Nejnovější články

Facebook

Včera v 18:53 | Loolita |  Moje otázky a vaše názory
Určitě jste všichni postřehli novou módu trvající tak půlrok jménem Facebook.Jestli se mě ptáte, co to je tak vám neodpovím, protože to sama ani nevím.Faktem je, že ten co tam je zaregistrovaný na vás kouká jak na idioty když jim povíte že zrovna vy ho nemáte, ale stejně tak naopak ten co profil na Facebooku nemá, kouká na ostatní jako na blázny, protože ho mají.
Ale čím se stal facebook tak žádaný že kdo ho nemá je absolutně "out"? To je otázka, na kterou nikdo nemá odpověď.

Víte, právě sem dočetla jeden článek na blogu po tom co sem se rozhodovala jestli si založit nebo nezaložit taky svůj profil.Asi vám přijdu totálně padlá na hlavu, ale co už. Každopádně se mi dostalo zajímavých názorů a důvodů proč ano a proč ne.Tudíž sem se zas nikam neposunula.

Nicméně důležité je to, že lidé přirovnávají Facebook k v minulosti obletovanému X-chatu.A když se zamyslíte nad tím, jak byl X-chat známý a kdo ho neznal byl absolutně mimo mísu, jak dopadl teď.Technická - kolik známých chodí na x-chat?
Musím souhlasit s tím, že je to jedno a to samý.Ne třeba v tom co všechno je možný na Facebooku mít, ale jednou přijde zas nová móda ve světě internetu a komunikace a facebook bude "out".
Jo, někdo by mi mohl říct, že Facebook je tak úžasný, že se tam seznámil s novýma lidma, může si udělat spoustu testů, může si tam dát svoje fotky, spřátelit se, pořádat já nevim co ... Ale ruku na srdce - není příjemnější dát si práci a připravit nebo aspoň dohodnout s partou srázek v nějakým baru nebo někde jinde?

Spousta odpovědí na otázku proč tam chodí bylo: "Já nevim ...jen se tam občas kouknu, dám si tam náladu chvilku zůstanu a pak jdu" "Komfort ne?Nemusim nikam chodit všechno dělám z jednoho místa, jen se přihlásím" "Mám tam svoje kamarády ..."

Je to každýho věc ale já osobně myslím že jestli se tam objevím tak z obyčejný zvědavosti.

A jaký názor máte vy?Jste pro a nebo proti?


Jen přátelé

26. května 2009 v 18:13 | Loolita |  Povídky
Jen přátelé
Kdysi dávno se potkali dva lidé tak podobní v zájmech, myšlení a osudu že si spolu rozuměli tak dobře že nemuseli ani mluvit aby se navzájem pochopili. Tohle si myslel jeden z nich - ona. Bavili se spolu jako by nica ona měla pocit že našla to, co celou dobu hledala. Bála se dne, kdy si konečně připustí jak moc ho miluje i když to byl jen kamarád. A pak, když ten den přišel, byl to pro ní ten nejkrásnější den. Bylo to jako by se jí vyplnil její sen a naivně si myslela že bude konečně šťastná. Nevěděla jistě že on jí miluje a bála se mu to říct a když mu to konečně řekla, věděla jistě že i když to on taky říká, není to tak. A brzy zjistila proč.
Kdysi on poznal jinou, užásnou holku a miloval jí tak moc že na ní nikdy nezapoměl. Když se to dozvěděla byla si jistá tím že to ustojí, že můžou být šťastni jen oni dva spolu, že na ní zapomene když bude s ní. Nechtěl. Čekal a doufal v to že se k němu jeho stará láska jednoho dne vrátí a Linda, jeho současná věděla že ho ztrácí. Nechtěla o Marka přijít. Vždyť on jí ukázal že může být šťastná i přes to všechno co si prožila. To on jí pomohl zapomenout na její problémy,a le byl příliš zamilovaný aby mohl mít jinou než tu po které touží. Lindě slíbil že o tom bude přemýšlet, ale věděla že je to ztráta času. Dohodli se že budou kamarádi. Bylo to to nejpřijatelněší řešení.
Určitě to znáte taky. Srdce si nedá poradit, ani se nedá oklamat. A tak se stalo že byli kamarádi. Vážně jen kamarádi. Linda si to nechtěla připustit dlouhou dobu. Kolikrát sedávala s myšlenkama u něj a přála si aby byla radši mrtvá než tohle. Cokoliv jiného než tohle. Brzo na to se najednou ten dokonalý ztratil. Nebral jí telefon, doslova po sobě smazal všechny pro ní dostupné stopy. Její šance na šťastný život byly ty tam. Aspoň tak to vypadalo v jejích očích.
Od té doby si nepamatovala nic než že celé dny seděla u kona nebo četla knížky- jeho oblíbené knížky, za poslechu mptrojky. Nebyla schopná vnímat svět kolem sebe. Po každé, kdž se podívala kolem sebe viděla jen velkou rozmazanou skvrnu. Nevnímala nic.
Říkala si, jestli to tak má být. Asi ano … to bylo to jedné k čemu došla a co by jí stačilo jako vysvětlení.
Uplynula sposta času. Téměř zapoměla. A jednou, když šla ze školy si řekla, že už si užila dost samoty a že by si mohla vyrazit ven. Její kamarádky jí v tom podporovaly. A tak si večer všichni spolu vyšli ven. Potkala se tam s jedním užasným klukem. Měl motorku. Vždycky si přála motorku a teď našla fajn kluka s motorkou. Celý večer se užasně bavili. Tancovali, ale nepili. Byl tak … dokonalý a zodpovědný.
Když už bylo skoro ráno, nabídl jí, že jí doveze domů. Neváhala ani chvíli a hned mu na to kývla. Bylo užasný cítit vítr ve vlasech, objímat někoho cizího a mít pocit jako by ho znala snad od mala. Zaklonila hlavu a užívala si toho okamžiku, ale pak … ucítila ostrou bolest v hlavě.
Pokoušela se otevřít oči ale dlouhou dobu slyšela jen čísi hlasy jak volají o pomoc. Když se jí povedlo rozlepit oči, připadala si jako v pekle. Všude byl oheň a ta motorka, na které ještě před chílí seděla byla zmáčklá pod nějakým autem. A ona sama ležela na silnici v potoce krve. Nikde neviděla svého motorkáře. Za to viděla holku - asi v jejím věku.Ležela nehybně na silnici a vedle ní klečel kluk. vzpoměla si na Marka. když ho viděla naposledy, vypadal stejně jako ten kluk. Všiml si, že se probrala a běžel k ní. Hned jakmile vstal od té dívky, byla si jistá, že je to Marek. Její Marek. než k ní stačil doběhnout, byl u ní lékař. "Co … co se stalo?" ptala se zmateně. "Tenhle chlapík do vás narazil." a ukázal na Marka."Divím se, že jste se vůbec probrala. Váš přítel to bohužel nepřežil. " "Li … mrzí mě to. Já … neměl jsem pít. Mrzí mě to. Ale hlavně …". Co říkal dál, už ví jen ti kolem. Propadala se do tmy a před očima měla pořád jen Markův obličej. Jeho oči byli plné slz. A Linda? Linda zemřela ještě tam, na té silnici. Ne sama … Opět se setkala se svým motorkářem. Necítila nic než úlevu a štěstí.

Kam dál