Kapitola 3

Cannabinoidy: účinné složky

CANNABINOIDY
        Cannabis je unikátní rostlina, výjimečná v mnoha směrech. Jedním z nich je, že tento rod je jediným známým ve světě rostlin, jenž produkuje chemické látky známé jako cannabinoidy. Některé z nich působí na psychiku působí na psychiku způsobem, který přivádí uživatele do stavu opojení, zvaného v angličtině 'high' (výrazu zatím zřejmě nepřeloženého a asi nepřeložitelného, když nevezmeme v úvahu různé lokální slangové výrazy jako moravská 'špica'). Ten je příčinou obliby Cannabis, a tedy obvykle i cílem, proč osoba, dosud s minimálními zemědělskými ambicemi, vynakládá úsilí, na jehož konci jsou žně a kýžené zpracování úrody. Na rozdíl od psychoaktivních látek, které produkují jiné rostliny, cannabinoidy nepatří do skupiny alkaloidů € i v tomto směru je Cannabis výjimečná.
        O prvním chemickém výzkumu marihuany se dá hovořit již v polovině minulého století, ale teprve v šedesátých letech našeho věku bylo snažení završeno rozhodujícími výsledky. Byl izolován delta-9-tetrahydrocannabinol, hlavní biologicky aktivní látka konopí, a bylo navrženo schéma biosyntézy cannabinoidů. Cannabinoidů byly od té doby již izolovány desítky, většinou jsou ovšem zastoupeny v nepatrném množství a obvykle také nemají dostatečné účinky. Některé jsou označovány za homology či analogy tetrahydrocannabinolu, tzn. Že jsou podobné co do struktury, ale vlastnosti mají různé, nebo naopak přes strukturální odlišnosti se objevují obdobné účinky. Množství a zastoupení cannabinoidů má zásadní význam na to, jaké vlastnosti bude mít rostlina z hlediska psychoaktivních účinků, tedy jakou bude mít 'potenci'. Tímto pojmem je postihována pro pěstitele marihuany nejdůležitější vlastnost rostliny, její psychotropní síla. Žádoucí je samozřejmě rostlina o vysoké potenci. V následujícím přehledu je uvedeno několik hlavních látek této skupiny, které se vyskytují v pryskyřičné, živičné látce, produkované rostlinou:

  1. Delta-9-trans-tetrahydrocannabinol, obvykle stačí uvádět jako tetrahydrocannabinol, dále pod zkratkou THC (v literatuře bývá někdy uváděn název s jiným systémem číslování - delta-1-trans-tetrahydrocannabinol). Je to hlavní halucinogenní složka marihuany. Odhadem prý 70-100% účinků pochází z této látky. Vyskytuje se prakticky ve všech odrůdách a kultivarech - ovšem v různém množství, od stop až po 95% ze všech obsažených cannabinoidů. Velmi pečlivě připravená droga může mít až 12% THC v sušině (po odstranění všech semen a stonků), obvykle ovšem podstatně méně. Obsah v hodnotě 1% bývá považován za minimální, aby bylo možno hovořit o ještě dostatečně potentní rostlině. THC obvykle zahrnuje i delta-8-trans-tetrahydrocannabinol (podle jiného číslování též delta-6-trans-THC), pravděpodobně s mírně nižšími účinky, ale též s podstatně nižším obsahem oproti delta-9-trans-THC, což je důvod, proč není obvykle nutno mezi nimi rozlišovat.

    Obr. 2 Strukturní vzorec THC

  2. Cannabidiol - dále CBD se taktéž vyskytuje téměř ve všech odrůdách, opět od téměř nulových hodnot po zhruba 95% přítomných cannabinoidů. Nemá však psychoaktivní účinky, ačkoliv projevuje jisté sedativní, analgetické a také antibiotické vlastnosti. Ukazuje se, že CBD má tlumivé účinky a působí proti povzbudivým efektům THC. Posouvá také začátek působení marihuany, naproti tomu může její vliv až dvakrát prodloužit. Názory na ovlivnění vlastního průběhu opojení se liší. Nicméně popis knock-outu, snivých či melancholických nálad je ve spojení s účinky trávy s patřičným podílem CBD a THC opakovaný. Při nízkém obsahu THC a vysokém CBD se hovoří pouze o útlumu a pocitu slabosti až otupělosti mysli i těla. CBD je bioprekurzorem tetrahydrocannabinolu, tzn. že při biosyntéze v buňkách rostliny je CBD mezistupněm při tvorbě THC. Každého teď jistě napadne, zda lze ovlivněním prostředí při pěstování nebo umělým zásahem při zpracování hotové, sklizené produkce tuto reakci ovlivnit a získat rostlinný materiál s vysokým obsahem žádoucího THC na úkor mezistupně CBD. Již na tomto místě lze s předstihem konstatovat, že ano. Správným načasováním žňových prací se dosáhne optimálního obsahu THC ve sklízené Cannabis a i v marihuanových produktech lze uměle vyvolat reakci, tzv. izomerizaci, při níž se CBD transformuje na delta-9-THC, resp. delta-8-THC. Strukturní vzorec THC je uveden na obrázku 2. Chemická podstata izomerizace je podchycena na obr. 5.
  3. Cannabinol, dále CBN - je degradačním (oxidačním) produktem THC, není tedy produkován rostlinou a přirozeně se v pryskyřici nevyskytuje. Čerstvé vzorky marihuany ho obsahují minimálně, ale 'školení', špatné skladování a také výroba hašiše může způsobit, že značná část nebo i většina THC zoxiduje. Čisté formy CBN mají nanejvýše 10% psychoaktivity THC. Ačkoliv se zdá, že některé účinky opojení ovlivňuje a vyvolává podobně jako CBD, je zřejmě tento efekt slabý. Pravděpodobně ale souvisí s účinky na ztrátu orientace. Vyvolává tak pocit závratě, 'zdrogování' a vnitřní rozpolcenosti, nikoliv však high. Při vysokém obsahu CBN se účinky mohou projevit rychle, avšak bez pocitu dosažení vrcholu a následně s pocity ospalosti a únavy. Vysoký obsah CBN je tedy v produkci nežádoucí, neboť představuje ztrátu až 90% svého prekurzoru THC. Obdobně jako u předcházejícího cannabinoidu je namístě otázka, zda nelze vyvolat zpětnou reakci, při níž by CBN konvertoval opět na THC. Na tomto poli je věda podstatně méně úspěšná než v případě zvládnutí přeměny CBD na THC. Nicméně v pěstitelské praxi je zaveden způsob ošetření marihuany suchým ledem a tento bude v poslední kapitole popsán.
  4. Tetrahydrocannabivarin, dále THCV, je propyl-derivát THC. Na aromatický kruh obvykle navázaný pentyl s pěti uhlíky je nahrazen propylovým řetězcem o třech uhlíkových atomech. Tyto propylové cannabinoidy byly identifikovány v několika druzích původem z jihovýchodní a střední Asie a z Afriky. Bylo zde prokázáno kolem 50% THCV z celkového obsahu přítomných cannabinoidů. Údajů o jejich působení na člověka je málo, ale podle pokusů se zvířaty se zdá, že účinkují rychleji a dříve odezní než THC. Pokud není uvedeno jinak, suma THC zahrnuje delta-9 i delta-8-THC a také THCV.
  5. Cannabichromen, dále CBC, je další z významných cannabinoidů, ačkoliv se nachází v nižších koncentracích než CBD či THC. Dříve se předpokládalo, že jde o minoritní nepodstatnou složku, přesnější měření pak ukázala, že tato látka byla zahrnuta do hodnoty CBD. Nicméně její obsah je relativně k THC a CBD nízký, pravděpodobně nepřesahuje 20% celkových cannabinoidů. Předpokládá se, že nemá na člověka psychotropní účinky. Avšak jeho přítomnost v rostlinách údajně vysoce potentních vedla k podezření na jeho synergické účinky s THC, tzn. že jeho přítomnost umocňuje působení THC. Údajů o této složce cannabinoidů je zatím velice málo.

PRYSKYŘICE A PRYSKYŘIČNÉ ŽLÁZY
        Chemické psychoaktivní látky marihuany, cannabinoidy, jsou rostlinnou tkání produkovány systémem žláz v tekuté, poněkud olejovité hmotě - pryskyřici. Mnohdy se považuje potence rostliny a koncentrace pryskyřice za synonyma. Ctitelé Cannabis dychtivě naslouchají o rostlinách mokvajících a překypujících hojnou pryskyřicí a mají představu živice, proudící rostlinou jako mléko v gumovníku či sirup v javoru. Je však docela možné mít rostlinu s živicí navenek málo zřejmou, jež je ale vysoce potentní. Potence závisí hlavně na koncentraci THC v rostlině. Kromě cannabinoidů tvoří surovou pryskyřici Cannabis řada dalších. Preparáty jako gandža nebo hašiš obsahují asi z jedné třetiny své hmotnosti psychicky neaktivní látky rozpustné ve vodě a různé buněčné zbytky. Další třetina je tvořena rovněž neaktivními látkami, složenými z fenolových a terpenových polymerů, glyceridů, triterpenů apod. Pouze 1/4 až 1/3 tvoří cannabinoidy. V některých rostlinách může být THC obsaženo v celkových cannabinoidech jen v nepatrném podílu. Poslední skupinou látek (do 10%), z nichž se skládá živice, jsou éterické oleje (silice), steroly, mastné kyseliny a některé uhlovodíky běžné pro rostlinné materiály.
        Cannabinoidy rostlinou neprotékají - není to míza! Zhruba 80 až 90% těchto živičných látek je produkováno ve speciálních buňkách, z nichž se skládají pryskyřičné žlázky nacházející se na povrchu všech částí rostliny s výjimkou kořenů a semen. V nich také pryskyřice zůstává uložena. Rozmístění a hustota žláz se mění podle odrůdy či kultivaru rostliny i podle jejích jednotlivých částí. Odrůdy sloužící k přípravě marihuany mají na svém povrchu hustých živičných žláz, průmyslové odrůdy nebo divoké konopí očividně nižší.
        Na živičné žláze lze morfologicky rozlišit tři části: patu, stopku a hlavičku. Podle odlišné velikosti a tvaru se hovoří o třech typech těchto nepatrných orgánů. Nejmenší je typ kulatý, cibulkatý. Rozměry těchto žlázek jsou skutečně jen mikroskopické (15 - 30 micormetru). Jsou poměrně řídce rozptýleny po povrchu rostliny. Mnohem větší a na štěstí pro uživatele marihuany početnější je typ nazývaný hlávkovitý, pro typický kulovitý tvar hlavičky. Na nezralé rostlině tyto žlázky leží poklesle, jejich stopka není pod splihlou hlavičkou vidět. Hlavička se skládá z osmi až šestnácti buněk orientovaných do tvaru vypouklé růžice. Průměr hlavičky činí 25 - 100 micrometru. Během květu se tento typ žláz vyvíjí ve třetí, mnohem vyšší. Prodlužuje se stopka a hlávka narůstá do velikosti i 150 - 500 micrometru. říká se jim proto stopkovité žlázky. Nejhustěji pokrývají samičí květové listeny. Ve vysoké koncentraci jsou také na malých lístcích, jež doprovázejí květy nejlepších variet. Nejvíce jich je podél žilek na povrchu nižších listů, ačkoliv u některých odrůd se mohou vyskytovat i na listech výše položených. U samčích rostlin se tento typ žláz vyskytuje na kališních lístcích, ale jsou menší, a ne tak četné jako na samičích listenech. Řadu velikých žláz vytváří samčí rostliny podél protilehlých stran prašníků.
        Stopkovité žlázy lze vidět pouhým okem bez mikroskopu. Vypadají jako pudr či rosa roztroušené po ochmýřeném povrchu. Lupou lze snadno rozlišit stopky od hlaviček. Žlázky ovšem nejsou patrné pouhým okem před dobou květu rostliny. Poněkud viditelnější pokrývkou, tvořenou bílými chloupky na stvolu, petiolách (stopkách listů) a listech nejsou živičné žlázky, nýbrž uhličitanové a křemičitanové chloupky, obvyklé u mnoha rostlin. Jejich ostré hroty mají poskytovat jistou ochranu Cannabis proti hmyzu a činit rostlinu poněkud méně přitažlivou pro větší býložravce. Pokud by si někdo spletl marihuanu se zelím a zkoušel ji konzumovat syrovou, zjistil by, jak dokonalou zbraní je Cannabis vybavena. Potíže s podrážděnými sliznicemi zažívacího traktu by zřejmě nebyly zanedbatelné, a proto se tento pokus raději nedoporučuje provádět.
        Na některých kultivarech marihuany může být pryskyřice ke konci květu a počátku tvorby semen na povrchu rostliny zřejmá. Prýští příležitostně póry v membráně na hlavičce žlázky. Sekrece se obvykle projeví až mnoho týdnů po objevení se stopečkových žláz. Žlázky vyprazdňují svůj obsah, zůstávají po něm prázdné vakuoly v buňkách žláz. Po sekreci přestává žláza fungovat a degeneruje. Na povrchu se vytvoří lepkavá hmota. Tento jev však není pravidlem, a hlavně to není cíl pěstitele: cannabinoidy, vystavené světlu a vzduchu, podléhají degradačním procesům, při nichž ztrácejí svou psychoaktivitu.
        Jen malá množství cannabinoidů jsou přítomna ve vnitřních tkáních rostliny. Syntéza cannabinoidů probíhá především v buňkách živičných žláz, roztroušených po povrchu rostliny, hlavně pak na vrcholu stopky a v hlavičce žlázky. Samozřejmě i jiné tkáně k produkci živice přispívají, především dodáváním jednodušších molekul sloužících k tvorbě složitějších komponent. Základní schéma tvorby cannabinoidů v rostlině, tedy jejich biosyntézy, bylo navrženo již v roce 1946. Jejím základem je reakce jednoduchých sloučenin, obsahujících terpenové jednotky, např. geranylpyrofosfát a kyselina olivetová. Geranylpyrofosfát reaguje s kyselinou olivetovou a vzniklý meziprodukt se štěpí na kyselé formy CBC a CBD. Z CBD vzniká další cannabinoid, z hlediska kvality Cannabis nejvýznamnější - THC, rovněž v kyselé formě. Na světle tyto látky podléhají značným chemickým změnám (polymerace, vznik cannabicyclolu aj.). Kyselá forma cannabinoidů není psychoaktivní. V čerstvém rostlinném materiálu jsou prakticky vesměs cannabinoidy (jak načrtnuté schéma biosyntézy naznačuje) v kyselé, tedy neúčinné formě. Běžné postupy při ošetření a konzumaci - případná aplikace tepla při sušení a školení, resp. Při vlastním kouření, odstraní karboxylové skupiny za vzniku oxidu uhličitého (dekaboxylace) a vzniká neutrální forma příslušného cannabinoidu, která již může být psychoaktivní. Před užitím marihuany v jídle je proto naprosto nezbytný záhřev (pečení, smažení) - deset minut při 95°C obvykle stačí. Rovněž při přípravě různých extraktů z marihuany nebo hašiše je nezbytná tepelná úprava materiálu, neboť extrakční podmínky obvykle nepředstavují vysoké záhřevy (body varu rozpouštědel jsou relativně nízké). Pouze materiál, určený ke kouření je při vlastním požití vystaven v teplotě, která dekarboxylaci zajistí, takže s ním není potřeba provádět nějaké předběžné tepelné úkony.

DALŠÍ SLOŽKY CANNABISOVÉ PRYSKYŘICE
        Terpeny a příbuzné látky lze oddestilovat s parou ve složce tzv. éterických olejů. Z konopí bylo takových látek izolováno přes třicet. Při vystavení světlu a vzduchu některé z nich polymerují za vzniku pryskyřic a smoly. Cannabinoidy samy o sobě jsou látky bez vůně či pachu. Charakteristická sladká, poněkud mátová vůně a chuť čerstvé marihuany pochází od asi pěti složek, tvořících pouze 5-10% éterických olejů (mono- i vyšší terpeny, alfa- a beta-pinen, limonen, myrcen, beta-phalandren). Tyto olejovité látky jsou prchavé a snadno unikají do vzduchu, takže časem jejich obsah v rostlinném materiálu klesá. Následkem toho marihuana ztrácí mnoho ze svého sladkého, mátového buketu, zvláště je-li nevhodně uskladněna. (Zde je třeba podotknout, že za původce mátové, resp. Až nepříjemně travnaté pachuti bývá často označován pigment chlorofyl. Ten ovšem není složkou pryskyřice, o niž je nyní řeč). Éterické oleje zaujímají asi 0,1 až 0,3% sušiny čerstvého marihuanového vzorku nebo 10% hmotnosti cannabinoidů. Nacházejí se v hlavičkách žláz a tvoří asi 10 až 20% jejich obsahu v čerstvém materiálu. Různé vzorky Cannabis mají éterické oleje různého složení. Poněvadž složky éterických olejů jsou buď samy látkami, jež jsou prekurzory cannabinoidů, nebo jim alespoň příbuzné, existuje jistá šance, že lze vyvodit vztah mezi buketem a obsahem cannabinoidů. Taková závislost ovšem není zatím definována.
        Původcem fyziologických účinků rostlin, a tedy i účinků psychoaktivních, jsou téměř výhradně chemické látky nazývané alkaloidy. Jsou to sloučeniny, obsahující v molekule dusík a působí již v nepatrných koncentracích. Jako příklad lze uvést alespoň morfin a kodein, opiátové alkaloidy z máku. Proto se dlouhou dobu výzkum cannabisové pryskyřice zcela přirozeně orientoval na separaci a aktivitu substancí této chemické podstaty. Bylo značným překvapením, že fyziologicky aktivní složkou Cannabis jsou cannabinoidy, nikoliv alkaloidy. Nicméně i látky ze skupiny alkaloidů byly z marihuany izolovány (cannabisativin a hordenin). Nacházejí se v ní však ve zcela nepatrném množství a jeví se zcela nepravděpodobné, že by k potenci rostliny přispívaly zaznamenatelným přínosem. Pryskyřice obsahuje i další složky, např. sacharidového charakteru, rostlinná barviva aj.

CHEMOTYPY
        Cannabis vždy produkuje nějaké cannabinoidy. Každá odrůda či kultivar však tvoří charakteristické množství specifických cannabinoidů. Obvykle obsahuje rostlina asi 3% těchto látek, vztaženo na suchou hmotu, ale rozptyl je od 1 do 12% čistého, tj. bez semen a stonku, suchého materiálu. Rozdíly jsou i v zastoupení cannabinoidů. Podle jejich zastoupení se druh Cannabis člení do pěti chemických skupin, tzv. chemotypů. Základním ukazatelem je, zda rostliny obsahují jako hlavní složku THC nebo CBD.
TYP I
        Kultivary tohoto typu obsahují vysoké hodnoty THC a nízké CBN. Představují nejlepší kultivary marihuany. Obvykle pocházejí z tropických oblastí od 30° zeměpisné šířky k rovníku, což na severní polokouli představuje hranici zhruba přes Houston a New Orleans, Maroko, severní Indii a Šanghaj, zatímco na jižní části Země oblast přes Rio de Janeiro, Jižní Afriku a Austrálii. Většina nejkvalitnější marihuany Mexika, Jamajky či Austrálie je tohoto chemotypu. Stejně jako u všech pěti chemotypů i v rámci tohoto se vyskytuje celá řada velikostí a tvarů rostlin - nelze tedy podle morfologických znaků rostliny určit, o jaký chemotyp se jedná. Venku tyto rostliny obvykle dosahují 3-3,5 m výšky, jsou košaté, větve rostou tak, že tvoří kónický tvar rostliny. Ani tyto znaky však nejsou jednoznačné a absolutní.
TYP II
        Je to prostřední skupina, s vysokým obsahem CBD a mírným až vysokým THC. Obvykle pochází ze zemí blízkých třicáté rovnoběžce, jako jsou Maroko, Afghánistán či Pákistán. Chemotyp je to variabilní v relativním obsahu jmenovaných cannabinoidů, z toho vyplývá i jeho variabilní kvalita co do účinků. Obvykle obsahuje mnoho CBD a celkových pryskyřic, proto bývá používán k přípravě hašiše, či jiných marihuanových extraktů. Běžně dorůstá 2-2,5 m, větve rostlin rostou vzhůru, směrem zdola nahoru jsou kratší, takže koruna se zužuje. Ani u tohoto typu nejde o zákonité pravidlo.
TYP III
        Tyto rostliny jsou bohaté na CBD a chudé na THC. Jsou to kultivary spíše charakteru pěstovaných pro vlákno (stonek) a olej (semeno). S úspěchem je lze také využívat na přípravu cannabisových extraktů upravených izomerizací, popř. acetylací. Původ mívá v oblastech zeměpisných šířek na sever od třicáté rovnoběžky. Morfologicky jsou tyto druhy velice rozdílné.
TYP IV
        Tyto kultivary produkují propylderiváty cannabinoidů (přes 5% z jejich obsahu). Mívají mírné až vysoké obsahy THC a CBD a pocházejí nejčastěji z Jižní Afriky, Nigérie, Afghánistánu, Indie či Nepálu.
        Bývá zmiňován i 5. Typ, jenž není psychoaktivní.

CANNABINOIDY A JEJICH PŮSOBENÍ 'HIGH'
        Pokus se drogy dělí na látky s účinky 'akceptovatelnými' a na druhé straně 'neakceptovatelnými', pak bývá marihuana řazena do první skupiny. Přesto panuje do jisté míry obecný názor, že užívání marihuany může vést k pozdějšímu přechodu na tvrdší drogy. Pro srovnání - alkohol, ač též v první skupině, je již na pomezí hranice 'akceptovatelných' a 'neakceptovatelných' účinků. Komise pro drogy z indického konopí ve své zprávě z roku 1884 uvádí, že mírné užívání této drogy nemá záporné následky. Na druhé straně se již tehdy poukazuje na možné důsledky drogové závislosti, vedoucí k chátrání organismu a jež dovede změnit šťastný život v peklo. Za extrém zneužití hašiše se občas uvádí příklad řádu hašišínů (assassinů, assainů), extrémní muslimské sekty z 11. Století, jejíž členové, fedáviové , byli údajně jeho pomocí manipulováni k slepé poslušnosti, načež plnili ty nejstrašnější úkoly, s oblibou pak krvavé, úkladné vraždy. Od jména zakladatele kultu, Hasana ibn as-Sabbáha (Hasana-el-Sobana), dostala marihuanová pryskyřice své jméno.
        Účinky THC závisí na podání dávky. Jednorázové požití (vykouřením, či perorálně) vyvolá stavy ovlivněné povahovými rysy, popř. i momentální náladou osoby. Teprve vyšší dávky dle Roubíčka přivodí uniformnější, blažený pocit. Podle téhož autora má požití marihuany v prvním přechodném časovém úseku po požití za následek stavy úzkosti, po kterých přichází euforie s příjemným sněním. Vnímání je přitom zostřeno. Barvy jsou jasnější, svítivé, dochází k přeceňování časových úseků. Dostavuje se též ztráta aktivity, ale i pocit bezmocnosti a úzkosti. Hovoří se také o zvýšené citlivosti spojené obvykle s malátnou měkkou laskavostí. Čaras má poněkud aktivizující účinky, marihuana v porovnání s ním bývá spíše snivá. Opojení z marihuany, high, je komplexním, všeobjímajícím prožitkem. Zahrnuje široký rozsah psychických, tělesných i emotivních reakcí, vzruchů a pocitů. Je subjektivní rekcí, založené na individuu - jeho osobnosti, náladě, dispozicích i jeho zkušenosti s drogou. Proto i u stejného jedince může být účinek různý: jednou nezřízená, neovladatelná veselost, jindy spíše pocit blaha a naplnění, jednou zase polospánek s téměř halucinogenními sny z oblasti LSD. Nejedná se tedy o halucinace nemocného člověka, který slyší, kde není žádný zvuk, vidí kde nic není : Halucinace je zde (někdy značně aktivním) dotvořením existujícího podnětu, obrazového, zvukového, jeho dozráním za působení obrazotvornosti. Přes značnou závislost účinků na individuu a jeho náladě, lze u lidí podobné povahy a zkušenosti vypozorovat reakce, které se opakují. Opojení je popsáno jako jeden nesmírný sen, umocněný zostřeným chápáním barev, intenzivní vnímavosti detailů a prudké chápavosti. Člověk přitom neunikne okovům vlastní podstaty a naturelu: "Hašiš bude pro jeho obvyklé dojmy myšlenky zvětšujícím zrcadlem, ale jen zrcadlem." Proto se má k požití přistupovat v absolutním uvolnění, klidu, bez rozporů i konfliktů uvnitř i s vnějším světem. (Lze vůbec najít takový okamžik?) Baudelaire striktně konstatuje: "Každá dokonalá prostopášnost vyžaduje dokonalé volno." Některé fáze opojení účinnými složkami Cannabis jsou doprovázeny až chorobnými záchvaty hladu a žízně. Ukájení těchto pocitů nebývá úspěšné a navíc se vrací v ještě intenzivnějším stupni prožitku i vnějšího projevu účinku drogy. V Orientě se maximálních účinků dosahovalo právě tím, že ve vhodné chvíli byla konzumována potrava, či nápoje. Stav, jenž se dostavil, již "nijak vířivý a bouřlivý, ale klidná, nehybná blaženost, slavnostní odevzdání se", se nazývá kief.
        Intenzita opojení závisí na obsahu THC přítomného v marihuaně. Hlavní ingrediencí trávy je delta-9-THC, a musí být přítomna v dostatečném množství, má-li být účinek dobrý. Marihuana s malým obsahem cannabinoidů vedle THC má podle záznamů intenzivní průběh opojení. Někdy je ovšem marihuana účinnější, než by obsah THC dával předpokládat. Z toho logicky vyplývají kvalitativně různé, poněkud nevyzpytatelné účinky. Důvody tohoto jevu nebyly dosud uspokojivě vysvětleny. Zdá se ale podle několika klinických výzkumů, kdy byly dobrovolníkům podávány různé známé kombinace cannabinoidů, že se jedná o následek tzv. synerze THC s jinými cannabinoidy. Při tomto jevu se projevuje účinek dvou látek ve směsi podstatně silněji, než by napovídal pouhý součet jejich aktivit. Výzkum na tomto poli je ovšem v plenkách.
        Další možností větší potence je, že v některém rostlinném materiálu se nacházejí deriváty delta-9-THC s delším postranním řetězcem na uhlíku C-3, které mají výrazně vyšší aktivitu. Takovéto sloučeniny byly uměle laboratorně připraveny a jejich aktivita se odhaduje až pětsetkrát vyšší oproti přírodnímu delta-9-THC. Nicméně se zatím tato hypotéza nejeví jako reálné vysvětlení a není pro ni dosud doložen důkaz. Pravděpodobně je ale THCV přítomen v marihuaně více, než se dosud předpokládalo, a navíc s výraznými aditivními nebo synergickými účinky s THC.
        Předpoklad, že Cannabis obsahuje nějaké jiné látky než cannabinoidy, které by byly psychoaktivní nebo by měli interaktivní účinky s cannabinoidy, nebyl zatím podrobně probádán. Několik látek odlišných od skupiny cannabinoidů, přitom s určitou biologickou aktivitou, bylo izolováno, ale nachází se v rostlině jen v nepatrném množství. Žádná z nich není známá jako psychoaktivní látka. Mohou se však zřejmě realizovat v jiných než duševních sférách, např. při stimulaci chuti.
        Z uvedeného vyplývá, že různé směsi cannabinoidů, resp. Cannabinoidy zastoupené v podávaném materiálu v různých poměrech, mají za následek opojení odlišné úrovně. Intenzita, charakter a průběh high závisí nejen na množství přítomného delta-9-THC a případném podílu dalších cannabinoidů, ale také na způsobu užití. Komplexní droga jako marihuana působí na mysl i tělo mnoha způsoby. Rozlišit, co odpovídá za kterou reakci, je velice složité. V USA se provádí výzkum metodologie a zkoušení různých cannabinoidů. National Institute of Mental Health podporuje farmakologický výzkum marihuany. Nicméně je výzkum kritizován jako nedostatečný vzhledem k tomu, že tuto drogu používá přinejmenším 30 miliónů Američanů. Toto číslo hovoří pro mnohem širší a intenzivnější výzkum, jenž by vedl k hlubšímu poznání a rozluštění tajemství cannabinoidů a jejich účinků. Takový výzkum by mohl objektivně zodpovědět otázky o škodlivosti, případně nebezpečnosti této drogy a ukázat reálnost předpokladů dalšího vývoje v požívání marihuany. Ten říká, že až budou zrušeny restrikce, bude marihuan prodávána ve speciálních směsích cannabinoidů a standardního THC. Syntetická marihuana bude vyráběna s přídavky derivátů delta-9-THC, jež mají vyšší účinky než přírodní forma.
        Účinek marihuany je výrazně vyšší při kouření než při požití perorálně, tedy prostřednictvím trávicího traktu. I když do plic se dostává pouze 20-60% THC obsaženého v jointu, je to dost, aby se jeho efekt projevil. Při klinických pokusech s aplikacemi dávek čistých forem cannabinoidů se zjistilo, že dávka 6 mg THC při kouření, resp. 15 mg zažívacím traktem, přivádí širokému vzorku lidí stav minimálního high. Dávky 30 mg, resp. 75 mg, mají efekt vysokého, intenzivního účinku. Při konzumaci marihuany nebo hašiše lze však očekávat 5-10× nižší účinnost orální cesty proti kouření, neboť absorpce střevy z přírodního neextrahovaného materiálu bude ještě horší. Po 400 let se na Středním východě používá při kouření hašiše vodní dýmka. Její výhodou je ochlazení kouře a ochrana plic kuřáka před většími částicemi, které se z jointu dostvají do plic

POTENCE A JEJÍ ÚBYTEK
        Již bylo řečeno, že v buds sklízených příliš pozdě může potence klesnout vzhledem k rozkladu cannabinoidů, především THC. Byl rovněž popsán vliv světla a vzduchu na rozklad cannabinoidů: světlo rozkládá THC na neznámé polymery a nevratným změnám podléhá také CBD a CBC. Vzduch, resp. kyslík, pomalu oxiduje THC na méně aktivní CBN. Tato přeměna může být urychlena vysokými teplotami. Rozkladné procesy nejsou tak zřetelné v živém materiálu, tj. v rostlině, jako se projevují v extrahovaných čistých látkách či jejich roztocích. Zdá se, že živičné žlázky jsou pro cannabinoidy dostatečně dobrým úložištěm, a to i v usušeném rostlinném materiálu.
        Studie naznačují, že čerstvý rostlinný materiál vykazuje zanedbatelný obsah CBN, je-li vyroben z nezralých rostlin. Při analýzách vyzrálých buds byl konstatován obsah CBN v hodnotě nejméně 5% obsahu THC. Pokud byly při pěstování rostliny vystaveny vysokým teplotám, např. v tropických oblastech, může obsah CBN dosahovat více než 20% vzhledem k hodnotám THC. I když se zvažují jen nižší hodnoty obsahu CBN, tj. degradace THC na CBN z 5%, jedná se ve skutečnosti o podstatně vyšší úbytek THC, neboť současně dochází k degradaci THC účinkem světla na jiné látky než CBN.
        Žlázky, které pokrývají samičí okvětní listeny, někdy pukají nebo vylučují pryskyřici póry ve svrchní části žlázek. Sekrece neprobíhá kontinuálním výronem. Tento jev, umocněný vystavením rostliny intenzivnímu slunečnímu záření a některým fyzickým poškozením, je vysvětlením pro pokles potence květových hlav, které přezrály. U listů je sice též možné sledovat jisté změny v obsahu cannabinoidů, ale nejsou tak prudké a tak vážné jako u květů. Pryskyřičné žlázky jsou na listech četnější na jejich spodní straně, kde jsou poněkud chráněny před světlem. Tyto žlázky také málokdy pukají a vylučují živici. Často po mnoho týdnů na živé rostlině nevykazují v tomto směru žádné změny, jsou čisté, neporušené.
        I pouhým okem jsou však zřejmé barevné změny žlázek: z bezbarvých či bílých přecházejí na zlatavou, později červenavou či hnědou. Chemie barevných změn není hluboce probádána. THC je bezbarvý. Pokud by barevné změny byly projevem jeho rozkladu, jak některé prameny naznačují, pak musí být v této fázi degradace hlavní psychoaktivní složky velmi vysoká. Proto začíná-li hnědnout většina žlázek, měla by tráva být sklizena.

PROČ CANNBIS TVOŘÍ CANNABINOIDY
        Tato otázka určitě zajímá každého pěstitele její pochopení a zodpovězení totiž umožní simulaci i stimulaci optimálních podmínek ke zvýšení produkce cannabinoidů. Často se hovoří, v tradici i v odborných kruzích, že tvorba pryskyřice je ovlivněna fyzikálními faktory: slunečním světlem, teplem, suchem. Pryskyřice prý pokrývá rostlinu, aby ji ochránila před vysušením extrémními podmínkami. Tato podání mají ovšem malý smysl ve světle chemie cannabinoidů a pryskyřice. Bohužel není totiž zcela jisté, že řízení prostředí rostliny může vždy a výrazně zvýšit celkovou koncentraci aktivních látek v populaci rostlin.
        Fyzikální vlastnosti žláz i jejich produktu pravděpodobně pomáhají rostlině několikerým způsobem. Lepkavost pryskyřice umožní pylovým zrnům přilnout k blizně nebo jednoduše činí rostlinu méně chutnou. Hlavičky žláz navíc absorbují a odrazí značnou část slunečního světla, čímž chrání vyvíjející se semeno. A protože tyto žlázky jsou zprvu bezbarvé, to znamená že absorbují UV světlo, které má mutagenní účinky, chrání tak semeno před nežádoucími změnami. Nicméně tyto fyzikální vlastnosti jsou zřejmě podružné vzhledem k chemickým.
        Z mikrostruktury živičných žláz a složitosti skladby pryskyřice vyplývá, že Cannabis vkládá do tvorby a ukládání cannabinoidů značnou energii. Zřejmě to tedy nejsou pouhé vedlejší produkty či odpadní látky. Není pochyb, že cannabinoidy a pryskyřice slouží rostlině vícerým způsobem, pravděpodobně však mají hlavně co do činění s biotickými faktory (jiné živé věci) než abiotickými (neživotné vlivy jako slunce, vlhkost). Nicméně, jak bylo naznačeno, mnoho pěstitelů je přesvědčeno, že dovedou technikou ovlivnění prostředí, tedy fyzikálními podmínkami tvorbu pryskyřice a potažmo i potenci rostliny s úspěchem řídit. Při kompilaci této publikace byly k dispozici podklady, které tento názor na základě praktických zkušeností nadšeně hájily. Autor této publikace na sebe nebere v této otázce zodpovědnost arbitra. Pouze konstatuje, že práce nepřikládající význam některým fyzikálním faktorům pěstebního prostředí větší význam na tvorbu produkce se zdají být odborně fundovanější a jsou zřejmě podložené řadou analytických měření. V zájmu objektivity se zde ale dostane oběma hlediskům patřičný prostor.
        Pryskyřice se svými cannabinoidy a dalšími složkami látky tvoří komplexní, biologicky vysoce aktivní skupinu chemických látek. Je to skutečný chemický arzenál, z něhož rostlina čerpá při svém styku s jinými, mnohdy ne zcela přátelskými organismy - býložravci, patogeny, konkurenčními rostlinami. V případě lidí jsou ale cannabinoidy právě tím, co přitahuje pozornost. Některé předpokládané výhody, jež cannabinoidy mohou přinášet rostlině, jsou uvedeny dále - nicméně se botanici touto otázku prakticky nezabývají.
        1. Cannabinoidy jsou zřejmě aktivní po fyziologické i 'psychické' stránce pro mnoho živočichů. To může odradit býložravce od konzumace rostliny, hlavně reproduktivních částí. Pro kanára jsou sice semena oblíbenou pochoutkou, v přírodě se však ptáci dozrávajících semen na rostlině netknou. Možná proto, že jsou uloženy v listenech, bohatých na obsah cannabinoidů.
        2. Terpenové a fenolické pryskyřice jsou známy tím, že inhibují (zamezují) vyklíčení semen některých rostlin. Živičné látky Cannabis tak pomáhají semenům rostliny v konkurenci semen jiných rostlin, jimž ve vyklíčení zabrání.
        3. Mnohé cannabinoidy včetně jejich kyselých forem jsou účinnými antibiotiky v širokém rozsahu bakterií (téměř všechny gram-pozitivní). Extrakty surové pryskyřice prokázaly nematocidní účinky, tzn. že hubí škrkavky a jinou vlezlou havěť. Bohužel, protiplísňová aktivita těchto látek je nízká, takže proti zplesnivění konopě se pěstitel musí bránit sám - správnou technologií zpracování a produkce.
        Potence každého marihuanového vzorku bude různá s ohledem na mnoho dalších faktorů kromě odrůdy a kultivaru rostliny. Vlivy prostředí na potenci nepopiratelně působí, nicméně rozsáhlé rozdíly jsou dány dědičným původem. Tyto vlivy budou dále popsány.

POTENCE A DĚDIČNOST
        U stejné odrůdy mohou být evidentní rozdíly v obsahu THC. Jsou natolik zřejmé, že je degustátor při kouření rozliší. Pro zkušeného pěstitele to není žádná novinka, neboť často nachází ve své produkci výrazně se odlišující jedince. Nicméně uvažujeme-li velkou skupinu rostlin stejného původu (stejné odrůdy, kultivaru), můžeme hovořit o podobném obsahu cannabinoidů. Největší variabilita v obsahu účinných látek mezi jednotlivými rostlinami byla vysledována u rostlin chemotypu 2.
        Bez ohledu na původ semen se během několika málo generací přivezené do jiné oblasti výrazně morfologicky (vzhledově) i fyziologicky (životními funkcemi) mění a přizpůsobuje se dané oblasti. Tato skutečnost je známá po staletí, již na počátku 18. století byla v tomto směru získána zkušenost s perskou Cannabis, na počátku 19. století zase v Egyptě s francouzským konopím dovezeným na vlákno. Skeptický pohled na potenci marihuany pěstované ve středoevropské oblasti po několik generací je zřejmě na místě.

ČÁSTI ROSTLINY A JEJICH POTENCE
        Koncentrace cannabinoidů se liší v různých částech rostliny, lépe řečeno - závisí na koncentraci a vývinu pryskyřičných žláz, jež jsou různé v jednotlivých částech Cannabis. Samičí okvětní lístky mají koncentraci živičných žláz nejvyšší, a proto bývají nejpotentnější. Semena a kořeny nemají živičné žlázky vůbec. Obsahují proto jen stopy účinných látek. Semena při kouření vyvolají tak nanejvýše bolení hlavy, nikoliv opojný stav. V sestupném pořadí bývá potence jednotlivých částí rostliny následující:

  1. Samičí květové buds, v běžné praxi spolu s listeny, případně s dalšími průvodními lístky, bez semen.
  2. Samčí květová lata, jejich potence kolísá oproti samičím hlavám v podstatně větší míře.
  3. Konce větví a stonků jsou nejpotentnějšími částmi rostliny předtím, než přijde do květu.
  4. Listy
    1. malé, provázející květy
    2. střední z rozvětvených částí rostliny
    3. velké, ze stonku
    Obecně lze konstatovat, že nejpotentnější jsou malé listy.
  5. Petioly, stopky listů se stejným členěním jako u listů.
  6. Stonky, větvičky - čím slabší je stonek či větvička, tím je pravděpodobnější vyšší obsah cannabinoidů.
    Nejmenší větvičky nesoucí květy mohou být velice potentní.
  7. Semena a kořeny jsou prakticky bez účinných látek a nepoužívají se ani ke kouření či k extrakci.
        Uvedené pořadí je poměrně pevné. Mohou se někdy projevit výjimky - např. lístky provázející samičí květy mohou být potentnější než samotné květy nebo konečky samičích rostlin někdy překonají květy.
        Vzorky pylu vykazují různá množství cannabinoidů. Živičné žlázy se nacházejí i uvnitř prašníků, kde tvoří dvě řady na protilehlých stranách. Pylová zrna jsou menší než hlavičky žláz. Jejich průměr se prohybuje v rozmezí od 20 do 70 micrometru. Menší podíl pryskyřice se na pyl dostává při praskání žláz. Přítomnost cannabinoidů v pylu je však především způsobena hlavičkami žláz, jež vypadávají z květu spolu s ním. Některé údaje hovoří až o 1% podílu THC ve vzorku pylu. O takovémto materiálu již můžeme hovořit jako o psychoaktivním.
        Na rostlině se potence zvyšuje v částech směrem k vrcholu. Buds na vrcholu budou také nejsilnější. nejspodnější listy na hlavním stonku budou obsahovat nejnižší obsah účinných látek z využitelného materiálu.
        Jako příklad lze uvést následující obsahy THC v jednotlivých částech rostliny: vrcholek 6%, střed 3%, spodek 1%. Ke značným odchylkám od tohoto vzorce dochází i u vlastních sourozenců, čísla jsou uvedena pouze pro hrubou orientaci. Zkušenost ukazuje, že čím kvalitnější je marihuana, tím je gradient vyšší, tzn. že rozdíl, resp. poměr, mezi materiálem z vrcholových částí a trávou ze spodních partií je markantnější).

POTENCE A SEX, SEX A POTENCE
        Ačkoliv tradice hovoří o tom, že samičí rostliny jsou potentnější než samčí, teoretici a výzkumní pracovníci někdy tyto výraznější rozdíly popírají. Trocha pravdy je zřejmě na obou stranách. V nejlepších odrůdách je obsah cannabinoidů v listech samčích i samičích rostlin zhruba stejný. Samčí nebo samičí rostlina může mít ovšem nejvyšší koncentraci účinných látek v některé specifické části. Nejzřetelnější rozdíl vyplyne ze srovnání květů. Samčí květy mohou být jak srovnatelné se samičími, tak téměř neúčinné. Pravděpodobně u skutečně kvalitních odrůd jsou i samčí květy na obsah psychoaktivních látek bohaté. Týká se to např. chemotypu 1. V méně kvalitních odrůdách chemotypu 3 bývají právě samčí květy prakticky bezcenné, jakýs takýs účinek jim dodávají příměsi malých lístků. I listy samičích rostlin tohoto chemotypu bývají podstatně potentnější, s obsahem aktivních látek o 20 až 30% vyšším než v listech samčích rostlin. U chemotypu 2 se projevuje v diskutovaném směru nejvyšší diferenciace mezi jednotlivými rostlinami. Nicméně obecně se samičím rostlinám přisuzuje aktivita asi o 20% vyšší.

POTENCE A VĚK
        Generalizujeme-li, pak čím delší je životní cyklus rostliny, tím se koncentrace účinných cannabinoidů zvyšuje, dokud zůstává rostlina zdravá a vitální. Záleží spíše na vývojovém stupni než na jejím stáří. Protože se pěstitel může rozhodnout, kdy zasadí a zda bude upravovat fotoperiodu (část dne, kdy je rostlině poskytováno světlo, lhostejno zda přirozené, či umělé), může si i řídit dobu květu a tedy dobu dozrání. Fotoperioda, tento nesporně nejdůležitější činitel ovlivňující vývoj rostliny, je podrobně diskutována v kapitole o životních podmínkách Cannabis. Šestiměsíční rostlina je obecně potentnější, než čtyř měsíční, byť jsou obě v květu. Při způsobu pěstování pod střechou si mičurinec obvykle řídí dobu sklizně mezi pátým až osmým měsícem věku rostlin. U zdravých rostlin je možno sklizeň prodloužit až do jejich desátého měsíce. Starší rostliny se již často vyvíjejí abnormálně. Evidentně jim ubývá vitality i obsahu biologicky aktivních látek.Nicméně někteří pěstitelé se chlubí rostlinami dožívajícími se několika let, jež ovšem pěstují pro dekorativní účely.
        Při pěstování venku lze jednoduše nechat rostliny vyvíjet se podle místních pěstebních podmínek, které řídí rozvoj a čas květu. Kde je sezóna krátká, je možno začít pěstování doma a ve vhodný okamžik rostliny přemístit ven. Tak se životní cyklus rostliny prodlouží.
        Jedním z důvodů, proč bývají rostliny samičí považovány za potentnější, je věk. Samčí rostliny často kvetou ve čtyřech až pěti měsících, načež hynou, zatímco rostliny samičí mohou dozrávat ve věku osmi až devíti měsíců, zvláště nejsou-li opylovány. S věkem rostliny cannabinoidů obecně přibývá. Tato záležitost není ovšem pouhým jednoduchým přírůstkem, či kumulací. Obsah účinných látek se mění s celkovým stupněm metabolických pochodů rostliny a závisí na fázi růstu či životního cyklu. Obsah THC roste okamžitě po vyklíčení a růst pokračuje i po přechodu do vegetativní části růstu. V období před přechodem do květu koncentrace THC poněkud klesne (předtím se obvykle mění uspořádání listů na stonku - z uspořádání proti sobě na střídavé), a s objevením se květů opět prudce naroste a dosáhne vrcholu.
        Období před přechodem do květu u samčích rostlin končí obnoveným růstem. Maxima obsahu THC rostlina dosahuje, když hlavice květů jsou plně formovány a objevuje se první pyl. Rostlina pak ztrácí vitalitu, obsah THC pomalu klesá.
        Rovněž samičí rostlina dosáhne maxima obsahu aktivních látek v období plného květu, tj. když se ještě pomalu vytvářejí květy a blizny jsou bílé. Doba květu může trvat dva až deset týdnů, což závisí na tom, zda došlo k opylení, na odrůdě rostliny, na podmínkách růstu. Obsah THC klesá spolu se zpomalováním tvorby nových květů a hnědnutím blizny ve většině květů.
        Z uvedeného by se mohlo zdát, že je optimální posečkat se žněmi do okamžiku, kdy rostlina začne kvést. Není tomu tak. Pěstitelé obvykle pojímají svůj učástok jako stálý zdroj trávy. Zvláště pěstují li venku - nemohou si totiž být jisti osudem své produkce. Nikdy nelze vyloučit možnost, že rostliny budou vypleněny speciální protidrogovou skupinou vyzbrojenou ostrými mačetami a s efektními kuklami na hlavách. I proto bývá žádoucí sklízet průběžně během sezóny, čímž si kultivátor pojistí návratnost svého úsilí. Výhonky listů, uštipované v průběhu třetího měsíce již mohou dosahovat velmi vysoké kvality. To však neznamená, že na konci sezóny se sklidí méně. Rostliny je naopak nucena k tvorbě větší hmotnosti listoví, a výtěžek produkce je proto ještě větší.
        Pěstitel musí mít na paměti, že ne kalendářní, nýbrž fyziologický věk rostliny je zásadní a rozhodující. Odrůda i růstové podmínky výrazně ovlivňují vývoj. Rozhodně by měl pěstitel vědět, že v průběhu cyklu může potence nejen stoupat, ale případně i klesnout. Tato problematika bude ještě probrána v kapitole o životních podmínkách.

CANNABINOIDY: TROCHA ANALYTICKÉ CHEMIE
        Jen velice stručně zde zmíním základní principy laboratorního stanovení obsahu nejdůležitějších cannabinoidů. V centru zájmu stojí logicky THC, CBD a CBN. Pouze stanovením obsahu THC lze relativně objektivně ohodnotit potenci trávy a stanovení obsahů CBD a CBN jsou potřebná k posouzení dalších kvalitativních souvislostí (CBD je mezistupeň biochemické syntézy THC, CBN vzniká oxidací THC). Na získání potřebných informací existuje několik analytických postupů - kolorimetrické, fluorometrické, chromatografické.
        Obsah CBD se stanovuje kolorimetricky (Beamův test) z vysušeného vzorku marihuany, po extrakci organickým rozpouštědlem (např. petroléterem) a po barevné reakci (fialové zbarvení) s etanolovým roztokem hydroxidu draselného. Jinou možností kolorimetrických metod je reakce s amoniakálním roztokem dusičnanu stříbrného. Při porovnání zeleného zabarvení se standardním CBD se stanoví obsah této látky ve vzorku marihuany. Obě naznačené reakce nereagují na přítomné THC a CBN. Hodnotu THC lze zjistit další reakcí za podmínky, že hodnota CBD není příliš vysoká. Hodnota CBD se od hodnoty získané dle následujícího odčítá. K vysušenému extraktu vzorku se přidá Duquenoisův roztok (vanilin a acetaldehyd v etanolu) a kyselina solná, tentokrát za vzniku fialového zbarvení.
        Za vhodných podmínek reaguje THC s kyselinou sírovou a hydroxidem amonným způsobem, vyhodnotitelným fluorometricky. CBN přitom reaguje velmi slabě, CBD vůbec. Tato aplikace však je popsána zatím pouze v experimentální fázi. Daleko více propracovaná je chromatografie na tenké vrstvě. Je to na technické vybavení zcela nenáročná metoda, dává ovšem jen orientační kvantitativní výsledky, např. s použitím silikagelu jako tenké vrstvy. Naopak plynová chromatografie je v analytické chemii cannabinoidů pojmem. Zaměření knihy však nedovoluje zastavit se u tak náročné metody blíže.

< index | úvod | kapitola 1 | kapitola 2 | kapitola 3 | kapitola 4 | kapitola 5 | kapitola 6 | kapitola 7 | kapitola 8 | kapitola 9 | doslov | slovník a literatura >
< part of Fly to Joint pages >