimenty s muchomůrkou tygrovanou (A. pantherina). Použití této houby je však příliš nebezpečné a všeobecně se nedoporučuje.

Nejdůležitější houby rostoucí na území České republiky

     Na následujících stránkách je uveden podrobný popis hub, které rostou na našem území a obsahují významné množství psilocybinu a psilocinu.

Lysohlávka kopinatá
Psilocybe semilanceata, 'Liberty Cap'

     Lysohlávka kopinatá je v současné době druhou nejpoužívanější psilocybinovou houbou na světě. Název 'Liberty Cap' dostala díky tomu, že je podobná kloboukům nošeným během Francouzské revoluce. Roste v severním mírném pásmu po celém světě. Nejčastěji bývá sbírána na severozápadě USA, ve Skandinávii, na Britských ostrovech a v západní Evropě. Je velmi oblíbená v Norsku a dalších částech Skandinávie. Roste od srpna do října, místy v houfech, celkově roztroušeně, ve vysoké trávě, na kravských pastvinách i na loukách, v parcích, na okrajích lesních cest, v příkopech. Na rozdíl od takové lysohlávky kubánské (Psilocybe cubensis) však neroste přímo na zvířecím trusu.

     Lysohlávka kopinatá byla mykologům známa již před Wassonovou cestou do Mexika. Většinou ji popisovali jako "houbu se silnými účinky, které netrvají dlouho a nejsou toxické".

lysohlávka kopinatá

lysohlávka kopinatá

Psilocybin v ní byl objeven na začátku šedesátých let (Heim a Hofmann), široce používat se začala až v letech sedmdesátých. V Čechách první zmínka o lysohlávce kopinaté pochází z roku 1969, kdy ji v okolí Opavy nalezla M. Semerdžieva, a v jejíž plodnici byly později v pražském Ústavu mikrobiologie prokázány aktivní substance psilocybin a psilocin.

     Lysohlávka kopinatá je velice účinná, v jednom gramu usušené houby je obsaženo v průměru 10 až 11 mg psilocybinu. Psilocin nebyl zjištěn žádný. Ve srovnání s většinou lysohlávek však obsahuje více baeocystinu, od 0,9 do 3,4 mg na gram.

     Klobouk je široký 5 až 10 milimetrů, nejvíce 2 cm, jeho výška je 1-2 cm, je zelenavý, zelenožlutý, zelenohnědavý, tmavě olivově šedohnědý, později bledě okrově žlutavý, sušením získává kovově žlutavý odstín. Tvar je ostře kuželovitý, s malou ostrou 'bradavkou' na vrcholu, nikdy se nerozvinuje, okraj je zakřivený dovnitř a je jemně třásnitý, později i lehce rýhovaný, za sucha je lepkavý, když zvlhne, je slizký.

     Třeň je dva až tři milimetry tlustý a 6 až 10 centimetrů vysoký, je bělavý, žlutavý, okrově hnědavý, s věkem tmavne, u kořene je často modrozelený, při poškození nemodrá, je tence válcovitý, křivolaký (vlnitý) a pevný, vypadá jako by byl složen z vláken, nemá závoj, někdy však může být viděn malý tmavý kroužek, u země bývá slabě rozšířený a tam je později modravý až zelenavý.

     Dužina je bělavá, zaokrovělá, voní kořenně, někdy až nepříjemně.

     Lupeny jsou ke třeni celou šířkou přirostlé, nejdříve jsou bělavé, olivově šedé, brzy dostávají hnědavé, čokoládově hnědé až šeříkově hnědé zabarvení s bílým ostřím, jsou relativně vysoké, tenké, středně husté.

     Výtrusy jsou oválné, průsvitně hnědé se zřetelným pórem, veliké (11)12-13(15) x 6-7(8) mikrometrů.

Lysohlávka česká
Psilocybe bohemica, Psilocybe (Hypholoma, Stropharia) coprinifacies

     Psilocybe bohemica byla na začátku padesátých let nalezena v údolí řeky Sázavy a zaregistrována J. Herinkem jako Hypholoma coprinifacies. V roce 1953 ji Z. Pouzar přeregistroval na Psilocybe coprinifacies. Díky srovnávacímu studiu prováděném S. Šebkem se pak došlo k závěru, že je to zvláštní botanický druh, a v roce 1975 byla přejmenována na Psilocybe bohemica a byl podán její

lysohlávka česká

lysohlávka česká

oficiální latinský popis. Roste od konce října do prosince, místy houfně, celkem však vzácně, na tlejících větévkách, dřevěných zbytcích a kouscích dřeva vlhkých lokalit. V literatuře bývá někdy uváděna jako lysohlávka modrající (Psilocybe cyanescens) nebo jako lysohlávka srbská (Psilocybe serbica) a je velmi podobná třepenitce pomněnkové (Hypholoma myosotis).

     V jednom gramu usušené houby je obsaženo v průměru 8,5-9,3 mg psilocybinu.

     Klobouk je široký až 3 cm, je oříškově až kávově zažloutlý (mléčná káva), pak žlutavě béžový, s šedoolivovými až modrozelenými skvrnami či částmi, také bývá celý sytě temně zelený nebo modrozelený, v mládí je tupě kuželovitý, někdy s vyniklým hrbem, pak sklenutý s hrbatým středem, někdy i bradavkovitým, za vlhka je lepkavý až slizký, za sucha hladký, je mírně lesklý, slabě hygrofánní (s rozdílnou barvou za vlhka a za sucha), jeho okraj je tenký, za vlhka lehce rýhovaný.

     Třeň je dva až tři milimetry tlustý a 6 až 8 centimetrů vysoký, zabarvením je velice podobný klobouku, je však vždy světleji béžově zaokrovělý s modrozelenými stíny a skvrnami, bývá též celý modrozelený, je tence válcovitý, křivolaký (vlnitý), pevný a pružný, hladký, lysý, slabě rýhovaný, u země bývá mírně ztloustlý a často srůstající.

     Dužina je bělavá s béžovým nádechem, voní houbově a po tlející trávě či nasládle trouchnivě, zpočátku je vůně silnější a ostřejší.

     Lupeny jsou ke třeni přirostlé a krátce sbíhavé, pleťově béžové, béžově zahnědlé, pak hnědavé s tendencí modrozelenat, konečně tmavohnědé, jsou tenké, méně husté, střídavé, k okraji klobouku ztenčené.

     Výtrusy jsou oválné, k oběma pólům stažené nebo jadérkovité, hnědavé až hnědé, měnlivé ve vybarvení a velikosti, se zřetelným pórem, veliké (11)11,5-12,5(15) x (4,5)5,5-6,5(7) mikrometrů.

Lysohlávka modrající
Psilocybe cyanescens

     Tento druh má nejvíce psychoaktivních látek ze všech známých psilocybinových hub a patří také mezi největší lysohlávky, které rostou na našem území. Roste v září a říjnu na zahnívajících dřevěných zbytcích v listnatých lesích, ve velkých skupinách, málokdy osaměle, je poměrně vzácná. Obsahuje psilocybin, psilocin a přinejmenším čtyři další deriváty tryptaminů.

     Při poškození modrá a je méně stálejší než lysohlávka kopinatá. Je velmi podobná lysohlávce mazatécké (Psilocybe mazatecorum) a lysohlávce (třepenitce) šedomodrající (Psilocybe (Hypholoma) coerulescens).

     Lysohlávka modrající je velmi účinná, v jednom gramu usušené houby je obsaženo v průměru 3,20-16,8 mg psilocybinu, 2 až 5,1 mg psilocinu a 0,1 do 0,5 mg baeocystinu.

     Klobouk je větší, běžně dosahuje šířky 1,5 až 4 centimetrů, jsou však známy případy, kdy měl i 7,5 centimetrů, za vlhka je kávově hnědý, slizký, za sucha pak okrově až slámově žlutý, lysý, lesklý, na otlačených místech zvolna modrající, zprvu je skoro polokulovitý, pak sklenutý až skoro ploše rozložený s mírně vypouklým středem, je hygrofánní (průsvitný za vlha), okraj

lysohlávka  modrající

lysohlávka modrající

klobouku je zprvu podehnaný, pak rovný, tenký, nerýhovaný nebo jen s naznačeným rýhováním.

     Třeň je 2,5 až 6 milimetrů tlustý a 3 až 8 centimetrů vysoký, je dutý, válcovitý, od shora dolů zvolna ztenčený, poměrně rovný, někdy i zakřivený, je nažloutlý, v mládí má ve vrchní části bělavou kortinu (pavučinku), která pak zanechává podélná vlákna na třeni. Tato vlákna pak první modrají na otlaku i stářím. Jinak třeň odspodu zvolna modrá.

     Dužina je žlutavá až zarezlá, voní kořenně, později i houbově, má slabý sklon k modrání na otlacích a stárnutím, zejména ve spodní části třeně.

     Lupeny jsou ke třeni tence připojené až přirostlé, nesbíhavé, zprvu jsou špinavé se žlutavým nádechem, pak hnědavé až tmavě čokoládově hnědé, jsou tenké, úzké, husté.

     Výtrusy jsou oválné, světle hlínově hnědé, průsvitné, se zrnky a kapénkami v obsahu, se zřetelným klíčním pórem, veliké (9)9,5-10,5(12) x 5(5,5)-6(6,5) mikrometrů.

Kropenatec lemovaný
Panaeolus subbalteatus

kropenatec lemovaný     Kropenatec lemovaný patří na celém světě mezi nejoblíbenější a nejrozšířenější psilocybinové houby. Roste na pastvinách, trávnících, loukách a při okrajích cest. Dává přednost hnojené půdě a kompostu. Roste osaměle i ve skupinách dvou až čtyř plodnic, na jaře i na podzim. Může být kultivován, ale pouze na kompostu. Existuje několik odlišných poddruhů, následující popis patří tomu nejběžnějšímu.

     V jednom gramu usušeného houby je v průměru 1,5-6 mg psilocybinu a 0,01 až 0,05 mg baeocystinu. Psilocin v tomto druhu není obsažen.

     Klobouk je poměrně velký, široký od 2 do 6 centimetrů, hygrofánní, barva se mění, když zvlhne, je hnědý, nebo načervenale hnědý, či skořicově hnědý, osycháním bledne a získává žlutohnědé, bleděžluté či bělavé zabarvení, okraje zůstávají často po celou dobu tmavé, zpočátku je nízce kuželovitý či nízce sklenutý, postupem doby se uprostřed objevuje tupý hrbol, nakonec je ploše rozložený (často s pozdvihnutými okraji), je hladký i svraštělý, časem se někdy objevují šupiny, není slizký, dužina je tenká a nahnědlá.

     Třeň je 3 až 5 milimetrů tlustý a 5 až 10 centimetrů vysoký, hnědý až narudle hnědý, často zaprášený od spor, rovný, na obou koncích někdy mírně kuželovitý, dutý, ale ne křehký, obvykle celý podélně žlábkovaný.

     Lupeny jsou ke třeni buď celou šířkou přirostlé, nebo přirostlé, někdy mohou být i odsedlé, zpočátku jsou bledě hnědé, později získávají načervenalý nádech, který pozvolna přechází v černou, okraje lupenů jsou bílé, na ploše jsou lupeny skvrnité.

     Výtrusy jsou čočkovitě zploštělé, veliké 11-14 x 7-9 mikrometrů a mají tmavě hnědou barvu.

Kropenatec zvoncovitý
Panaeolus campanulatus

     Roste od poloviny léta do podzimu na kravských pastvinách a zejména na koňském hnoji.

     V jednom gramu usušeného houby je v průměru 1,5-7,5 mg psilocybinu. Údaje o obsahu psilocinu a baeocystinu nejsou známy. Obsah psilocybinu velmi kolísá, jsou známy případy, kdy lidé snědli přes sto hub, aniž by pocítili jakékoliv účinky.

kropenatec zvoncovitý

kropenatec zvoncovitý

     Klobouk je široký 2 až 4 centimetry, když zvlhne, je hnědošedý, olivověšedý nebo šedý, osycháním získává bleděžluté, bleděolivové nebo bleděžlutohnědé zabarvení, je tupě kuželovitý nebo zvoncovitý, jeho tvar se s věkem příliš nemění, není slizký, když je suchý, často se leskne, je rovný nebo lehce zvrásněný, často praská a tvoří šupinky (zejména na slunci), na okrajích klobouků bývají v mládí pozorovatelné malé, bílé, vlnité zbytky závoje.

     Dužina je tenká a křehká.

     Třeň je 1 až 3 milimetry tlustý a 5 až 15 centimetrů vysoký, šedivý nebo šedohnědý, je rovný, u vrcholu někdy silnější, křehký, nepatrně poprášený.

     Lupeny jsou ke třeni celou šířkou přirostlé nebo přirostlé, někdy mohou být i odsedlé, husté, nejdříve jsou šedé, později černají, konce mají nádech do běla. Výtrusy jsou oválné a jejich velikost je 13-18 x 7-12 mikrometrů, mají černou barvu.

kropenatec parabolický

Kropenatec parabolický
Panaeolus sphinctrinus

     Roste od léta do podzimu na jakémkoliv druhu hnoje.

     V jednom gramu usušené houby je obsaženo v průměru 1,9 mg psilocybinu, údaje o obsahu psilocinu a baeocystinu nejsou dostupné.

     Klobouk je široký 1 až 4 centimetry, šedý nebo šedohnědý, při sušení bledne, zvoncovitý, obvykle je hladký, někdy ale může být hrbolatý, není hygrofánní (nesnadno pohlcuje vodu), na okrajích má bílé zbytky.

     Třeň je 1 až 3 milimetry tlustý a 5 až 12 centimetrů vysoký, šedivý, na obou koncích bledne, je rovný a poprášený.

     Lupeny jsou ke třeni celou šířkou přirostlé, jsou šedohnědé až černé, konce mají nádech do běla.

     Výtrusy mají citrónový tvar a jejich velikost je 14-18 x 8-12 mikrometrů, mají tmavě hnědou až černou barvu.

Lysohlávka kubánská
Psilocybe cubensis, San Isidro

     Tato houba sice v Čechách neroste, ale je zde uvedena proto, že se nejlépe kultivuje v domácím prostředí, dokonce snadněji než žampióny. Většina společností, které se v cizině zabývají prodejem výtrusů, zasílají právě tento druh. Nejčastěji se objevuje na jihu USA a v jihovýchodní Asii. Na území USA přišla se španělským hovězím dobytkem. Roste na kravském trusu nebo na pohnojené půdě. Mazatékové nazývají v Mexiku tento druh 'di-shi-tho-le-rra-ja', což znamená 'posvátná houba z kravského lejna'. Další názvy jsou španělské, například San Isidro.

lysohlávka kubánská     Obsah účinných látek velice kolísá a dá se říci, že takřka každá houba je jinak silná. V jednom gramu usušené houby je obsaženo v průměru 4 až 12 mg psilocybinu, nejvýše 1 mg psilocinu a kolem 0,2 mg baeocystinu.

     Klobouk je široký 1,6 až 8 centimetrů, jeho zabarvení je jasně bílé až světlehnědé, když zvlhne, je průsvitný, zpočátku je kuželovitý, postupem doby nízce sklenutý, potom ploše rozložený a nakonec vyhloubený, uprostřed je zlatá skvrna, celý je pokryt ochrannou blankou, dužina je tuhá a bílá.

     Třeň je 0,4 až 1,4 centimetrů tlustý a 4 až 15 centimetrů vysoký, bílý, někdy s namodralým odstínem, membránovitý, s bílým tenkým, křehkým límečkem, který je díky padajícím výtrusům načernalý.

     Lupeny jsou husté, zpočátku jsou ke třeni přirostlé, postupem doby mohou být odsedlé. Barvu mívají od světle hnědé či šedivé až k tmavě purpurové či černé, konce mají nádech do běla.

     Výtrusy jsou hladké, téměř oválné, veliké 12-17 x 8-12 mikrometrů, mají tmavě hnědou až černou barvu.

graf

Chemie

     Hlavní účinné složky lysohlávek jsou psilocybin a psilocin, v menší míře též baeocystin a [nor]baeocystin. Poměr psilocybinu k psilocinu se liší od druhu k druhu. Základní rozdíl mezi nimi je ten, že psilocin je nestálý a při sušení velmi rychle z houby mizí. Psilocybin vydrží mnohem déle (ve vzorku houby starém 115 let bylo nalezeno nepatrné množství). Protože se psilocybin mění bezprostředně po požití na psilocin, jsou obě látky psychoaktivní stejným způsobem.

     Molekulová hmotnost psilocybinu je 284,3 a psilocinu 204,3. Z hlediska molekulových vah je tak psilocin přibližně 1,4 krát účinnější (LSD je podle váhy 200 krát silnější než psilocybin). Nebere-li se v úvahu [nor]baeocystin, je vzorec pro výpočet celkové potence následující:

     (psilocybin) + (1.4 * psilocin) = celková potence v 'psilocybinových jednotkách'

Struktura psilocybinu a psilocinu je:

4-OPO3-DMT (Psilocybin)
(4-fosforyloxy-N, N-dimetyltryptamin)

chemické vzorce

4-OH-DMT (Psilocin)
(4-hydroxy-N, N-dimetyltryptamin)

     Působením enzymu alkalické fosfatázy dojde k defosforylaci čili "odkrojení" fosforečné části skeletu psilocybinu, který se pak mění na psilocin.

     Psilocybin a psilocin jsou odvozené od tryptaminů (indol C8H7N & etylaminový postranní řetězec). Svojí strukturou jsou podobné přenašeči vzruchu serotoninu. Lysohlávky obsahují také mikroskopické množství DMT, které se však, protože orální podání je neúčinné, nijak neprojevuje.

Test na obsah psilocinu a psilocybinu

     V současné době neexistuje žádná zkouška, která by u hub nasbíraných přímo v terénu prokázala přítomnost psilocybinu či psilocinu. Existuje však poměrně jednoduchý test, který může provést doma kdokoliv, kdo je obeznámen alespoň trochu s principem papírové chromatografie.

     Vzorek houby usušíme, rozmělníme a půlhodinovým protřepáváním necháme vstřebat do malého množství studeného metanolu. Jakmile se pevné částice z rozdrcených hub v metanolu usadí, naneseme na papír tekutinu ze samého vrchu takovým způsobem, aby oblast nanesené skvrny nepřesáhla 2 mm. Potom na nanesenou vrstvu necháme po dobu asi dvou hodin působit butanol nasycený vodou. Čelo rozpouštědla by ve vzdálenosti 7-8 cm od místa nanesené skvrny mělo obsahovat psilocin a psilocybin (pokud byly ve vzorku přítomny). Po vysušení papíru vysoušečem vlasů toto čelo postříkáme nasyceným alkoholickým roztokem p-dimetylaminobenzaldehydu a pak ještě 1 N kyselinou chlorovodíkovou. Jako předtím papír opět vysušíme. Jestliže se objeví načervenalá barva, je psilocybin přítomný. Přítomnost psilocinu prozrazuje modrofialová zóna.

Extrakce psilocybinu

     Houby či mycelium (podhoubí) necháme vysušit. Tento důležitý krok musíme vykonat pečlivě, neboť může dojít k velké ztrátě účinných látek. Suché houby nebo mycelium rozdrtíme nebo rozemeleme na prášek. Ten protřepeme v chloroformu a asi 30 minut necháme ustát. Chloroform zfiltrujeme a uschováme pro pozdější recyklaci. Filtrační koláč protřepeme a necháme ustát v acetonu. Aceton zfiltrujeme a také uschováme. Filtrační koláč protřepeme a necháme ustát v metanolu. Metanol zfiltrujeme a odstavíme. Filtrační koláč znovu protřepeme a necháme ustát v metanolu a ten zfiltrujeme a odstavíme. Filtrační koláč ještě jednou protřepeme a necháme ustát v metanolu. Metanol zfiltrujeme a odstavíme. Nyní by už měly být vyextrahovány všechny alkaloidy. Pro kontrolu můžeme provést malou extrakci s částí užívaného kalu a poté reakci s Kellerovým činidlem (ledová kyselina octová, chlorid železnatý a koncetrovaná kyselina sírová). Fialové zabarvení naznačuje, že alkaloidy jsou ve filtračním koláči stále přítomné, a další extrakce je tak na místě. Filtrační koláč nakonec znehodnotíme a slijeme metanolové extrakty. Metanol odpaříme do sucha, nejlépe ve vakuu, ačkoliv odpařování za nízké teploty můžeme také použít (pomocí horké vodní lázně nebo vysoušeče vlasů). Všechny stopy metanolu musí být odstraněny.

     Extrahovaný materiál se uchovává v suché vzduchotěsné nádobě v lednici. Do nádoby můžeme ještě dát sáček se silikagelem k odstranění možné vlhkosti.

     Tato metoda poskytuje hrubý extrakt, který obsahuje aktivní tryptaminy vhodné pro většinu účelů. K získání čistého psilocybinu a psilocinu lze extrakt dále chromatografovat přes celulózu atd. Doporučená rozpouštědla jsou n-butanol nasycený vodou a směs n-butanol:kyselina octová:voda v poměru 24:10:10. Jestliže si někdo přeje chromatografovat, měl by se pro získání podrobnějších instrukcí seznámit s příslušnými návody.

     Hlavní účinné složky muchomůrky červené a muchomůrky tygrované jsou muscarin, kyselina iboténová a její deriváty muscimol a muskazon, přičemž muscimol je hlavní psychoaktivní složkou. Muscarin je v těchto dvou houbách obsažen pouze ve velice nepatrném množství (od 0,0002 do 0,0003%) a jeho klinické účinky můžeme v tomto případě zanedbat.

     Tyto deriváty oxazolu ovlivňují jednak centrální a jednak sympatetický nervový systém a účinkují jako sedativa (uklidňující prostředky) i jako halucinogeny. Podá-li se ústně, je muscimol přibližně desetkrát účinnější než kyselina iboténová. Efektivní dávka je u člověka 8,5 mg muscimolu a 70 mg kyseliny iboténové.

kyselina iboténová

chemické vzorce

5-aminometyl-3-OH-isoxazol
(muscimol)

     Kyselina iboténová způsobuje některé nepříjemné vedlejší účinky, jako svalové křeče, červenání kůže či ospalost. Aby se tyto nepříjemné vlivy odstranily, houba se vaří nebo suší při teplotě 75 až 800C, při níž se kyselina iboténová dekarboxylací (uvolňováním CO2) a dehydratací (ztrátou H2O) mění na muscimol a muskazon. Dekarboxylací kyseliny iboténové vzrostou psychoaktivní účinky houby pět až šestkrát. Stejného výsledku lze dosáhnout jejím rozpuštěním v dimetylsulfoxidu nebo refluxí (zpětnou destilací) ve vodě.

Tělesné účinky

     Doba, po které se začínají projevovat tělesné účinky při požití psilocybinových hub, závisí na způsobu jejich požití. Jsou-li houby dobře rozžvýkány a ponechány nějakou dobu v ústech, objeví se první účinky během osmi až deseti minut. Jestliže jsou houby ihned spolknuty, dostane se přes žaludeční stěnu pouze asi polovina účinných látek a trvá třicet až čtyřicet pět minut, než člověk začne něco prožívat.

     První znamení, že účinky začínají nastupovat, je bezděčné zívání (obvykle bez ospalosti) a neurčitý pocit neklidu a malátnosti. Někteří lidé mají pocity na zvracení (nauseu), jiní zimnici či slabost v nohou a další se mohou cítit ospalí a schoulit se do klubíčka jako před spaním. Tyto pocity mají většinou krátké trvání a během půl hodiny bývají vystřídány tělesným uvolněním. Během zážitku má podobně jako u LSD většina lidí rozšířené zorničky a pocit sucha v ústech.

     Jak psilocin působí, je stále zcela neznámé. Zdá se, že hlavním jeho účinkem je inhibice serotoninu (5-hydroxytryptamin, 5-HT). Tato hypotéza platí v současné době pro LSD a pravděpodobně i pro psilocybin. Tyto substance jsou mezi sebou zkříženě tolerantní. To napovídá, že obě sloučeniny by mohly účinkovat na základě podobného mechanismu.

     Toxicita psilocybinu a psilocinu je nízká. Při pokusech na myších byla dávka psilocybinu bez smrtelných následků zvyšována až do 200 mg na kilogram tělesné váhy (myši začaly umírat až při 250 mg/kg tělesné váhy). Pro přepočet na průměrnou tělesnou váhu člověka (65 kg) šlo o 13 gramů látky, což je více než kilogram čerstvých lysohlávek kopinatých. Poměr ED50:LD50 je podle NIOSH Seznamu toxických účinků 641. Pro srovnání, pro vitamin A je to 9637, pro LSD 4816, pro aspirin 199 a pro nikotin 21.

     Účinky psilocybinu mohou být prohloubeny, podá-li se s inhibitorem monoaminooxidásy (MAOI). Prožitek je podle dostupných zpráv téměř dvakrát tak intenzívní. Nejdoporučovanějšími inhibitory MAO jsou harmin a harmalin, které jsou obsaženy v semenech rostliny syrská routa (Peganum harmala). Z lékařského hlediska je takovéto kombinování velice nebezpečné a nedoporučuje se. Jednak proto, že se experimentátor musí před a při zážitku vyhnout některým druhům jídla, a také proto, že dlouhodobé zdravotní následky jsou neznámé.

     Existuje jedna zajímavá antropologická teorie. Psilocybinové houby stimulují určitou oblast lidského mozku, nyní nazývanou Brocovo centrum. Tato oblast je přímo zodpovědná za tvorbu řeči. A protože celá naše struktura ega (a tudíž i všechny naše duševní procesy a společenské rituály) je založena na naší schopnosti dorozumívat se komplexním jazykem, stimulace vyvolávaná kouzelnou houbou by mohla být podle této teorie zodpovědná za rozvoj nejranějšího jazyka.

     Muscimol a kyselina iboténová jsou látky, které ovlivňují centrální nervovou soustavu. Kyselina iboténová způsobuje zčervenání kůže a netečnost. Většina požitého muscimolu je v nezměněné podobě vyloučena v moči. Sibiřští uživatelé muchomůrek proto praktikovali pití této moče, aby využili všechen psychoaktivní materiál, který je v houbách obsažen.

     Toxické účinky muscimolu a kyseliny iboténové podstatně zvyšuje atropin. Muchomůrky by se proto zásadně neměly kombinovat s rostlinami, které tuto látku obsahují, zvláště pak s durmanem a rulíkem zlomocným. Atropin je také podáván při muscarinové otravě, která se projevuje při požití jiných druhů hub.

     Smrtelnou dávkou pro člověka je 40 mg/kg kyseliny iboténové a 45 mg/kg muscimolu.

     Změněný stav vědomí vyvolaný jakoukoliv psychoaktivní látkou může být velice dramatický. V takových chvílích bývá často doprovázen silným emočním a tělesným stresem. Z tohoto důvodu by si houby neměly brát osoby se silnými srdečními problémy, osoby, které před nedávnou dobou prodělaly operace nebo byly zraněny a jejichž rány nejsou dostatečně zhojeny. Dalšími vážnými překážkami mohou být těhotenství, epilepsie, glaukom či vysílenost po nedávno prodělané vážné nemoci.

Psychické účinky

     Halucinogenní houby, psilocybin a psilocin mohou mít neobvykle hluboké účinky na lidskou mysl. V padesátých a šedesátých letech, v době nejrozsáhlejšího výzkumu látek měnících vědomí, pokusné osoby, kterým byl náhodně podán psilocybin, nebyly většinou v prvních několika hodinách schopny jej rozlišit od LSD a meskalinu. Lidé, kteří s psychedelickými látkami již mají určitou zkušenost, však tvrdí, že psilocybinové houby jim lépe umožní vnímat jejich úzké spojení s přírodou, a často poukazují na to, že jejich zážitek má 'tělesnější' povahu.

     Průběh psilocybinové zkušenosti je charakterizován rychlým nástupem projevů rozšířeného vědomí, které trvají kolem dvou hodin. V následujících třech až čtyřech hodinách nastává postupný pokles v prožívání, který vede v obnovení obvyklého vnímání.

     Účinky muchomůrek závisí na osobnosti experimentátora, na jejich původu a na velikosti dávky. Projevují se pouze při ústním požití. První známky změněného stavu vědomí se objeví přibližně třicet minut po jejich pozření a jsou obvykle provázeny závratí, třesem a pocity na zvracení. Tyto stavy jsou po určité době vystřídány strnulostí končetin a polospánkem (narkotickým spánkem) trvajícím asi dvě hodiny, při němž se člověk ocitá uprostřed barevných vizí a zároveň intenzívně vnímá všechny zvuky přicházející jak zvenku, tak zevnitř. Vlastní zážitek trvá kolem pěti až šesti hodin.

     Kvalita zážitku se od člověka k člověku značně liší. Je závislá na tzv. setu, settingu a na velikosti dávky. Set v sobě zahrnuje vše, co si s sebou každý jedinec nese, strukturu jeho osobnosti i momentální náladu. Setting závisí na prostředí, v němž zážitek probíhá, zda-li se jedná o bezpečné místo či jaké vztahy jsou mezi zúčastněnými.

     V roce 1950 se R. Gordon Wasson, bankéř z Wall Streetu, zúčastnil v Mexiku houbového rituálu. Výmluvný popis jeho posvátného opojení by alespoň částečně mohl přiblížit fascinaci, s jakou velké množství lidí pohlíží na psychedelické látky. Následující slova se dají použít pro jakoukoliv z těchto substancí.

     "Neexistují přiměřená slova . . ., která by mohla charakterizovat stav, když jste pod vlivem hub. . . Jak popsat člověku, který se narodil slepý, co to znamená vidět? To zejména platí pro tento případ, protože ačkoliv na první pohled vypadá houbou opojený člověk, jako by byl opilý. . . [houba] mu umožní pohlédnout mnohem jasněji, než je našemu smrtelnému oku dopřáno vidět, na jeho život, umožní mu pohybovat se po časové ose do minulosti nebo budoucnosti, a dokonce mu umožní, jak říkají indiáni, poznat boha. Lze jen stěží uvěřit tomu, jak hluboce jsou vaše emoce ovlivněny. Cítíte, že vás spojuje nerozdělitelné pouto s ostatními, jež se s vámi podílejí na posvátném úžasu. . . Všechno, co během této noci spatříte, má panenský nádech: krajina, stavby, řezby, zvířata. Všechno vypadá, jako by to přišlo přímo ze Stvořitelovy dílny, jakoby byl svět na svém počátku. Tato novost všeho vás svou krásou zaplaví a dojme. Zdá se, že to, co se vám přihodí, vás ne nepřirozeně naplní významností, v jejímž světle je řešení každodenních problémů maličkostí. Cokoliv vidíte a slyšíte se jeví jako jedno: hudba na sebe bere ladnou podobu, která dává vizuální tvar jejím harmoniím, a to, co vidíte má vlastnosti hudby - hudby sfér. . . Všechny vaše smysly jsou ovlivněny obdobně: cigareta, kterou příležitostně narušíte napětí noci, voní jako žádná jiná předtím a sklenice obyčejné vody je nekonečně lepší než šampaňské.

Sběr, způsoby užívání a pěstování psilocybinových hub

     Na začátku sedmdesátých let, v době, kdy byl výzkum LSD téměř po celém světě zastaven, se začalo stále více experimentátorů poohlížet po jiných látkách zprostředkovávajících změněné stavy vědomí. Houby obsahující psilocybin a psilocin se díky své poměrně snadné dostupnosti v přírodě postupně ocitly v centru pozornosti. Během následujících deseti let se na knižním trhu objevila celá řada příruček, které popisovaly poměrně jednoduchá řešení toho, jak přenést jejich laboratorní kultivaci do domácího prostředí. Díky rozsáhlé diskusi, jež na toto téma v posledních letech probíhá na Internetu, si dnes každý potenciální pěstitel může vybrat mezi dvěma základními přístupy. První, velice jednoduchý, spočívá v kultivaci mycelia psilocybinové houby, z něhož se potom získávají požadované psychoaktivní alkaloidy. Druhý, o poznání složitější, popisuje, jak vypěstovat vlastní plody.

     V následujících kapitolách je uvedeno vše, co je ke kultivaci psilocybinových hub či mycelia zapotřebí.

     Ať už se rozhodneme jakkoliv, nejprve si budeme muset obstarat sterilní výtrusy nebo některou část zralé houby. Výtrusy použijeme k přípravě roztoku, kterým budeme očkovat sklenice s novým substrátem. Tato část je již obtížnější a k jejich získání musíme úspěšně zvládnout sterilní proceduru. Profesionálně připravený roztok můžeme za pár korun objednat u některé uvedené zásilkové služby.

     Aby houba rostla, musíme ji nejdříve naočkovat na vhodný substrát a počkat, až se na něm usadí. To vyžaduje sterilitu, neboť substrát neobsahuje žádné ochranné látky a může být napaden jakýmikoliv plísněmi nebo bakteriemi, které jsou přítomny v ovzduší. Důvod, proč je pěstování hub obtížnější než kultivace jiných rostlin, je ten, že některé plísně a bakterie vytvářejí toxiny, které jsou pro člověka smrtelně nebezpečné. Mycelium bere živiny a vláhu z celého substrátu a snadno se může stát, že do houby přivede také tyto nebezpečné látky. Proto je důležité přísně dodržovat sterilní podmínky a v případě jakéhokoliv podezření na kontaminaci substrát vyhodit. První krok probíhá v zavařovacích sklenicích. K zhotovení substrátu se během posledních dvaceti let používaly například brambory, rýže, ptačí zob, žito, ječmen, oves, pšenice, proso, pšeničná nebo žitná sláma, piliny, dřevěné třísky, koňský hnůj či noviny. V této příručce je popsána příprava dvou substrátů, jednoho z mouky z rýže natural a vermikulitu a druhého z žitného zrna. Podle ankety, která před časem probíhala na Internetu, jsou obě tyto směsi v současnosti nejpoužívanější a začátečníkům nejvíce doporučované. Vše, co je potřeba, je snadno dostupné ve specializovaných prodejnách s racionální výživou a se zahradnickými potřebami.

     Poté, co je substrát připraven, jej umístíme do zavařovacích sklenic a necháme teplotně sterilizovat. Jakmile sklenice vychladnou, jsou naočkovány roztokem obsahujícím výtrusy. Na konci této fáze je k dispozici dostatečné množství substrátu, které přinese mnoho gramů sušených hub nebo mycelia. Jakmile je substrát zcela prorostlý myceliem, nemusejí se steriliní podmínky již tolik dodržovat, protože se houba případným vetřelcům většinou ubrání. Růst mycelia obvykle trvá dva až tři týdny. V této době již mycelium obsahuje psychoaktivní látky, které mohou být jednoduchým způsobem extrahovány. Ti, kteří chtějí vlastní plodnice, dávají kolonizovaný materiál buď do terária, nebo do igelitového stanu, ve kterých udržují 90% vlhkost vzduchu. Rostoucí houby vytvářejí kysličník uhličitý, jenž musí být neustále odváděn.

     Několik dní po svém přemístění začne mycelium produkovat první plodnice. Během dalších týdnů se objevují stále nové a nové. Období růstu trvá tak dlouho, dokud substrát obsahuje vláhu a živiny.

     Je velice pravděpodobné, že jakmile začnou houby dorůstat, vznikne potřeba je usušit a uschovat. Někteří lidé dávají přednost sušeným houbám před jejich čerstvými protějšky. V závěru příručky jsou proto popsány možnosti, jak houby nejlépe usušit, uskladnit a jaké jsou způsoby jejich užití.

Dodržování čistoty

     Nejobtížnější částí kultivace psilocybinových hub je dodržování pravidel techniky čistého pěstování. Sterilní prostředí by mělo být naprostou samozřejmostí. V našem okolí je obvykle mnoho druhů bakterií a houbovitých výtrusů, které poletují ve vzduchu, lpí na našich rukou a oděvech či s každým výdechem vycházejí z našich úst. Musí být proto přijata mimořádná opatření, aby se nedostaly k výtrusům či k ještě nekolonizovanému sterilnímu substrátu, jež by mohly velmi rychle zamořit. Při práci s výtrusy, při přípravě roztoku či v průběhu očkování musíme přesně dodržovat následující body. Měli bychom pracovat v čisté, uklizené a bezprašné místnosti. Bezprostředně před prací bychom měli umýt pracovní stůl. Celou místnost vydezinfikovat. Umýt si paže, ruce a nehty dezinfekčním mýdlem. Vzít si jednoduché oblečení, ideální je čerstvě vyprané tričko s krátkými rukávy. Vykloktat si antiseptikem, zakrýt si ústa a nos čistou látkou případně chirurgickou rouškou. Vlasy si zakrýt chirurgickou čapkou nebo koupací čepicí. Zamezit jakémukoliv průvanu. Zavřít dveře a ucpat v nich všechny otvory. Nenechat v místnosti žádný hmyz ani zvířata, a totéž platí pro lidi, kteří nejsou nezbytně zapotřebí. Mycelia, výtrusů či roztoku se dotýkat pouze sterilizovaným vybavením. Nenahýbat se nad práci. Zamezit všem prudkým pohybům, které by mohly vyvolat pohyb vzduchu. Být zruční a mít všechno potřebné po ruce. Nikomu nedovolit, aby v průběhu práce vstoupil do místnosti.

Hledání hub a získávání výtrusů

     K tomu, abychom mohli začít s domácí kultivací, potřebujeme jednu plodnici nebo několik výtrusů. V současné době neexistuje mnoho způsobů, jak si je opatřit. Jednou z cest je objednání si otisku nebo roztoku s výtrusy u jedné z uvedených zahraničních zasilateských služeb. Jinou možností je vydat se na podzim do přírody a zkusit najít místo, kde houba roste. Pokud není nablízku zkušený a znalý člověk, který dokáže a hlavně chce takovou houbu ukázat, neměli bychom se raději do hledání pouštět. Některé druhy nepsilocybinových hub, jež lze s lysohlávkami zaměnit, jsou nebezpečně jedovaté. Je nezbytně nutné, abychom se dobře naučili rozeznat houbu podle klíče. Existuje soubor různých znaků, podle kterých lze spolehlivě identifikovat uvedené druhy. Neodpovídá-li houba po všech stránkách, není možné ji použít. Požití takovýchto hub může způsobit prudký průjem, zvracení či mimořádné křeče, které končívají i smrtí. To je také jeden z důvodů, proč by začátečník měl začít jíst nasbírané houby až v bezpečném prostředí domova ve společnosti někoho, komu důvěřuje (viz set a setting).

     Psilocybinovým houbám se nejlépe daří při teplotách od 12 do 250C, přičemž při vyšších teplotách se tvoří méně psilocybinu. Mají rády dobře odvodněná místa, protože nezralé mycelium je nadměrnou vlhkostí poškozováno. Zralé mycelium, aby poskytlo maximální množství hub, potřebuje vody naopak mnoho. Vydrží dokonce i několikadenní déšť, prší-li však dlouho, začíná postupně odumírat a hnít.

     Mnoho zahraničních knih o halucinogenních houbách doporučuje pro psilocybinové druhy jednoduchý test, který spočívá v rozříznutí těla houby a vyčkání zhruba 30 minut, než dojde ke zmodrání. Ke zmodrání dochází díky oxidaci látek na bázi indolu, které tělo houby obsahuje. Zbarvení je podobné inkoustové modři, a protože povrch nejznámějších lysohlávek je nažloutlý, je výsledný odstín modrozelený. Ačkoli většina psilocybinových hub bude na test reagovat kladně, mohou tak činit i jiné druhy, žádné se však těm psychoaktivním nepodobají.

     Další pomůcka, jež pomáhá při rozpoznání hub, je barva výtrusů. Ta by měla být u psilocybinových hub vždy tmavě červenočerná, černá nebo rudohnědá. Barva výtrusů se zjišťuje tak, že vezmeme dva klobouky, jeden položíme na kus bílého a druhý na kus černého papíru. Budou-li se výtrusy zkoumat pod mikroskopem, položíme klobouky na skleněnou destičku. Na šest až čtyřiadvacet hodin je dáme na bezprašné místo. Prach, který se na papírech objeví, jsou výtrusy. Oba papíry potom srovnáme.

Sběr plodnic

     V Čechách rostou plodnice těchto hub nejčastěji a nejlépe od srpna do poloviny listopadu, v chladných a vlhkých měsících, které následují po suchém a teplém létě, jež je pro rozvoj mycelia nejdůležitější. Ideální počasí pro sběr hub je takové, kdy je již delší dobu pod mrakem a moc neprší. Slunce podstatně urychluje jejich stárnutí a hnití, protože obsahují více jak devadesát procent vody.

     Před odjezdem bychom měli pamatovat na tři věci, na oblečení, na místo, kam se budou ukládat, a na svou energii.

     Oblečení a boty bychom si měli vzít takové, abychom byli v teple a suchu. Houby se sbírají v době, kdy je všude zima a vlhko. Prochladnutí v lese nebo u potoka rozhodně není moc příjemné.

     Houby se nejlépe sbírají do košíku s rovným dnem. Jednotlivé druhy hub ukládáme do kornoutů z voskového papíru. Tím se až do návratu domů udrží oddělené a čerstvé. Plastické obaly nepoužíváme, neboť urychlují rozklad a hnití. Pro odřezávání hub od země bude užitečný kapesní nožík. Musíme být opatrní a neporušit podzemní kořenový systém, více než je nezbytně nutné. Měli bychom si s sebou vzít také poznámkový blok, kam bychom si měli pro každý druh zapisovat jednotlivé související údaje. Zejména místo, kde jsme plodnici nalezli, jaký typ stromů u ní rostl, zdali rostla sama, roztroušeně, ve skupinách či v trsech, její charakteristickou vůni nebo chuť, barvu a tvar jejího klobouku, třeně a výtrusnice. Zapisujeme vše, co se může později změnit. Zejména si všímáme jakýchkoliv barevných změn na místech, kde byla houba otlačena či poškozena. Když jsme si naprosto jisti, že nalezená houba je ta, kterou hledáme, můžeme ji očistit hned na místě, nezkušení by ji měli přinést domů neporušenou. Očištěním odstraníme rozpoznávací znaky. Čím více znaků je zaznamenaných, tím větší šance je při pozdější identifikaci. Je lepší, když jsou houby čerstvé a když od jednoho druhu nasbíráme různě staré exempláře.

     Pátrání po houbách může být časem velmi unavující. Každý by měl mít proto dobrou náladu a dostatek potravin. Obojího bude pravděpodobně zapotřebí.

Jak získat otisk s výtrusy

     Otisk jsou výtrusy shromážděné na nějakém hladkém povrchu. Může sloužit různým účelům, například pomoci k identifikaci vzorku pozorováním jeho barvy, nebo, je-li zhotoven na skleněné destičce, studiem tvarů výtrusů pod mikroskopem. Mykologické identifikační klíče obsahují popisy otisků s výtrusy a mikroskopické vlastnosti výtrusů různých druhů hub. Otisky s výtrusy jsou také zavedenou metodou shromažďování výtrusů pro pozdější naočkování substrátu. Otisk z jednoho klobouku obsahuje milióny výtrusů.

     Jakmile se nám podařilo získat nebo vypěstovat zralou plodnici, stojíme před úkolem zhotovit si otisk s výtrusy, abychom později mohli s kultivací pokračovat. Doba, kdy je za tímto účelem nejvhodnější ji sklidit, je závislá na jejím druhu. Většinou se začíná, když je klobouk plochý nebo když se začíná prohýbat.

     Nejdůležitější ze všeho je sterilita. Měli bychom být pečliví a v otázce sterility svého otisku nedělat kompromisy. Třeň dospělé houby nejdříve odřízneme sterilizovaným nožem nebo skalpelem od klobouku. Ten položíme na sterilní kousek hedvábného papíru nebo skla a přikryjeme malou skleničkou. Sklenička udržuje vlhkost a zároveň klobouk chrání před vnější kontaminací. K tomu, aby klobouček pod sebou znechal své výtrusy, musí být vlhkost uvnitř skleničky nepatrně nižší než vlhkost prostředí, ve kterém vyrůstal. V takovém případě papír či sklíčko pokládáme na kus bavlněné látky rozprostřené na stole. Přiložená sklenička pak tolik netěsní a látka umožní přebytečné vlhkosti, aby unikla. Za jeden nebo dva dni zanechá klobouk pod sebou své výtrusy, jež vypadají jako prach.

     Vhodným zdrojem sterilního hedvábného papíru je papír na čištění brýlí. Jestliže nemáme jistotu ohledně jeho čistoty, dáváme jej na 15 minut do trouby zahřáté na teplotu 2200C. Potom jej přikryjeme skleničkou, a dříve než na něj položíme klobouček, jej necháme důkladně vychladnout. Sklíčko sterilizujeme tak, že jej umyjeme lihem.

     Jakmile se na papíru objeví otisk, skleničku a klobouk odstraníme a papír složíme tak, aby se k výtrusům nemohl dostat žádný vzduch. Jestliže je otisk zhotoven na sklíčku, přiložíme ihned po sundání skleničky jiné sklíčko a okraje zalepíme izolační páskou. Jestliže výtrusy uskladníme na chladném, suchém a tmavém místě, zůstanou až 18 měsíců životaschopné. Jestliže na dno pouzdra od kinofilmu dáme malé množství silikagelu a na něj klubíčko bavlny, získáme ideální nádobu, ve které můžeme otisk přechovávat. Bavlna zamezuje přímému styku silikagelu s výtrusy. Pouzdro s výtrusy dáváme do chladničky.

     Chceme-li být soběstační, měli bychom si zhotovit raději otisků více a uložit je každý na jiné místo. Nikdy není jisté, kdy budou vystaveny masívní kontaminaci nebo tepelnému zničení.

Příprava roztoku obsahujícího výtrusy

     Nejdůležitější za všeho je sterilita. Jestliže je otisk napaden nějakou plísní nebo bakterií nebo zavleče-li se kontaminace do roztoku, objeví se později při kultivaci potíže. Ideální je, když v místnosti, kde se roztok připravuje, není žádný pohyb vzduchu. Celý prostor, kde se bude pracovat, by měl být pečlivě vyčištěn a uklizen (viz kapitola Dodržování čistoty).

     Co je potřeba:

  • otisk s výtrusy
  • desetikubíková injekční stříkačka s dlouhou jehlou
  • destilovaná voda
  • skleněná miska
  • skleněná nebo keramická mísa pro mikrovlnné trouby
  • velká sklenice
  • zapalovač
  • ostrý kuchyňský nůž
  • mikrovlnná trouba

     Nejdříve musíme sterilizovat skleněnou misku, v níž budeme roztok připravovat, injekční stříkačku a vodu, ze které bude roztok zhotoven.

     Skleněnou mísu naplníme vodou a položíme do ní skleněnou misku. Miska musí být celá ponořená. Mísu dáme do mikrovlnné trouby a vodu na deset minut uvedeme do varu. Troubu bychom měli nastavit tak, aby var nebyl příliš prudký a aby se nevypařilo více vody, než je nezbytně nutné. Skleněnou misku vyndáme, přebytečnou vodu z ní vylijeme a celou ji ihned překryjeme velkou sklenicí. Vzdušné bakterie a plísně se tak k misce nedostanou. Počkáme, dokud voda v misce nevychladne.

     Do injekční stříkačky několikrát natáhneme horkou vodu z mísy. Vnitřek stříkačky a jehly tak bude čistý a sterilní. To je zvláště důležité, používáme-li jehlu, kterou se již jednou substrát očkoval, protože v ní pravděpodobně zůstalo nepatrné množství živin, na nichž se mohly rozšířit cizí bakterie či plísně. Stříkačku naposledy naplníme horkou vodou, tu však tentokrát již nevystříkneme. Necháme ji vychladnout. Teplá voda může jednak pokračovat v ničení zbývajících bakterií či plísní a jednak může být po vychladnutí použita jako sterilní voda, které je zapotřebí při přípravě roztoku. V této době již jehla nesmí přijít s ničím do styku.

     Výtrusy psilocybinových hub se zničí, jakmile přijdou do styku s čímkoliv příliš teplým. Musíme proto počkat, dokud miska a injekční stříkačka nezískají pokojovou teplotu. Když je jisté, že můžeme pokračovat, vezmeme zapalovač a nad jeho plamenem sterilizujeme připravený kuchyňský nůž a jehlu injekční stříkačky. Čepel nože necháme vychladnout. V té době se nesmí ničeho nedotknout. Jakmile je chladná, otisk opatrně otevřeme a trochu výtrusů seškrábneme do skleněné misky. Pro desetikubíkovou stříkačku bohatě stačí, když seškrábneme skvrnku o průměru šesti milimetrů. Vodu ze stříkačky nejdříve vystříkneme do misky a pak natáhneme zpět. Tento krok provádíme několikrát za sebou, aby výtrusy ve stříkačce byly důkladně promíchány.

     Jestliže je otisk uskladněn již delší dobu, bývají výtrusy vysušené. V takovém případě musíme minimálně šest hodin počkat, než roztok použijeme. Výtrusy musí nejdříve znovu pohltit vlhkost.

Získávání otisku v kombinaci s přípravou roztoku

     Jestliže budeme chtít pro přípravu roztoku použít plodnici bezprostředně po jejím získání, můžeme obejít některé výše uvedené kroky, a snížit tím riziko napadení.

     Do víčka čtvrtlitrové sklenice, stejné jako se používá při přípravě substrátu, uděláme malým hřebíčkem otvor. Ten zalepíme kouskem izolační pásky. Sklenici s víčkem necháme ve vařící vodě sterilizovat. Po vychladnutí do připravené sklenice položíme čerstvě odříznutý klobouk. Sklenici také můžeme vzít s sebou na sběr hub.

     Jakmile se na dně objeví otisk s výtrusy, víčko otevřeme a klobouk odstraníme. Přidáme 2 dcl sterilizované vody, nejlépe destilované. Víčko znovu uzavřeme a sklenicí zatřeseme. Výtrusy musí být s vodou dobře promíchány. Tímto postupem vynecháváme krok, při kterém výtrusy přemísťujeme z otisku do skleněné misky. Otisk se tvoří ve sklenici a jediným krokem navíc je přidání vody. Další výhodou je, že tímto způsobem připravíme velké množství roztoku, které můžeme ihned a snadno použít.

     Kdykoliv budeme roztok potřebovat, sklenicí zatřeseme a sloupneme izolační pásku. Do otvoru vsuneme jehlu injekční stříkačky a trochu roztoku do stříkačky natáhneme. Stříkačka a jehla musí být sterilní. Roztok vydrží déle, je-li uložen v chladničce. Je důležité nechat si několik otisků na papíře, protože je možné, že se při přípravě roztoku stane chyba a vnitřek sklenice bude napaden.

Použití čerstvé plodnice k naočkování substrátu

     Následující způsob se příliš nepoužívá, protože je velmi náročný na sterilní techniku. V této příručce je uveden pouze pro úplnost.

     Abychom zabránili kontaminaci, použijeme k naočkování pouze vnitřní tkáň plodnice. Klobouk položíme výtrusnicemi dolů na čistý pracovní stůl nejméně metr od jakéhokoliv zařízení. Očistíme ho a celý povrch potřeme sedmiprocentním roztokem jódu. Třemi špendlíky jej rovnoměrně připíchneme k pracovní desce. Nad plamenem sterilizujeme skalpel nebo žiletku. Po vychladnutí jím sloupneme vnější vrstvu klobouku. Vnitřní tkáň nakrájíme na malé kousky velikosti sirkové hlavičky. Každý kousek napíchneme na sterilizovaný špendlík a vhodíme do sklenice s připraveným substrátem.

     Nevýhodou této metody je také to, že se při naočkování musí otevřít víčka jednotlivých sklenic, čímž se podstatně zvýší riziko kontaminace.

Další možnosti, jak získat roztok(spore syringe) nebo otisk(spore print) obsahující výtrusy

     Tato část je napsána pro ty, kteří s domácí kultivací teprve začínají. Měla by pomoci překonat počáteční nesnáze, které se možná objeví při shánění vhodných výtrusů.

     Nejvhodnější pro domácí kultivaci je otisk nebo roztok z lysohlávky kubánské (Psilocybe cubensis), nejlépe z amazonské odrůdy, která má lepší předpoklady pro růst a je odolnější proti nákaze. Úspěšní však můžeme být s jakoukoliv její odrůdou. Existuje několik způsobů, jak začít. Nejsnazší je přímo si ji objednat.

     V současné době je cenově nejvýhodnější objednat si roztok u společnosti, která je v oblasti pěstování psilocybinových hub uznávaným průkopníkem. Téměř ihned na objednávku odpoví a je velmi spolehlivá. Mezi jinými prodává i amazonskou odrůdu velmi vysoké kvality. Zároveň je nejlevnějším dodavatelem. Roztok včetně poštovného přijde na 20 dolarů. Všechny balíčky jsou zasílány diskrétně. Jejich adresa je:

     V Holandsku existuje spolecnost SMART BOTANICS, která má síť obchodů po celé zemi. Roztok i spory můžete získat na adrese:

     Těm, kteří chtějí začít s výtrusy, místo s roztokem, nabízí tato část několik spolehlivých míst, kde se dají objednat. Začátečník by však měl začít s roztokem, který odstraňuje většinu komplikací spojených s požadavkem sterility. Jediným důvodem nákupu otisku může být to, že se z jedné dodávky připraví kolem padesáti náplní desetikubíkové injekční stříkačky. To je ovšem výhoda pouze relativní. Jakmile totiž houba začne růst, lze získat tolik výtrusů, kolik jich je potřeba. Jestliže bude pěstitel pečlivě sledovat pokyny uvedené v této příručce, jedna náplň do stříkačky mu musí stačit.

     Tato část byla zahrnuta proto, aby příručka byla kompletní. V případě, že je pro pěstitele nemožné sehnat si z jakéhokoliv důvodu roztok s výtrusy, může si nechat poslat jenom otisk a roztok si pak sám připravit. Výtrusy lze objednat na adresách:

Homestead Books
P.O. Box 31608
Seattle, WA 98103
tel: 1-206-782-4532
výtr. Psil. cubensis $25
Pacific Exotic Spora
P.O. box 11611
Honolulu, HI 96828
výtr. Panaeolus cyanescens $55-75
výtr. Copelandia cyanescens $45
výtr. Psil. cubensis $55
katalog $2
SYZYGY
P.O. Box 619
Honaunau, HI 96726
výtr. Psil. cubensis $16
Myco-Tech
P.O. Box 4647
Seattle, Wa. 98104
tel: 1-206-364-4851
výtr. Psil. cubensis (Earle) $28
výtr. Psil. cubensis (Amaz) $28
LER
P.O. Box 1676
Coconut Grove, FL 33233
tel: 1-305-649-9997
http://www.shadow.net/~heruka/
katalog $3
výtr. Psil. cubensis $8!
Teonanactl
(Postlagernd) Postamt 1092 Wien
A-1092 Vienna, Austria
Substrát
výtr. Psil. cyanescens $10-20

     Tak jako většina pokojových rostlin roste pouze v květináči plném hlíny, houbám se daří na koláči z výživných materiálů. Pěstovat houby je však obtížnější, protože aby byl celý proces úspěšný, nesmí substrát obsahovat žádné parazitující bakterie a plísně. Naše snaha bude zmařena, dojde-li k jakékoliv kontaminaci substrátu. V následujících dvou kapitolách se seznámíme s přípravou dvou nejpoužívanějších typů substrátu, rýžového a žitného.

Příprava rýžového substrátu (PF TEK)

     Tato metoda pochází z dílny Psilicybinových fanatiků (Psilocybe Fanaticus) a podle průzkumu, který probíhal na Internetu, ji dnes jako nejspolehlivější ze všech používá více než 80 procent pěstitelů.

     Pro přípravu rýžového koláče je zapotřebí:

  • čtvrtlitrová zavařovací sklenice
  • vermikulit
  • destilovaná voda
  • mouka z rýže natural (bez přísad)
  • velký hrnec s poklicí
  • čtvrtlitrový šálek na odměřování
  • nádoba pro mísení
  • kladívko a malý hřebíček
  • injekční roztok obsahující výtrusy
  • tenká polyetylenová fólie

     Vermikulit je slída, která byla vystavena vysoké teplotě, při níž došlo k uvolnění vázané vody. Běžně je používán jako přísada do hlíny, která je pak schopna lépe udržet vlhkost a navíc dovoluje kořenům snadnější rozrůstání. V Čechách se vermikulit moc nepoužívá, a proto pro někoho může být obtížné najít obchod, který ho má ve své nabídce.

     Namísto obtížného shánění mouky můžeme v mlýnku na kávu nebo mixéru rozemlít samotnou rýži natural (bez přísad). Takto připravený domácí výrobek pohlcuje o trochu více vody, a proto se při přípravě substrátu musí zvýšit její podíl přidáním jeden a půl polévkové lžíce k původní čtvrtině odměřovacího šálku (2. krok). Použití domácí mouky je nejen levnější, ale také významně urychluje rychlost kolonizace substrátu. Zdá se, že rýžové koláče s touto ˘moukou˘ produkují o něco více plodnic než s normální.

     Ústí sklenic musí být širší nebo přinejmenším stejně široké jako jejich tělo, aby plně kolonizovaný rýžový koláč mohl být vyjmut neporušený. Například v prodejnách se zdravou výživou jsou k dostání francouzské zavařeniny značky 'Bonne Maman', které se prodávají v požadovaných sklenicích za cenu asi 40,- Kč.

     Většina pěstitelů si k sterilizaci substrátu asi vybere velký kuchyňský hrnec. Má-li však někdo doma tlakový hrnec, může jej bez váhání použít. Místo jedné hodiny pak celý proces trvá jenom dvacet minut a substrát je sterilizován důkladněji.

sklenice s vickem 1.krok:

     Sklenice připravíme tak, aby mohly být později snadno naočkovány roztokem obsahujícím výtrusy. Částečný důvod, proč tato metoda tak dobře funguje v běžném kuchyňském prostředí, je ten, že sterilizovaný substrát není nikdy vystaven kontaminaci z okolního vzduchu.

     Pomocí malého hřebíčku a kladívka uděláme do víčka každé zavařovací sklenice čtyři malé dírky.

2. krok:

     Nyní se musíme rozhodnout, kolik zavařovacích sklenic použijeme pro přípravu substrátu. Do průměrného terária se najednou vejde kolem šesti rýžových koláčů. Je dobré si jich však připravit více, protože některé mohou být v průběhu kolonizace napadeny bakteriemi nebo plísněmi a jiné mohou být hotové rychleji než ostatní. Je velmi nepravděpodobné, že budou všechny sklenice připraveny pro umístění do terária ve stejnou dobu. Rýžová mouka a vermikulit jsou levné, a tak není důvod si rýžových koláčů nezhotovit třeba dvakrát více.

     Vezmeme si nádobu na mísení a na každou plánovanou čtvrtlitrovou sklenici do ní nasypeme 2/3 odměřovacího šálku vermikulitu a 1/4 šálku mouky z rýže natural. Směs důkladně promícháme. Potom na každou sklenici přidáme 1/4 šálku destilované vody. Když se rozhodneme použít půllitrové sklenice, musíme všeho dát dvojnásobné množství. Směs znovu důkladně promícháme. Výsledkem je požadovaný substrát, který houba potřebuje pro svůj růst.

3. krok:

     V následujícím kroku každou sklenici naplníme tímto materiálem. Substrát by měl být stlačen natolik, aby udržel svůj tvar, až jej budeme vyjímat ze sklenice. Dáváme pozor, abychom substrát příliš nestlačili. Houba musí dýchat.

     Do každé sklenice dáme tolik materiálu, aby od vrcholu zbýval asi centimetr volného místa.

     Může se stát, že trochu substrátu zůstane. V takovém případě buď přiděláme směs ještě na jednu sklenici, nebo tento zbytek přidáme k ostatním. Toto je důležité, protože někteří naopak z ostatních sklenic ubírají, aby mohli do té zbývající přidat. Sklenice musí být plné, aby roztok obsahující výtrusy mohl být bez problémů injektován do substrátu.

     Rýžové koláče většinou ztratí svou vlhkost dříve než své výživné látky a substrát, z něhož jsou tvořeny, je natolik stlačen, že se do něj další voda nedá jednoduchým způsobem vstříknout. Abychom mohli využít vše, co substrát může poskytnout, byly vyvinuty dvě metody, pomocí nichž myceliu v období růstu dodáváme potřebnou vláhu. První, která bude popsána nyní, spočívá ve vytvoření nádržky pro uchování vlhkosti. Druhá bude uvedena v kapitole 'Období růstu'. Substrát s nádržkou nám přinese přibližně dvakrát více plodnic než bez ní.

     Nejdříve smícháme vermikulit s vodou v poměru 1:1/3. Potom vezmeme sterilizovanou desetikubíkovou stříkačku, která má odříznuté dno, a tuto směs do ní natáhneme. Do prázdné sklenice dáme vrstvu substrátu silnou přibližně 6 mm. Doprostřed dnem dolů postavíme naplněnou stříkačku a sklenici do její výšky zaplníme substrátem. Stříkačku potom vyjmeme a přitom do otvoru vytlačíme vlhký vermikulit. Nakonec na to dáme další vrstvu substrátu, tak aby u vrcholu zůstal požadovaný centimetr volného místa. Do takto vytvořeného rezervoáru později injekční jehlou přibližně jedenkrát denně vstřikujeme destilovanou vodu. Protože se nedá zkontrolovat vnitřek nádržky, a nemůžeme tak zjistit, zda-li nebyl kontaminován, musíme při jeho plnění dodržovat sterilní podmínky. Možnost kontaminace je jedinou nevýhodou této metody.

4. krok:

     Centimetrový pruh skla, který zůstal u okraje každé sklenice, musíme nyní důkladně vyčištit. Nad stlačeným koláčem nesmí být na skle ani stopa po substrátu. Většinu materiálu nejdříve setřeme prstem a zbytek odstraníme pomocí navlhčeného papírového ubrousku. Sklo musí být naprosto čisté. Bakterie a plísně by totiž mohly využít jakéhokoliv takto zanechaného materiálu jako cesty, po níž by se dostaly do substrátu. Ten by se potom stal nepoužitelným.

5. krok:

     Nyní doplníme zbytek sklenice čistým, stejnorodým a suchým vermikulitem. Sklenice naplníme až po okraj. Tato vrstva izoluje sterilizovaný substrát od jakékoliv vzdušné kontaminace. Je později sterilizována společně se substrátem a plísně či bakterie pocházející z ovzduší nedokáží (většinou) skrz ni proniknout. Zároveň však vermikulit nezamezí přístupu kyslíku a ostatních plynů, které houba pro svůj růst potřebuje.

6. krok:

     Sklenice pečlivě zašroubujeme. Ještě jednou zkontrolujeme, jestli jsou ve víčkách čtyři dírky, které jsme měli udělat při 1. kroku. Opomeneme-li tento krok, budeme mít po zahřátí sklenic vážné problémy!

7. krok:

     Nyní vezmeme kus tenké fólie a každou sklenici do ní zabalíme. Fólie by měla zabránit kapkám vody, aby se dostaly ke čtyřem dírkám ve víčku v době, kdy je sklenice sterilizována. Jestliže jsme dírky do víčka udělali tak, že vyčnívají ostré hrany ven a ne dovnitř, musíme být obzvláště opatrní a raději sklenici zabalit ještě do druhé či třetí vrstvy fólie, aby se do ní nedostala skutečně ani kapička.

8. krok:

     Nyní sklenice se substrátem musíme sterilizovat. Dáme je do velkého kuchyňského hrnce a přilejeme vodu, tak aby sahala do jejich poloviny. Vodu uvedeme do mírného varu a hrnec přikryjeme poklicí. Od okamžiku, kdy začne vřít, čekáme ještě hodinu, aby byl substrát plně sterilizován. Var by měl být takový, aby voda nebublala a nevystřikovala a aby v ní sklenice neplavaly. Poměr vody uvnitř zavařovacích sklenic se nesmí změnit.

     V případě, že nepoužíváme tlakový hrnec, můžeme sterilizovat jednotlivé přísady odděleně. V hrnci je dosaženo maximální teploty 1000C. Některé bakterie či plísně však tuto teplotu mohou vydržet. Proto se vermikulit a mouka dávají zvlášť do trouby a po dobu 20 minut se zahřívají při teplotě 1500C. Potřebné množství vody mezitím uvedeme na 10 až 15 minut do varu. Jednotlivé přísady pak použijeme k přípravě substrátu. Naplněné sklenice necháváme potom ještě jednou sterilizovat.

9. krok:

     Sklenice necháme v hrnci vychladnout. Dříve než je začneme očkovat, musí dosáhnout pokojové teploty. Výtrusy by se jinak zničily. Několik hodin to potrvá, než dostatečně vychladnou. Během doby, kdy sklenice chladnou, můžeme slyšet různé zvuky. Je to běžné.

očkování substrátu10. krok:

     Nyní budeme substrát ve sklenicích očkovat. Měli bychom mít již připravený životaschopný sterilní roztok obsahující výtrusy. Můžeme tak zahájit první fázi období růstu. Jehla od injekční stříkačky, kterou budeme očkovat substrát, musí být sterilní. Před každým očkováním necháme jehlu preventivně sterilizovat, abychom předešli možnému rozšíření jakékoliv kontaminace. Jehlu nejčastěji sterilizujeme pomocí zapalovače nebo ji přetřeme bavlněným hadříkem namočeným do alkoholu nebo jiného dezinfekčního činidla. Použijeme-li oheň, musíme nechat jehlu před očkováním vychladnout.

     Se stříkačkou zatřeseme a přesvědčíme se, že jsou v ní výtrusy dobře promíchané. Když do ní natáhneme trochu vzduchu, jde to snadněji.

     Z každé sklenice odstraníme tenkou fólii. Substrát je připraven k naočkování. Jehlu injekční stříkačky vsuneme do připravené dírky ve víčku tak hluboko, jak jen to jde, a zkosenou stranu jehly opřeme o vnitřní stěnu sklenice.

     Tímto způsobem do každé dírky vstříkneme 1/4 kubíku roztoku. Celkem 1 kubík roztoku na každou sklenici. Když budeme šetřit a do každé sklenice vstříkneme o trochu méně, mělo by deset kubíků stačit k naočkování dvanácti sklenic. Jestliže si roztok budeme připravovat sami, můžeme ho samozřejmě dát do sklenic mnohem více. Vstříkneme-li do každé dírky kubík, podstatně urychlíme průběh kolonizace, a čím dříve je koláč připraven, tím menší je šance, že jej nepřátelské bakterie a plísně zničí.

11. krok:

     Sklenice dáme na tmavé místo a čekáme. Houba se nejdříve objeví na naočkovaných místech jako malé skvrnky bílých chomáčků.

     S přibývajícím časem se houba rozšíří po celé sklenici. Stává se, že zcela pokryje i její vnitřní stěny. Poslední oblastí, která je kolonizována, bývá dno sklenice. Musíme si dát pozor, jestli se v této době neobjeví efekt kontaminace. Kontaminace se může projevit jako rychle rostoucí drobounké bílé kulaté tečky s modrozelenými středy, nebo jako špinavá pěna, nebo jako chomáčky, které mají buď šedou, černou, žlutou, zelenou, nebo modrou barvu. Objeví-li se tedy jakékoliv takové zabarvení, sklenice se musí vyhodit. Nic se nesmí ponechat náhodě. Když si budeme myslet, že by mohla být kontaminována, musíme ji bezpodmínečně vyhodit! Některé plísně a bakterie vytvářejí toxiny, které mohou člověka zabít. To, že houba roste jinde, než se projevuje účinek kontaminace, neznamená, že je všechno v pořádku. Mycelium bere živiny a vláhu ze všech míst rýžového koláče a snadno se může stát, že do houby přivede i tyto nebezpečné látky.

     Jedinou výjimkou z předcházejícího odstavce bude, když mycelium občas změní barvu z jasně bílé do velmi bleděžluté. Je to dáno stykem s vodními kapičkami z vnitřní strany sklenice. Málokdy se stává, že jsou infikovány již kolonizované oblasti substrátu. Nejčastěji k napadení dochází právě na místech, kam se mycelium dosud nerozrostlo.

     Koláč musí ve sklenici zůstat, dokud není zcela pokryt myceliem. Čím je vnitřek sklenice kolonizovanější, tím je další nárůst pomalejší. Houba totiž vytváří kysličník uhličitý (CO2), který omezuje přístup kyslíku.

     Koláče nemohou být ze sklenic vyjmuty, dokud není substrát plně kolonizován.

12. krok:

     Ihned poté, co je rýžový koláč plně pokryt myceliem, jej vyjmeme ze sklenice. V tomto okamžiku již na něm neexistuje žádná oblast, která by mohla být snadno napadena. Jakmile se mycelium ujme, dokáže obvykle zabránit dalším organismům, aby se na něm usadili, a zničili tak celý rýžový koláč.

     Existují pěstitelé, kteří vyčkávají, dokud se na koláčích neobjeví první známky rostoucích plodnic, a teprve potom je přenášejí. Mají tak jistotu, že mycelium dokonaleji prorostlo celým substrátem.

     Terárium musí být nyní již vyzkoušené a připravené. Víčko ze zavařovacích sklenic odšroubujeme či odstraníme. Všechen volný vermikulit z vrcholu substrátu vyhodíme. Koláč přitom nesmíme porušit, neboť bychom jej otevřeli infekci. Nemusíme odstraňovat vše. Jediným důvodem pro toto konání je udržet terárium čisté a uspořádané. Sklenice obrátíme otvorem dolů a lehce s nimi klepneme o desku stolu. Rýžový koláč by měl snadno vyklouznout, protože se v průběhu kolonizační fáze nepatrně zmenšil. Papírovým kapesníčkem jej velice jemně osušíme.

13. krok:

     Rýžový koláč nyní dáme do terária, které by v tomto okamžiku mělo být již zcela funkční a vyzkoušené. Tato příručka obsahuje všechny informace, které jsou k přípravě terária zapotřebí. Koláče můžeme přenášet, čím méně se jich však budeme dotýkat a čím více budeme opatrnější, tím menší bude pravděpodobnost jejich napadení. Měli bychom si předtím pořádně umýt ruce a přesvědčit se, že veškeré mýdlo bylo důkladně opláchnuté vodou.

     Při manipulaci s koláči je vhodné mít sterilní rukavice.

Příprava žitného substrátu

     Tato metoda je dnes používána těmi, kteří pěstují pouze mycelium, a těmi, jež pro kultivaci houby používají igelitový stan.

     Pro přípravu žitného substrátu je zapotřebí:

  • několik litrových zavařovacích sklenic se šroubovatelným víčkem
  • žito (celá zrna, ne vločky, bez přísad)
  • destilovaná voda
  • velký hrnec s poklicí nebo tlakový hrnec
  • kladívko a malý hřebíček
  • injekční roztok obsahující výtrusy
  • alobal

sklenice 1.krok:

     Sklenice připravíme tak, aby mohly být později snadno naočkovány roztokem obsahujícím výtrusy. Doprostřed víčka každé zavařovací sklenice uděláme malou dírku.

2. krok:

     Do každé sklenice nasypeme 300g žita a nalejeme 0,3 litru destilované vody. Směs důkladně promícháme. Někteří pro lepší růst doporučují přidat rozdrcenou kalciovou tabletu nebo CaCO.

3. krok:

     Sklenice pečlivě zašroubujeme. Ještě jednou zkontrolujeme, jestli v nich je požadovaný otvor. Víčka přikryjeme čtvercem alobalu o rozměrech 15 x 15 cm. Alobal k hrdlu připevníme gumičkou. Měl by jednak zabránit kapkám vody, aby se v průběhu sterilizace nedostaly k otvoru ve víčku, a jednak později, až se bude sklenicí třást, by měl zabránit vnější kontaminaci.

očkování sklenice 4.krok:

     Sklenice se substrátem dáme do velkého kuchyňského hrnce a podobně jako při přípravě předcházejícího substrátu je necháme sterilizovat.

5. krok:

     Sklenice necháme v hrnci vychladnout. Dříve než je začneme očkovat, měly by dosáhnout pokojové teploty. Výtrusy by se jinak zničily. Několik hodin to potrvá, než dostatečně vychladnou. Po vychladnutí je přeneseme na bezprašné sterilizované místo, například do chladící tašky nebo do zakrytého akvária.

6. krok:

     Umyjeme si ruce alkoholem a nasadíme si sterilní gumové rukavice. Ze sklenice odstraníme alobal a položíme jej vrchní stranou dolů na čistý pracovní stůl. Substrát je připraven k naočkování. Jehlu sterilizované injekční stříkačky vsuneme do připravené dírky ve víčku tak hluboko, jak jen to jde, a do sklenice vstříkneme minimálně polovinu až jeden kubík roztoku. Alobal dáme sterilizovanou stranou zpět na víčko.

     Další možností je sundat víčko a z otisku seškrábnout do sklenice trochu suchých výtrusů nebo vhodit kousek mycelia či jinou část houby.

7. krok:

     Sklenice dáme na tmavé místo a čekáme. Nejrychlejšího růstu dosáhneme, když se substrátem jednou za tři až čtyři dny lehce zatřeseme. Proto používáme žito, a ne třeba rýži, která se lepí k sobě a promíchání je pak nedokonalé.

     Z takto připraveného substrátu můžeme získat psychoaktivní alkaloidy psilocybin a psilocin. Uchováme-li jej na tmavém a chladném místě, zůstává použitelný ještě tři až čtyři měsíce.

     Žitný substrát se také často používá pro kultivaci houby v igelitovém stanu.

     Budeme-li chtít s kultivací mycelia pokračovat, můžeme si buď nechat vyrůst několik plodnic a použít jejich výtrusy k přípravě roztoku, nebo můžeme jednoduše přenést několik žitných zrn prorostlých myceliem do sklenic s čerstvě sterilizovaným substrátem. Pro úspěšné přemístění zrn je nejdůležitějším faktorem sterilita prostředí.

Konstrukce terária

     Hlavním důvodem stavby terária je poskytnout rostoucím houbám požadovanou vysokou vlhkost vzduchu. Během období růstu, při kterém houba dozrává, jsou rýžové koláče umístěny uvnitř terária.

     V této příručce jsou popsána dvě různá uspořádání. První řešení je velmi levné, ale ve srovnání s druhým vyžaduje více pozornosti. Doporučuje se zvolit druhý způsob, který využívá ultrazvukový zvlhčovač.

     Obě uspořádání jsou si konstrukčně velmi podobná. Rozdíl je pouze ve způsobu, jakým se v nich udržuje požadovaná vysoká vlhkost. Můžeme začít s jednodušší verzí, a budeme-li nespokojeni, můžeme přejít k další.

Základní uspořádání terária

     Co je zapotřebí:

  • přenosná chladící taška (28l)
  • drátěné síto s velikostí ok 8 až 12 mm
  • dva kusy plexiskla na kondenzační štít a na výplň otvoru ve víku chladící tašky.
  • silikonové lepidlo
  • vlhkoměr

     Na obrázku jsou zobrazeny jednotlivé díly terária. Rozměry těchto částí se musí odhadnout podle použité chladící tašky. Při konstrukci terária bychom měli dodržet některé základní kroky, které budou popsány níže.

terárium - drátěné síto     Drátěné síto je tu proto, aby oddělilo rýžové koláče ode dna tašky, kde se bude shromažďovat vlhkost. Nejsnadněji jej zhotovíme tak, že uřízneme kus, který bude o 2,5 cm širší a o 2,5 cm delší, než je rozměr dna tašky. Potom vezmeme kleště a po všech stranách ohneme 1,3 cm do pravého úhlu. Síto pak bude stát na těchto ohnutých okrajích. Později, když už rostou plodnice, je zapotřebí každý centimetr prostoru, a proto bychom vzdálenost rýžových koláčů ode dna neměli zvyšovat; 1,3 cm je optimální výška. Nesmíme zbytečně plýtvat cenným místem.

schéma terária

     Dále musíme do tašky upevnit kondenzační štít. Chrání rýžové koláče před kapkami vody, které během období růstu kondenzují na víku chladící tašky. Jakákoliv vlhkost, která se objeví na spodní straně štítu, je společně s vodou z víka svedena na místo, kde již koláčům nemůže uškodit. Plexisklo by mělo být na obou stranách hladké, aby kapičky snadno stékaly dolů na dno terária.

     Kondenzační štít připevníme k vnitřní straně tašky. Jeho polohu musíme spočítat podle velikosti použitých zavařovacích sklenic a výšky drátěného síta. Měl by být pod takovým úhlem, aby voda dobře stékala a aby houba měla pro svůj růst dostatečné místo a nemusela se štítu dotýkat. Štít musí být dobře upevněn. Mezi ním a stěnou tašky je nutno nechat mezeru o velikosti 8-10 mm, jež umožňuje proudění vzduchu. Při jeho upeňování si musíme dát pozor, abychom nechali místo pro víko tašky, které je po celé období růstu přiklopeno.

víko     Víko chladící tašky upravíme tak, aby bylo uvnitř terária světlo. Psilocybinové houby jsou fototro-pické. Potřebují světlo, aby věděly, jakým směrem mají růst. Do víka uděláme otvor a uřízneme kus plexi-skla nepatrně větší, než je rozměr otvoru. Po celém okraji otvoru potom naneseme silikonové lepidlo a plexisklo přilepíme.

     Někteří pěstitelé používají místo chladící tašky akvárium o minimálním obsahu 50 litrů. Jako kondenzační štít slouží skleněná deska o rozměrech (délka-3cm) x (velikost úhlopříčky) boční stěny, která celé akvárium rozděluje napůl a zároveň slouží jako kondenzační štít. Vrchol akvária je zakryt další skleněnou deskou.

     To je vše. Základ terária je připraven. Nyní se musíme rozhodnout, jakou metodu v období růstu houby použijeme k udržení vysoké vlhkosti vzduchu a nízké koncentrace kysličníku uhličitého.

Metoda ručního rozprašování v kombinaci s použitím akvaristického vzduchovacího motorku

     Tento způsob je nejvhodnější pro domácí kultivaci psilocybinové houby, protože je finančně nenáročný. Nevýhodou je, že zabere hodně času. Vlhkost vzduchu je vytvářena ručním ostřikováním a vzduchem probublávajícím skrze vodu.

     Vše, co budeme potřebovat, můžeme koupit v jakékoliv prodejně akvaristických potřeb:

  • ruční rozprašovač
  • vhodná nádoba na vodu
  • akvaristický vzduchovací motorek
  • 1 metr hadičky pro přívod vzduchu od vzduchovacího motorku ke kamínku
  • bublinkový kamínek
  • ponorný 50 watový ohřívač
  • drátěnka na mytí nádobí

rozprašovač ...     Abychom mohli v teráriu udržovat vysokou vlhkost, budeme potřebovat rozprašovač, který umí vytvořit co nejjemnější opar. V květinářstvích nebo zahradnických potřebách je k dostání několik typů ostřikovačů rostlin. Před jeho použitím je nutno zkontrolovat, jestli neobsa-huje nic, co by houbu mohlo zničit. Vlhké prostředí pak v teráriu vytváříme tak, že nejméně čtyřikrát denně po dobu pěti sekund stříká-me rozprašovačem na střed vrchní strany kondenzač-ního štítu.

     Po rozprašování víko vždy velmi rychle přiklopíme. Malé vodní kapičky rapidně zvýší vlhkost v teráriu. Rýžové koláče nemohou být nikdy ostřikovány přímo. Mycelium je velice křehké a přímé rozprašování by jej zničilo.

akvaristický motorek ...... a z řezu      Použití rozprašovače není zcela účinné. Aby se dosáhlo co možná nejlepších výsledků, dává se do terária vhodná nádoba s vodou, do níž je přes kamínek přiváděn vzduch z akvaristického vzduchovacího motorku. Do kondenzačního štítu vyřízneme otvor, skrz který je nádoba prostrčena. Její vrchol by měl být nad štítem, aby vytvořené vodní kapky houbu nepoškozovaly. Existuje několik řešení, jak tento systém uspořádat. Motorek můžeme jednak umístit vně terária, přičemž vzduch do nádoby s kamínkem budeme přivádět hadičkou. Díky tomuto uspořádání dochází v teráriu k neustálé výměně vzduchu, a nemusíme tak každý den odstraňovat nahromaděný CO2. U dna terária vyvrtáme dostatečně velký otvor, aby jím voda i CO2 mohly volně unikat. Ideální průměr je okolo jednoho centimetru. V chladící tašce musíme také vyvrtat otvor pro hadičku, která vede od vzduchovacího motorku ke kamínku. Jestliže víko není řádně utěsněno, není možné v teráriu dosáhnout dostatečné vlhkosti vzduchu.

motorek vevnitř ...a zase řez ...     Vzduchovací motorek můžeme umístit také uvnitř terária. Dochází tak k neustálému oběhu stejného vzduchu a neustálému zvyšování jeho vlhkosti. Toto řešení má však řadu nevýhod. Klíčem ke zvyšování vlhkosti je v tomto případě neustálý oběh stejného vzduchu. To znamená, že u dna terária nemůžeme vyvrtat otvor pro únik vody a CO2 a musíme nejméně jedenkrát denně nahromaděný plyn odstraňovat. Další nevýhodou je, že se motorek při svém provozu zahřívá, a může tak o několik stupňů zvýšit teplotu terária.

     Nejjednodušším způsobem, jak CO2 odstranit, je použít vysoušeče vlasů. Nejméně čtyřikrát denně chladící tašku otevřeme, a jak nejhlouběji to jde, do ní vložíme zapnutý vysoušeč. Tryska, kterou je vyfukován horký vzduch, musí mířit ven. Během krátké doby se všechen CO2 z terária vysaje ven. Koláče nesmí přijít do styku s vycházejícím horkým vzduchem. Zničilo by je to. Jestliže má fén možnost volby 'studeného' nebo 'horkého' vzduchu, zapneme jej na 'studený'.

     Je-li motorek uvnitř, musíme také nejméně jednou denně odstranit nahromaděnou vodu ze dna terária. Obvykle ji vysáváme hadičkou.

     Vzduchovací motorek vibruje. Aby se toto chvění nepřenášelo po celém teráriu, zavěšujeme jej proužkem gumy na lanko napnuté mezi stěnami chladící tašky. Poloha lanka není rozhodující. Motorek by se měl otáčet, abychom mohli později při údržbě terária snadno vyjímat kondenzační štít. Hadička, kterou je veden vzduch ke kamínku, musí být k motorku volně připevněna.

     Abychom dosáhli ještě vyšší vlhkosti, můžeme dát do nádoby ponorný ohřívač. Vzduch probublávající zahřátou vodou pohlcuje snadněji vlhkost. Ta může být tímto způsobem zvýšena až o 5%. S rostoucím výkonem ohřívače roste i vlhkost ovzduší. S přibývající vlhkostí však také roste teplota uvnitř terária. Musíme pohlídat, aby nepřesáhla 270C. Tento nepříznivý vliv můžeme minimalizovat tepelnou izolací použité nádoby. Dalším možným zlepšením je dát do vody drátěnku na nádobí. Ta bublinky zpomaluje a dělí. Čím menší bublinky jsou a čím déle vodou prostupují, tím je vycházející vzduch vlhčí. Tímto zlepšením můžeme dosáhnout jednoho až dvouprocentního zvýšení vlhkosti.

     Místo vzduchovacího motorku a kamínku lze do nádoby s vodou umístit malé čerpadýlko s tryskou, pomocí kterého někteří chovatelé zvyšují svým miláčkům vlhkost v teráriích. Zařízení je velmi levné a prodává se v každé větší prodejně s akvaristickými či teraristickými potřebami.

Použití ultrazvukového zvlhčovače

     Použití ultrazvukového zvlhčovače patří mezi nejlepší metody. Přístroj poskytne houbám tolik vlhkosti, kolik budou potřebovat. Kysličník uhličitý je automaticky odstraňován ihned, jakmile se objeví. Jedinou nevýhodou je poměrně vysoká cena takového zařízení. V Čechách je obtížné ultrazvukový zvlhčovač sehnat, protože stojí řádově několik tisíc korun. V obchodech se prodávají také zvlhčovače, které pracují na jiných principech. Důležité je, aby vycházející pára byla chladná, a nemohla tak zničit mycelium a plodnice.

     Co je potřeba sehnat:

  • ultrazvukový zvlhčovač
  • vinylovou hadici o vnějším průměru 11 mm a vnitřním 8 mm
  • těsnící kroužky o vnitřním průměru 10 mm
  • silikonové lepidlo
  • časový spínač střídavého napětí 220V s minutovým rozlišením

ultrazvukový zvlhčovač     Do chladící tašky nejdříve vyvrtáme dírku, odkud bude moci voda a CO2 unikat. Měla by být co nejníže u dna. Musí být dostatečně veliká, aby jí mohla voda bez problémů protékat. Ideální průměr je 13 až 20 mm. Doprostřed víčka zvlhčovače, kterým je vyfukován vlhý vzduch, potom vyvrtáme otvor o průměru 11 mm a do něj vložíme těsnící kroužek. Silikonovým lepidlem zalepíme všechna ostatní místa, kterými pára vychází. Vlhký vzduch do terária přivádíme vinylovou hadicí, která prochází stejně připraveným otvorem vyvrtaným nad kondenzačním štítem. Oba konce hadice ve velmi ostrém úhlu nařízneme, aby voda, která zkondenzuje uvnitř, mohla volně vytékat.

     Ultrazvukový zvlhčovač vytváří vzduch s téměř stoprocentní vlhkostí. Množství vzduchu proudící z tohoto zařízení je omezeno jedenáctimilimetrovou vinylovou hadicí, kterou musí procházet. Přísun vzduchu do terária nesmí přesáhnout určitou hranici, za kterou by byl houbám nebezpečný. Zvlhčovač vytváří velmi vlhký vzduch, a proto je mezi ním a napájením časový spínač s minutovým rozlišením, kterým můžeme velice přesně regulovat potřebnou úroveň vlhkosti vzduchu v teráriu. Časovač pro začátek nastavíme třeba tak, že každých dvacet minut se na dvě další zapne. Důležitým ukazatelem je, jaké množství nežádoucích vodních kapiček kondenzuje na rýžových koláčích. Čím měně jich je, tím je to lepší. Sami postupem doby příjdeme na to, jaké intervaly jsou pro naše terárium nejvýhodnější.

     Každý typ ultrazvukového zvlhčovače je natolik výkonný, že dokáže dodávat vláhu ještě do několika dalších chladících tašek. Další terária můžeme například využít pro umístění starších rýžových koláčů, které jsou snadněji napadnutelné, a stávají se tak nebezpečné dalším. Jejich přemístěním se podstatně sníží riziko neúspěchu.

Období růstu

     Jedinou naší starostí nyní bude pohlídat, aby měly houby co nejlepší podmínky pro svůj růst.

     Plně kolonizovaný rýžový koláč umístěný do terária potřebuje k úspěšné produkci plodnic několik věcí. Vysokou vlhkost, teplotu nižší než 340C a světlo. Jestliže je všechno v pořádku a mycelium má přístup k dostatečnému množství živin, začne koláč zanedlouho produkovat první hlavičky. Zpočátku houby potřebují velmi málo světla a teplotu mezi 24 až 260C. Mohou růst i při vyšší teplotě. Skutečností však zůstává, že teplotní rozsah pro začátek růstu je poměrně úzký. Poté, co byl plně kolonizovaný rýžový koláč vyjmut ze zavařovací sklenice, trvá asi týden, než se objeví první známky rostoucích plodnic. V případě, že se mycelium dobře ujalo, je tato doba kratší. Jestliže nejsou tyto podmínky dodrženy, může se čekání protáhnout až na několik týdnů.

     Udržujeme-li teplotu terária na 24 až 260C, budou se nepřetržitě objevovat nové plodnice. Mezitím zajišťujeme vhodné prostředí, aby dozrály. Toto je nejjednodušší a nejefektivnější způsob pěstování. Jestliže se odchýlíme z tohoto teplotního pásma, strávíme spoustu času čekáním na každou novou plodnici.

osvětlení     Aby rýžové koláče mohly začít plodit první hlavičky, potřebují trochu světla. Houby nejsou rostliny a pro svůj růst světlo nepotřebují. Nicméně většina lysohlávek jsou fototropní houby. To znamená, že potřebují světlo, které spustí hormonální reakci, při níž dochází k jejich růstu. Jestliže je na rýžové koláče v teráriu vidět, tak mají světla dostatek. Pro mnoho mykologů je přítomnost světla během období růstu důležitá. Podle nich se mycelium díky světlu dozví, že dosáhlo hranice substrátu, ve kterém roste. V přírodě roste taková lysohlávka kubánská (Psilocybe cubensis) často na hromadě kravského hnoje. Jakmile proroste jeho vnitřek a dosáhne okraje, zasáhne ji světlo. To jí napoví, že jestliže se zformuje zde, bude potom moci uvolnit své výtrusy do ovzduší.

     Můžeme úspěšně použít jakýkoliv běžný zdroj světla (slunce, zářivku, žárovku), nejčastěji se však dává přednost studenému fluorescentnímu světlu ze zářivek, které necháváme svítit 12 až 18 hodin denně. Zdroj světla musíme nainstalovat tak, aby nedošlo k ohřevu terária.

     Po umístění do terária jsou rýžové koláče zpočátku velmi jasně bílé. Zanedlouho je všechny pokryje mycelium vrstvou chmýří. Když se začínají objevovat první plodnice, vypadají zprvu jako hlavičky od špendlíku. Odtud jejich název. Konce těchto hlaviček získají brzy temně hnědou barvu. To je klobouk, který začíná dostávat svou konečnou podobu. Když jsou rýžové koláče čerstvé, nabývají plodnice nejdříve na objemu. Jakmile dosáhnou velikosti kuliček o průměru asi 8 mm, začnou růst do výšky.

     Plodnice bychom neměli nechat vyrůst do maximální velikosti. Nejvíce psilocybinu se tvoří během raného období růstu. Příliš velké plodnice bezdůvodně stravují vláhu a živiny rýžového koláče. Také chuť přezrálých plodnic je o poznání horší. Mycelium může navíc poskytnout jenom určitý objem živin a vody, a tak velké plodnice v podstatě zabraňují růstu nových. Plodnice sbíráme v době, kdy se klobouk odtrhává od třeně.

     Každý rýžový koláč připravený ve čtvrtlitrové zavařovací sklenici vyprodukuje v průměru čtyři až šest plodnic, přičemž každá roste přibližně týden.

     Čím jsou koláče starší, tím méně plodnic produkují. Je to dáno tím, že už se jim nedostává tolik vláhy jako dříve. Sem tam se sice nějaká hlavička objeví, ale nikdy už nezačne ve své počáteční fázi vývoje nabývat, a jenom zřídkakdy jsou tyto hlavičky schopny vytvořit klobouky. Takové plodnice se dají také sklízet, jsou však neklamnou známkou toho, že je rýžový koláč vyčerpán.

     Jestliže jsme si nevytvořili nádržku s vermikulitem, jejíž zhotovení bylo popsáno v kapitole o přípravě substrátu, můžeme pro udržování vlhkosti v koláčích použít jinou metodu. Tento způsob použijeme tehdy, když začnou růst první plodnice, protože vnitřek substrátu není kolonizován stejně rychle jako vnějšek a také proto, že koláč má zpočátku dostatek vlastní vláhy. Nejdříve nad plamenem sterilizujeme pětimilimetrový vrták. Necháme jej vychladnout. Pomocí něho pak uprostřed koláče vyhloubíme otvor, který bude tvořit jakousi nádrž. Z tohoto důvodu nesmíme substrát propíchnout. Ve vařící vodě sterilizujeme deseticentimetrový kus brčka a po vychladnutí jej zasuneme centimetr hluboko. Průměr by mělo mít takový, aby z otvoru nemohlo vypadnout. Nejlepší brčka pro tyto účely mají v McDonaldu - dobře těsní a pojmou více vody. Brčko pak pomocí injekční stříkačky denně plníme vodou. Jedinou, ale zato vážnou nevýhodou této metody je, že se nemůžeme přesvědčit, jestli není vnitřek otvoru kontaminován.

Konstrukce igelitového stanu

     Základní myšlenka tohoto uspořádání spočívá v tom, že z jednoho kusu igelitu postavíme stan, do kterého umístíme nádoby se substrátem. Protože je igelit nepropustný, lze uvnitř lehce udržovat požadovanou vlhkost a zároveň tím, že se stan nedotýká země, je přirozeným způsobem vyřešen problém s hromaděním kysličníku uhličitého. Tato metoda je vhodná pro pěstování většího množství plodnic.

     Co je zapotřebí:

  • plastiková nádoba s průhledným víkem (chlebník) o rozměrech 60x30x12 cm
  • vermikulit (viz příprava rýžového substrátu)
  • malý dřevěný regál s několika poličkami tak velkými, aby se na ně vešly dvě plastikové nádoby
  • ruční rozprašovač
  • ultrazvukový zvlhčovač (viz kapitola o teráriu)

chlebník     Do každé plastické nádoby vysypeme dvě nebo tři sklenice s žitným substrátem prorostlým myceliem. Vysypaný materiál srovnáme tak, aby tvořil rovný povrch. Protože je žito plně kolonizované, nemusíme nutně dodržovat sterilní postup. Do průhledného víka vyvrtáme několik malých otvorů umožňujících přístup vzduchu.

     Žitný substrát zakryje-me vrstvou vermikulitu o tloušťce 3 až 5 cm. Někteří používají rašelinu nebo směs vermikulitu s rašelinou, ale většina dává jednoznačně před-nost samotnému vermi-kulitu. Ten by měl být zcela nasáklý vodou. Před zakrytím z vermikulitu vyždímáme přebytečnou vodu.

chlebník - řez     Nádoby dáme na tři až pět dní do tmy a vlhkého prostředí o teplotě 24 až 300C. Jemným rozprašováním vody je můžeme udržovat vlhké. V této době však příliš vody nepotřebují, a tak musíme být se zavlažováním opatrní. Jsou uloženy v igelitovém stanu, který je tvořen z malého dřevěného regálu přikrytého igelitem.

     Aby byly ve tmě, přehodíme přes igelit deku nebo nějaký kus látky, který nepropouští světlo. Na víku každé nádoby by se měla shromažďovat voda, což je důkazem požadovaného vlhkého prostředí uvnitř stanu. V této etapě není zapotřebí žádného velkého zvlhčování. Po třech až pěti dnech by se měly ve vermikulitu objevit první náznaky rostoucích plodnic. Ihned poté snížíme teplotu na 20 až 240C a sejmutím clonící látky vystavíme nádoby pravidelnému osvětlení. Přestaneme s jemným rozprašováním a pomocí ultrazvukového zvlhčovače začneme uvnitř stanu udržovat vysokou vlhkost. Období růstu trvá v průměru čtrnáct dní. Celý první týden se objevují nové plodnice. V dalším dorůstají. Ty, u kterých dojde k odtržení závoje, pečlivě odřízneme a usušíme.

stan

Sušení a uskladnění

     V této kapitole jsou popsány způsoby, jakými můžeme vypěstované plodnice či mycelium usušit a uskladnit pro pozdější použití. Nejvíce psilocybinu a psilocinu je v houbách čerstvých. Jsou-li správně usušeny, mohou být po mnoho měsíců zachovány téměř všechny psychoaktivní alkaloidy. Existuje několik způsobů, jak plodnice usušit. Obecně platí, že vyjma tepla lze k sušení použít jakoukoliv metodu. Teplo je k těmto psychoaktivním látkám velice nepřátelské. Účinnost houby se jeho použitím výrazně snižuje.

Sušení za pomoci vysoušedla

     Tato metoda, při níž jsou plodnice dány společně s chemickou látkou pohlcující vlhkost do neprodyšně uzavřené sušící nádoby, je všeobecně považována za nejlepší.

     Co je zapotřebí:

  • drátěné sítko s velikosti ok 8mm
  • vysoušedlo (bezvodý chlorid vápenatý)
  • kus bavlněného trička nebo utěrky
  • středně velká nebo velká miska s víčkem

     Chlorid vápenatý můžeme koupit u kterékoliv obchodní společnosti zabývající se prodejem chemikálií. Po celou dobu skladování musí být uložen v uzavíratelné nádobě, aby předčasně nepohlcoval vlhkost okolního vzduchu.

     Sušící nádobu zhotovíme ze středně velké nebo velké nerezové misky s krycím víčkem, která je k dostání téměř v každých domácích potřebách jako součást sady různě velikých misek. Do misky nad sebe položíme dvě kruhová sítka, jedno menší a jedno větší. Na vrchní rozložíme plodnice a na spodní dáme nejdříve kus čistého bavlněného trička nebo utěrky, na který potom nasypeme chlorid vápenatý. Spodní sítko musí být umístěno v takové výšce, aby se na dně mohla shromažďovat voda. Mezi vrchním a spodním sítkem by mělo být tolik místa, aby nedošlo ke styku vysoušedla a plodnic. Plodnice, které přijdou do styku s touto chemikálií, mají jednak velice nepříjemnou chuť a jednak se zcela nevysuší. Chlorid vápenatý se do nich částečně vstřebá a přitahuje vlhkost. Díky použité látce je pohlcená voda přefiltrovaná a kape na dno. Použijeme-li velkou misku, musíme sítko něčím podepřít, aby se pod váhou vysoušedla nezhroutilo.

sušení v misce     Nyní můžeme začít se sušením. Pomocí této metody si uchováme své houby s minimální ztrátou potence. Čerstvé plodnice rozložíme na vrchním drátěném sítku a misku neprodyšně uzavřeme. Během následujících dvou dnů se plodnice zmenší a svraští. Přibližně po třech dnech jsou již dostatečně tvrdé a obsahují jenom nepatrné množství vody. Po pěti až šesti dnech je můžeme naprosto suché vyjmout a dát do mikrotenového sáčku na dlouhodobé uskladnění. Čím jsou sušší, tím déle vydrží. Budeme-li chtít při dlouhodobém uskladnění udržet v sáčku s houbami minimální vlhkost, můžeme v něm nechat malou skleničku nebo kalíšek naplněný asi dvaceti gramy chloridu. Po celou dobu však musíme dávat pozor, aby se nádobka nepřevrhla.

     Tato metoda funguje díky výborným vlastnostem chloridu vápenatého jako vysoušedla, který do sebe dokáže vtáhnout téměř všechnu vlhkost z okolního vzduchu. Nicméně se stává, že na spodní straně víčka začnou kondenzovat vodní kapičky. Devadesát dva procent váhy houby tvoří voda. Vlhkost, která nestačí být při schnutí pohlcována chloridem vápenatým, se pak občas hromadí na spodní straně víčka. V takovém případě misku vysušíme a vysoušedlo vyměníme. Starou chemikálii můžeme vysušit v troubě zahřáté po dobu jedné hodiny na maximální teplotu 1000C. Jestliže tuto hranici překročíme, vysoušedlo se speče a ztratí většinu svých schopností. Během chladnutí jej pak musíme uzavřít do vzduchotěsné nádoby, aby nepohltilo vlhkost dříve, než jej dáme do nového sáčku.

Sušení v troubě

     Plodnice dáme na dvě až šest hodin do trouby zahřáté na teplotu 30 až 350C. Vyšší teplota zničí jak psilocybin, tak i psilocin. Dvířka musí po celou dobu zůstat otevřená. Má-li trouba zabudovaný ventilátor, necháme jej zapnutý.

Sušení pod lampou

     Na noviny nebo arch papíru rozložíme čerstvé plodnice a nad ně postavíme běžnou kancelářskou lampičku. Žárovka by měla být vybrána taková, aby teplota podobně jako při sušení v troubě dosáhla nejvýše 350C. Někteří toto uspořádání doplňují ještě o ventilátor nebo fén. Vysoušeč vlasů nesmí být zapnutý na horký vzduch.

Sušení v chladničce

     Na dno mělké misky nasypeme vrstvu neuvařené suché rýže a na ni položíme čistý papírový ubrousek. Na ten rozložíme čerstvě natrhané plodnice, tak aby se navzájem nedotýkaly. Ty překryjeme dalším papírovým ubrouskem a misku dáme do chladničky. Během jednoho týdne rýže pohltí všechnu vlhkost, která je v houbě obsažena.

Sušení v papírových pytlících

     Čerstvé plodnice se na tři dni uloží ve svačinových papírových pytlících na teplé suché místo.

Sušení mycelia

     Přebytečnou vodu žitného substrátu prorostlého myceliem scedíme přes flanelovou látku. Mycelium potom nasypeme do misek z varného skla, tak aby byly do jedné třetiny zaplněny. Misky dáme do trouby zahřáté na teplotu 1000C. Teplotu nesmíme překročit. K jejímu měření používáme teploměr, jenž není součástí samotné trouby. Misky občas zkontrolujeme. Jakmile mycelium vypadá suché, ohřev vypneme a misky v troubě necháme, dokud nevychladnou. Tak dojde k odpaření zbylé vody. Z usušeného materiálu musíme ještě extrahovat požadované psychoaktivní alkaloidy.

Způsoby uskladnění

     Jakmile je houba suchá, dáváme ji do vzduchotěsné, světlo nepropouštějící nádoby. Někteří plodnice ještě předtím rozemelou v mlýncích na kávu a prášek odvažují do jednotlivých mikrotenových sáčků. Jiní dávají usušené plodnice do medu. Med by měl být takový, aby při chladnutí tuhnul. Nakonec je dáme do mrazícího boxu.

     Plodnice také můžeme skladovat čerstvé, i když jen na krátkou dobu. V takovém případě je dáme v papírových pytlících do chladničky. Zmrazením bychom čerstvé plodnice znehodnotili. Díky rozpínavosti vody, kterou obsahují, by došlo k protržení buněčných stěn a následné masívní oxidaci.

Dávkování a různé způsoby užití

     Průměrná dávka pro dospělého člověka je 10 mg psilocybinu a psilocinu, velmi vysoká, psychedelická, se pohybuje kolem 40 mg, maximální dávka je 150 mg. Účinky jsou znatelné již při 0,5 mg. Z následující tabulky můžeme zjistit, kolik psilocybinu a psilocinu jednotlivé nejčastěji používané houby obsahují.

dávkování
množství usušených hub váha usušených hub (g)
ND SD VD ND SD VD
lysohlávka kopinatá 5-10 15-20 30-40
lysohlávka česká 1-2 3-4 5 a více
lysohlávka modrající 1-2 3-4 5 a více 2-2,5
lysohlávka kubánská 2-3 4-10 20-40 1-2 3-5 10-20
kropenatec lemovaný 5-10 20-40 60-90 3 6 10
kropenatec zvoncovitý 20-30 40-50 70-100
kropenatec parabolický 140 200

ND - nízká dávka, SD - střední dávka, VD - vysoká dávka

     Zatímco účinky těchto látek jsou přibližně stejné, baeocystin příliš halucinogenní není, spíše je zodpovědný za některé vedlejší účiny. Obsah psychoaktivních látek se značně liší od houby k houbě. Je závislý na jejich stáří, podmínkách růstu atd.

     Výše uvedené údaje jsou pouze orientační. Na začátku svého experimentování by měl každý začínat vždy s nižšími dávkami a postupně si najít množství, které mu nejlépe vyhovuje.

Způsoby konzumace

     Nejčastější a nejjednodušší způsob konzumace je vzít si houbu do úst, dobře ji rozkousat a pak spolknout. Záleží na každém, zda-li se rozhodne pro čerstvé nebo usušené. Nejlepší jsou čerstvé, chutnají i účinkují lépe. Jejich svěžest výrazným způsobem ovlivňuje prožitek. Zvyšuje se i jejich "božský faktor". Sušení, u něhož nedošlo k překročení teplotní hranice 350C, má sice minimální dopad na obsah požadovaných látek, ale zážitek má jiný charakter.

     Časem někteří lidé k přímému požití získají odpor. Většina souhlasí, že lysohlávky, především ty usušené, nikdy nevyhrají žádnou z kulinářských cen. Houbu si proto připravují tak, aby její nepříjemnou chuť alespoň částečně odstranili. V následující části je uvedeno několik oblíbených receptů. Téměř všechny však mají společnou nevýhodu. K úpravě plodnic používají teplo, které snižuje jejich účinnost o 25 až 50 procent. Úbytek psychoaktivních alkaloidů je závislý jednak na použité teplotě a jednak na době, po kterou je jí houba vystavená, čímž je téměř nemožné předpovědět, jak silný bude účinek. Je třeba být opatrný.

     Z následujícího stručného přehledu byly vyloučeny všechny návody, které používají mléko nebo mléčné výrobky. Některé zdroje uvádějí, že kalcium a zkvašené mléčné výrobky s psilocybinem navzájem interferují.

     Je důležité také vědět, že součástí aztéckého rituálu, při němž se prostřednictvím houby setkávali jeho účastníci s bohem Teonanacatlem, byl předcházející několikadenní půst.

Houbový čaj

     Čerstvé nebo sušené plodnice nakrájíme na velmi malé kousky. Ty vhodíme do hrnce ze tří čtvrtin naplněného vodou. Vodu s houbami vaříme asi deset minut. Dalších deset minut ji necháme vychladnout. Čaj přecedíme přes kávový filtr nebo papírový ubrousek. Podáváme jej s ledem. Když necháme houbu ve vodě příliš dlouho, nabyde a zrosolovatí.

Houba s medem a kořením

     Sklenici do poloviny naplníme teplou nebo studenou vodou a dáme do ní tři nebo čtyři polévkové lžíce medu. Plodnice rozemeleme v mlýnku na kávu a podle chuti do nich přidáme muškátový oříšek, zázvor apod. Všechno pečlivě promícháme.

Houbové kakao nebo čokoláda

     Rozemleté plodnice dáme do vody ohřáté na 40 až 600C. Po pěti minutách přidáme instantní kakao nebo čokoládu. Nápoj můžeme podle chuti dosladit medem.

Houba a jakýkoliv necitrusový džus

     Požadované množství plodnic rozmixujeme v jakémkoliv necitrusovém džusu. Džus velmi dobře překrývá nepříjemnou chuť lysohlávek a mixér je navíc rozseká na tak malé kousky, že při pití nepřekážejí. Připravujeme-li tento nápoj ze suchých plodnic, měli bychom je před rozemletím nechat na chvíli v džusu nabobtnat.

Příprava, dávkování a způsoby užití muchomůrky červené

     Navzdory celkem relativní bezpečnosti muchomůrky červené není tato houba ve světě příliš vyhledávána, a proto informací o její přípravě a použití je málo.

     Nasbíranou muchomůrku červenou nejdříve usušíme. Houby nakrájíme na centimetrové kousky, které vložíme do trouby zahřáté na teplotu 75 až 800C (nakrájené kousky lze i vařit, protože muscimol je velice dobře rozpustný ve vodě). Tato teplota je velmi důležitá, protože se díky ní odstraňují některé nepříjemné vedlejší účinky (viz kapitola Chemie). Usušená dužina má velmi silné aroma, které nemusí být každému příjemné. Někteří proto z nasbíraných klobouků hub suší jenom červenou 'slupku' a pod ní se nacházející žlutou tkáň, kde je obsaženo nejvíce muscimolu.

     Připravená houba je účinná pouze tehdy, je-li pozřena. Kouřením se ničí většina psychoaktivních látek, a výsledný efekt je tudíž zanedbatelný. Obsah účinných složek se pohybuje od 0,1 do 1,2% suché váhy, a proto musíme být při dávkování velmi opatrní. Jeden gram usušené muchomůrky červené průměrně obsahuje 3 mg muscimolu a 1 mg kyseliny iboténové, může však také obsahovat 10 mg muscimolu a 5 mg kyseliny iboténové. Měli bychom si nejdříve vzít nízkou dávku, abychom vyzkoušeli, jak je nasbíraná houba silná. U muchomůrky červené bychom měli začít s jednou čtrvrtinou až jednou polovinou klobouku. Maximální dávkou pak jsou buď čtyři průměrně veliké klobouky, nebo dvě celé houby, nebo 30 gramů usušených hub (například u velmi nebezpečné muchomůrky tygrované je maximální bezpečnou dávkou necelá polovina klobouku).

Set a setting
soubor faktorů, které mají vliv na sezení s psychedelickými látkami

     Tyto dva pojmy by se nejlépe daly do češtiny přeložit jako očekávání a "prostředí". Nejčastěji se používají, když popisujeme rámec interakce člověka a psychedelické látky. Jde o široký komplex nefarmakologických parametrů, působení substance samotné zde necháváme stranou. Těmito pojmy lze popsat ovšem rámec jakékoli situace - žáka, který sedí ve školní třídě, nebo interakci člověka s jakoukoli alkoholovou nebo nealkoholovou drogou.

     Měli bychom mít na paměti, že set a setting jsou podstatnou součástí situace a že jakýmikoli chybami vyvoláváme nepředvídatelné problémy a komplikace.

     První oblast proměnnýchset - se týká jedince, který do situace vstupuje, druhá oblast setting - toho, co člověka v danou chvíli obklopuje.

     Abychom ukázali, jakou sílu má očekávání v našem životě, popíšeme následující experiment. Studenti dostali na starost laboratorní krysy, které byly náhodně rozděleny do dvou skupin. O jedné bylo řečeno, že jsou v ní krysy určené pro vyzkoušení běžného léčiva, a o druhé, že jsou v ní krysy určené pro kosmický výzkum. Studentům nebylo přesně zadáno, jak se mají o kterou skupinu starat. Na konci experimentu se podle řady kritérií zjistilo, že krysy pro vesmír jsou vyspělejší, a že jim tedy byla věnována lepší péče. Studenti vytvořili set, který měl vliv na výsledek pokusu, aniž o tom věděli. Náš set je také ovlivněn všemi informacemi, o kterých víme i o kterých nevíme.

     Jak se set a setting projevil v kulturním vývoji? Podle hypotéz z doložených pramenů se domníváme, že šlo původně o situaci, kdy interakce člověka a látky byla zarámována v pevně strukturovaném obřadu. Složení substance bylo tajemstvím a látka sama nebyla tím hlavním, co tvořilo rámec situace. Nemusela totiž být ani použita. Tím hlavním byl obřad, v němž taková látka pomáhala navodit stav, s jehož pomocí bylo možno dosáhnout hodnot, které byly sdíleny daným lidským společenstvím a které zpětně toto společenství tvořily. Tyto zkušenosti byly společné všem, byly kolektivním majetkem těch, kteří spolu žili. Syn byl připravován otcem, aby spolu s ním mohl sdílet zkušenosti předávané předky.

     Dnešní doba rezignovala na výše uvedený model a v nejpřijatelnější podobě nabízí model tzv. harm reduction: "Když už berou, tak ať jim to alespoň škodí co nejméně". V kultuře nezbylo ani památky po otevřenosti k léčivým možnostem psychedelických substancí. V současné době nemáme přístup k bohatým zkušenostem s terapeutickým využíváním psychedelických látek, protože bylo ukončeno okolo roku 1974 jejich zařazením do seznamu omamných a psychotropních látek.

     Tento text je pokusem o pomoc těm, kteří se rozhodli vyzkoušet psychedelickou substanci. Odráží nejspíše model "nejmenšího možného poškození" (harm reduction). Experimentování s těmito látkami nikomu nedoporučujeme v "prostředí", kde jsou tyto látky ilegální, kde i tento text může být označen za návodný a jako takový stíhán, kde čistota substance není nikdy zaručena, kde nelze nalézt zkušeného průvodce.

     Je jen málo situací, které by v sobě měly tolik úskalí a křehkosti, jako je zkušenost provázení někoho v psychedelickém sezení. Bylo by bláhové si myslet, že to zvládne každý, kdo je nám sympatický nebo komu můžeme v běžném životě důvěřovat. Pokud se budeme držet modelu "nejmenšího možného poškození", musíme si uvědomit, co sezení může přinést do života zůčastněných z hlediska jejich dalších vztahů. Dále se budeme zabývat i závažnějšími okolnostmi, jejichž nedodržením bychom vytvořili situaci, v níž je nebezpečí poškození skoro jisté.

Jaké znaky má situace, kterou pokládáme za rizikovou?

     z hlediska setu: nízký věk, nejasná, pouze povrchní nebo negativní motivace uživatele. Například "beru z nudy, nebo abych se vyrovnal spolužákům, abych dokázal že se nebojím, abych si (vědomě či nevědomě) něco vyřídil s někým blízkým". Jedním z dalších rizik je i neznalost látky, jejího účinku a čistoty.

     z hlediska settingu: "Beru sám nebo v partě, kde všichni berou." "Beru ve společenství, kde to musí zůstat utajeno - ve škole, v rodině, na ulici." Tato situce zahrnuje nutnost účinek látky potlačit. "Beru v prostředí, kde převládá zmatek, konflikt, neuspořádanost, špína." Jakákoli kvalita prostředí podporující úzkost a strach, nebo připomínající nemocniční atmosféru nebo vzbuzující jakékoli negativní pocity může být na závadu. Takové prostředí spouští v psychice něco, co přináší komplikace. Nebezpečí směšování vnějšího a vnitřního a nemožnost oddělení vnitřního procesu a vnějších okolností je na závadu sezení. Nemělo by se očekávat, že ten, kdo si vezme látku, se bude chovat určitým způsobem.

     Jaké jsou možné důsledky psychedelického sezení s rizikovými faktory? V takové situaci se nemůže zcela rozvinout to, co látka v psychice aktivuje. Nedokončení vyvolaného procesu může vést k úzkosti nebo projevům, kterým se říká flashback. Jde o znovuobjevení zážitku, nejčastěji některé jeho nepříjemné části, na základě podnětu, který nemusí mít k původní situaci žádný na první pohled zřejmý vztah. Flashback se může objevit i s velkým časovým odstupem několika let. Snaha o ukončení procesu může vést k opakovanému braní těchto látek a nebezpečí vzniku závislosti. A to i na psychedelických látkách, které závislost svou chemickou strukturou nepodporují. Jiné nebezpečí je v přechodu na látky, které vyvolávají vždy stálou odpověď a které jsou z hlediska návyku velmi nebezpečné. Jde o látky, jako je např. heroin, pervitin či kokain, o nichž zde ale v souvislosti setu a settingu nemluvíme.

Jaké jsou znaky dobrého setu a settingu?

     Předpokladem by měla být zkušenost mimořádného stavu vědomí navozená jiným způsobem, například holotropním dýcháním, hypnózou, floatingem, bubnováním, pobytem ve sweat lodge. Nejlepší motivací je potřeba zkoumat hlouběji sama sebe nebo prohloubení zkušenosti, kterou známe z jiných metod.

     Důležitá je role průvodců sezením. V ideálním případě by mělo jít o dvojici, nejlépe muže a ženu. Měli by to být osoby, ke kterým máme důvěru, dlouho je známe, nejsme s nikým z nich v partnerském vztahu ani v něm být nechceme. Průvodci by měli mít zkušenost s mimořádnými stavy vědomí a vlastní zkušenost se substancí, se kterou se chystáte pracovat.

     Při sezení jsou všechny projevy považovány za součást vnitřního procesu a nesmí se na ně proto reagovat jako by patřily do reality. I z toho důvodu doporučujeme při prvních sezeních ponechat oči spíše zavázané nebo zavřené, abychom nesměšovali to, co se děje uvnitř a co se děje vně. Agresivní a sexuální pocity jsou dovoleny jako vnitřní zkušenost nikoli jako meziosobní výměna. V tomto duchu by sezení nikdy nemělo být úvodem k sexuálnímu sbližování. Výjimkou je situace, kdy jde o partnery, z nichž každý má již předchozí zkušenost se substancí. Podmínkou pak je, aby dokázali o situaci předem diskutovat a vytvořit si pravidlo pro přibližování a pravidlo pro nesouhlas s přibližováním. Přesto je sexuální sblížení doporučováno až v druhé části sezení, aby se nepřekryla důležitá vynořující se témata.

     Každé sezení musí předcházet jasná domluva s průvodci. Měli bychom mít možnost o všech očekáváných zážitcích ze sezení volně diskutovat se svými průvodci. Mluvení při sezení je lépe strukturovat tak, abychom jím zbytečně nespotřebovali potenciál sezení. Nejlepší je domluvit se na tom, že budeme každých 30 minut tázáni na to, co se právě děje. Naše odpověď by měla být krátká a měla by sloužit spíše jako pomůcka pro zapamatování a znovuvybavení naší zkušenosti.

     Zpracování materiálu ze sezení je považováno za zásadní faktor. Je důležité mluvit co nejdříve po sezení s průvodci. Ihned po té je dobré udělat si poznámky. Důležitá je možnost kontaktu po sezení, a to během dnů i týdnů, kdy se stále mohou vynořovat důležité části materiálu.

     Sezení obvykle otevírá základní otázky, jako např. kdo jsem, co je to vlastně realita, jaký je smysl našeho života na této planetě. Mohou se objevit traumatické životní situace a životní konflikty, nedokončené interpersonální situace zvláště s blízkými lidmi, rozloučení s těmi, kteří již nežijí.

     Důležité je také správné načasování. Měli bychom uvážit v jaké jsme životní situaci. Sezení může prohloubit poznání sebe sama, ale v nestabilní situaci může změnit mozaiku celého života. Měli bychom zvážit, zda jsme na takovou změnu připraveni. Nikdy nebo téměř nikdy nelze vyloučit riziko toho, že se nacházíme v nestabilní nebo neuzavřené situaci a že o tom nevíme. To není samo o sobě chybou, musíme jen s obtížemi, které se mohou vynořit, zacházet jako s něčím, co je zásadně pozitivní, s čím je třeba dále pracovat. Odborná pomoc je někdy nezbytná a není proč se jí vyhýbat. Péči, která by vám mohla být nabídnuta některými odborníky a kterou považujete za nepřijatelnou, můžete odmítnout. Na krizových odděleních, jako je například Kontaktní centrum nebo RIAPS, dostanete přiměřenější péči i výběr z nabídek dalších možností.

     Vhodný prostor pro sezení by měl být jednoduchý, estetický, měl by umožňovat kontakt s přírodou (rostlina, pohled z okna na les atd.). Klid a nerušenost je podmínkou a je třeba udělat vše pro jejich dodržení. Sezení v přírodě daleko od lidí může přinést důležité kvality.

     Prostor by měl být uspořádán tak, aby v něm bylo možno sedět nebo ležet. Důležitý je "střed" prostoru, který můžeme nazývat oltářem. Ten by měl být místem, kudy může vstoupit něco vyššího, než jsme my sami, a co nemusíme umět předem pojmenovat.

     Předpokládá se, že součástí uspořádání sezení může být poslech hudby. Na jejím výběru se můžeme předem podílet, ale co se bude hrát je na rozhodnutí průvodců.

     Každá substance má svoji denní nebo noční dobu a každý člověk je z hlediska svého biologického rytmu jinak na denní nebo noční práci vyladěn. Začít s východem slunce po probuzení může být jinak prospěšné než skončit sezení večer a usnout.

     Před i po sezení bychom se měli držet těchto zásad: zklidnění rytmu života, omezení příjmu masa, alkoholu, nikotinu; půst nejméně 6 hodin před sezením je podmínkou potřebnou pro fyzickou a duševní očistu. Důležité je obrátit co nejvíce pozornost dovnitř sebe sama - meditace, procházky přírodou jsou tím nejjednodušším, co lze udělat. Alespoň jeden den po sezení bychom měli být v klidu, nemít nic důležitého na práci. Neměli bychom řídit motorová vozidla ani vykonávat práci vyžadující odpovědnou pozornost.

     Sezení by mělo mít jasný začátek, rituál přijetí substance, pro některé lidi je důležitá modlitba. Modlitba je vyjádření toho, co si v dané chvíli uvědomujeme jako hlas svého srdce. Měla by mít pozitivní ladění, měla by být spojena s tím, co sobě a druhým přejeme opravdu dobrého ze srdce. Měla by vymezovat rámec situace, měla by vyjadřovat přání, abychom nebyli rušeni negativními okolnostmi, které do našeho sezení nepatří.

Několik doporučení na konec

     Dávka: doporučuje se začít s nižšími.

     Kombinace látek: jsou předmětem zkoumání zkušenějších a pro začátek je nelze doporučit.

     Přídavky látky v průběhu sezení: mají být vždy předem domluveny s průvodci a vždy pod jejich kontrolou. Substance by během sezení neměly být volně dosažitelné.

     Zakončení sezení: měla by být jistota, že je vše dokončeno, pokud se něco samo připomíná, je "teď a tady" nejlepší příležitost na zpracování. Nezapomínat na to, co se ohlašuje v těle - tlaky, napětí, bolesti. Někdy stačí citlivý protitlak. I neprofesionální masáž je vždy pomocí.

     Substance je vstupenka na cestu tam a zase zpátky: To, co při sezení prožíváte, není možno zaměnit s realitou vašeho života, ale můžete si to do svého života zpátky přinést a svůj život tím obohatit.

     Intervaly mezi sezeními: Nelze doporučit intervaly kratší, než je doba, za kterou dokážeme zpracovat materiál, který se vynořil. Z toho vyplývá, že interval je individuální, ale nemělo by to být častěji něž několikrát za rok.

     Opakování sezení: pokud není důvod, není nutné. Psychedelickou zkušenost můžete mít, i když máte jenom jedno sezení za život.

Literatura

    Allen, I. W.; Merlin, M. D. (1992), Jour. Etnopharmacol. 35, p. 205-228.

    Arora, D. (1986): "Mushrooms Demystified", Ten Speed Press.

    Arora, D. (1991): "All That the Rain Promises and More", Ten Speed Press.

    Atkins, F. C. (1967): "Mushroom Growing Today", Macmillian and Co.

    Auert, G.; Doležal, Vl.; Hausner, M.; Semerdžieva M. (1980), Zeitsch. ärztl. Fortbild. 74, p. 833-835.

    Benedict, R. G.; Tyler, V. E.; Watling, R. (1967): "Blueing in Conocybe, Psilocybe, and a Stropharia Species and the Detection of Psilocybin.", Lloydia 30(2), 150-157.

    Benedict, R. G. et al. (1962): "Occurrence of Psilocybin and Psilocin in Certain Conocybe and Psilocybe Species", Lloydia 25(3), 157-160.

    Beug, M. W.; Bigwood, J. (1982): "Psilocybin and Psilocin Levels in Twenty Species From Seven Genera of Wild Mushrooms in the Pacific Northwest, U.S.A.", J Ethnopharmacology 5, 271-285.

    Bigwood, J.; Beug, M. W. (1982): "Variation of Psilocybin and Psilocin Levels With Repeated Flushed (Harvests) of Mature Sporocarps of Psilocybe cubensis (Earle) Singer", Ethnopharmacology 5, 287-291.

    Bresinski, A.; Bessl, H.; (1985), Giftpilze, Stuttgart.

    Catalfomo, P.; Tyler, V. E. (1964): "The Production of Psilocybin in Submerged Culture by Psilocybe cubensis", Lloydia 27(1), 53-63.

    Enos, L. (1972): "A Key to the American Psilocybin Mushroom", The Church of One Sermon.

    Gartz, J. (1994): "Extraction and Analysis of Indole Derivatives From Fungal Biomass", J Basic Microbiology 34(1), 17-22.

    Gartz, J. (1991): "Influence of phosphate on fruiting and secondary metabolism of mycelia of Psilocybe cubensis, Psilocybe semilanceata and Gymnopilus purpuratus", Zeitschrift fuer Mykologie 57(1), 149-154.

    Gartz, J. (1989): "Occurrence of Psilocybin, Psilocin and Baeocystin in Gymnopilus purpuratus", Persoonia 14(1), 19-22.

    Genders, R. (1969): "Mushroom Growing for Everyone", London, Faber and Faber.

    Ghouled, C. (1972): "Field Guide to the Psilocybin Mushroom".

    Guzmán, G.; Ott, J. (1976): "Description and Chemical Analysis of a New Species of Hallucinogenic Psilocybe From the Pacific Northwest", Mycologia 68, 1261-1267.

    Guzmán, G. et al. (1976): "Psychotropic Mycoflora of Washington, Idaho, Oregon, California and British Columbia", Mycologia 68, 1267-1271.

    Guzmán, G. (1983): "The Genus Psilocybe a World Monograph".

    Guzmán, G. (1983), Psilocybe, Beihefte zu Nova Hedwigia no 74.

    Haard, R.; Haard, K.: "Poisonous and Hallucinogenic Mushrooms", Homstead Press, Seattle WA.

    Hiland, K. (1978): "The genus Psilocybe in Norway", Norwegian Botany 25(2), 111-122.

    Heim, R. (1963), Les champ. toxiqes et halucinogenes, Paris.

    Heim, R. et al. (1966), Compt rendue Acad. Sci. Paris 262, p. 519-523.

    Herink, J. (1950), Česká mykol. 4, p. 16-20.

    Herink, J. (1980), Houby v klinické toxikologii, Praha.

    Hlaváček, J. (1996), Halucinogenní houby lysohlávky, Mykol. Sborník 1/LXXIII, Praha, p. 2-8.

    Hofmann, A. et al. (1959), Helv, Chim. Acta 168, p. 1557-1572.

    Jokiranta, J. et al. (1984): "Psilocybin in Finnish Psilocybe semilanceata", Planta Medica 51, 277-278.

    Leung, A. Y.; Paul, A. G. (1968): "Baeocystin and Norbaeocystin: New Analogs of Psilocybin from Psilocybe baeocystis", Pharm Sci 57(10), 1667-1671.

    Leung, A. Y.; Smith, A. H.; Paul, A. G. (1965): "Production of Psilocybin in Psilocybe baeocystis Saprophytic Culture", Pharm Sci 54(11), 1576-1579.

    Lincoff, G. (1981): "National Audubon Society Field Guide to North American Mushrooms".

    Lincoff, G.; Mitchel, D. H. (1977), Toxic and Hallucinogenic Mushroom Poisoning, New York.

    McKenna, T. (1992): "Food of the Gods", Bantam Books.

    Miller, R. A. (1976): "Magickal Mushroom Handbook".

    Neal, J. M.; Benedict, R. G.; Brady, L. R. (1968): "Interrelationship of Phosphate Nutrition, Nitrogen Metabolism and Accumulation of Key Secondary Metabolites in Saprophytic Cultures of Psilocybe cubensis, Psilocybe cyanescens and Panaeolus campanulatus", J Pharm Sci 57(10), 1661-1667.

    Ohenoja, E.et al. (1987): "The Occurrence of Psilocybin and Psilocin in Finnish Fungi", J Natural Products 50(4), 741-744.

    Pegler, D.N.: "Mushrooms Demystified"

    Pilát, A. (1951), Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých, Praha

    Pilát, A.; Ušák, O. (1959), Naše houby II, Praha.

    Podpěrová, A. (1969), Halucinogenní houby, Mykol. zpravodaj Brno, 1, p. 2-10.

    Pouzar, Z. (1953), Česká mykol. 7, p. 139-141.

    Repke, D. B. et al. (1977): "Baeocystin in Psilocybe, Conocybe and Panaeolus", Lloydia 40(6), 566-578.

    Seeger, R. (1995), Czech Mycol. 48, p. 97-138.

    Semerdžieva, M.; Nerud, F. (1973), Česká Mykol. 27, p. 42-47.

    Semerždieva, M. (1989), Čas. čs. houb. 66, p. 88-90, 124-125.

    Semerdžieva, M. (1970), Experiment s lysohlávkou kopinatou, Mykol. Zprávy, Brno, 14, 1, p. 26-27.

    Shaffer, R. (1968): "Keys to Genera of Higher Fungi", University of Michigan, Biological Station at Ann Arbor.

    Schultes, R. E.; Hofmann, A. (1973), Botany a. Chemistry of Hallucinogens, Springfield.

    Singer, R.; Smith, A. H. (1958): "Mycological Investigations on Teonanácatl, the Mexican Hallucinogenic Mushroom. Part II: A Taxonomic Monograph of Psilocybe, Section Caerulescentes", Mycologia 50, 263-303.

    Singer, R. (1978), Hallucinogenic mushrooms in Rumack/Salzman Mushroom Poisoning, West Palm Beach p. 201-214.

    Smith, A. H.; Arbor, A.: "The Mushroom Hunters Field Guide", University of Michigan Press. Stamets, P. (1993): "Growing Gourmet and Medicinal Mushrooms", Ten Speed Press.

    Stamets, P.; Chilton, J. S. (1983): "The Mushroom Cultivator", Agarikon Press. Stamets, P. (1978): "Psilocybe Mushrooms & Their Allies", Homestead Book Co.

    Steineck, H. (1984): "Mushrooms in The Garden", Eureka Printing Company, ISBN 0-916422-50-x

    Stevens, J.; Gee, R. (1977): "How to Identify and Grow Psilocybin Mushrooms", Sun Magic Press, Seattle WA.

    Stijve, T. (1995), Czech mycol. 48, p.11.

    Sturgis, W. (1948): "Fieldbook of Common Mushrooms", New York, Putname.

    Šebek, Sv. (1975), Čes. Houb., Praha, 52.

    Šebek, Sv. (1983), Česká mykol. 37, p.177-181.

    Škubla, P. (1989), Tajemné huby, Bratislava.

    Wasson, R. G. (13. května 1957): "Seeking The Magic Mushroom Among Mexican Indians", Life Magazine, 100-109.

    Wasson, V. P.; Wasson, R. G. (1957), Mushrooms, Russia and History, New York.

    Wurst, M.; Semeržieva, M.; Vokoun, J. (1984), Journ. Chromatogr. 286, p.229-235.

Některé z výše uvedených knih se dají objednat na adresách: