keirin-blog.ČeskýBlog.cz

My life is as a Show…Sold out! Forever!

Rubriky:
Archivy:
Administrace:
Říjen 2009
P Ú S Č P S N
« Srp    
  1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  

Datum:23.8.2008
Autor:keira

Jak hrozně zajímavé je číst své roky staré články z odstupem. ach, jak jsem byla pubertální, nesympatický floutek. Ne, že bych byla teď zajímavá…. Každopádně na tenhle blog, na moje první dítko, jsem úplně zapomněla. Když bych ho měla srovnat s ostatními (a že jich je docela dost), je veskrze nezajímavý. O hudbě… O hudbě už touhle dobou nenapíšu ani řádek… O tvrdé hudbě… Ach jak jsem tíhla k tvrdším, někdy až prapodivným stylům. Abych to shrnula (i když vlastně nevím, proč tenhle článek píšu) - jsem ráda, že už je to pryč O_o

Můj nejmilovanější výtvor 4ewaa ^^

Datum:2.5.2007
Autor:keira

Takže rozhodla jsem se to konečně uveřejnit… važte si toho, ani nevíte, kolik mě to rozhodnutí stálo přemýšlení, jsem and tim strávila mládí=D né kecám=D takže ještě vás musim psychicky připravit na to, že to co uvidíte nebude žádná sláva a že tam kromě mejch blbejch keců zatim skoro nic neni… Skoro žádná hudba, jen  3 grupy(řikám zatim) ale taky jich tam nebude tolik jako tady… No ono tohotady zas tak moc nebylo, jen dlouhej seznam možná budil respekt. Rušit tenhle blog nebudu, on se podle mě bez delšího přidávání stejně zruší sám=) okay okay=D Jdu na to=D Chvilka napětí…=D takže odkaz na moe nové doupě je : infernal-princess.blog.cz
aaach=D a je to venku=D takže jestli se vám bude chctít, tak tam určitě zajděte, protože vám to nic neudělá a mě to udělá radost že mám vyšší návštěvnost=) a nechte mi tam komentík, děkujii=)

Mno….

Datum:25.4.2007
Autor:keira

takžé, chcu abyste pochopili, proč už sem nepřidávám. měla jsem s tim nějaký problémy, a tak jsem se naštvala a rozhodla jsem se že se přestěhuju. Blog už mám, je ouplně jinej a nebojte adresu později zveřejním, ale to až tam toho budu mít víc.=.)

Echm…Co kurňa napsat do názvu….?

Datum:16.4.2007
Autor:keira

Tak se vám tu zase jednou hlásí fanatická pubertální fanynka A.F.I.. Toto je pokus o já newim… deníček? Ani sama newim co z toho vyleze…Ale je pravda že o hudbě už newim co mám psát…ty věčný životopisy mých oblíbených skupin už mi pěkně lezou krkem a vám už jistě taky… tak sjem chtěla zkusit něco novýho..:já vim, nejde mi to, ale někdy se to naučit musim… Takže novinky z mýho života… Budu mít origošku Sing The Sorrow (Doufám že všichni víte od koho toe!) No newim koho se vlastně ptám, bo mi sem stejně chodí je samý cizáci a nechávaj tu komenty, čímž si snažej dělat reklamu na svoe stránky…Podle návštěvnosti mi sem chodí čechů celkem dost.. já newim co vám to udělá když mi sem přidáte koment, vám dvě minutky, ani ne a mě to udělá strašnou radost a motivaci sem přidávat a přidávat…Ti, kdo už blog vlastní mi jistě dají za pravdu…Já wim že už si zase stěžuju, zase kritizuju okolí, ale nějakým způsobem se ozvat musim a ten článek v kterym jsem si na to stěžovala předtim se očividně neosvědčil, pže na to kromě Tery, která to stejně nečetla, nikdo nereagoval…jsem protivná,ale měnit se nehodlám, tak sry, jsem to já.
Tak dost trapnejm kecům… Mohli bychom se vrátit k mýmu životu… Poslední dobou, newim esi jsem se už někdy zmiňovala, se děsně nudim… všechno jsde montóně furt za sebou, každej den je stejnej… nechybí mi pařby ani divoký večírky…V tomhle bych byla skromná… Už newim co mám dělat… Vy mi asi neporadíte… Předem se omlouvám za škody způsobené na vašich nervech mým mentálním způsobem písma…

Datum:16.4.2007
Autor:keira

6322476.jpg

894894.jpg

17820841.jpg

16541.jpg

14857558.jpg

Jo a jen chcu upozornit že mi to nějak zlobí a že na ty fota stačí kliknout a oni se otevřou bo jsou tak divně mentálně malý..

…But Home Is Nowhere

Datum:15.4.2007
Autor:keira

Twenty-six years and seems like I’ve just begun
To understand my, my intimate is no one
When the director sold the show, who bought its last rites?
They cut the cast, the music, and the lights

This is my line, this is eternal
How did I ever end up here?
Discarnate, preternatural
My prayers to disappear
Absent of grace, marked as infernal
Ungranted in dead time left me disowned
To this nature, so unnatural
I remain alone

Twenty-six years end, still speaking in these tongues
Such revelations while understood by no one
When the new actor stole the show, who questioned his grace?
Please clear this house of ill-acquired taste

This is my line, this is eternal
How did I ever end up here?
Discarnate, preternatural
My prayers to disappear
Absent of grace, marked as infernal
Ungranted in dead time left me disowned
To this nature, so unnatural
I remain alone

Give me something, give me something
Give me something, give me something
Give me something, give me something real

I lay strewn across the floor, can’t solve this puzzle
Everyday another small piece can’t be found
I lay strewn across the floor, pieced up in sorrow
The pieces are lost, these pieces don’t fit
Pieced together incomplete and empty

This is my line, this is eternal
How did I ever end up here?
Discarnate, preternatural
My prayers to disappear
Absent of grace, marked as infernal
Ungranted in dead time left me disowned
To this nature, so unnatural
I remain alone

This is my line, this is eternal
How did I end up here?
Discarnate, preternatural
My prayers to disappear
Absent of grace, marked as infernal
Ungranted in dead time left me disowned
To this nature, so unnatural
I remain alone

We held hands on the last night on earth
Our mouths filled with dust.
We kissed under the trees
And in the fields
Screaming like dogs,
Bleeding dark into leaves.

It was empty on the edge of town
But we knew everyone floated along the bottom of the river.
So we walk through the waste
where the road curved into the sea.
And the shattered seasons lay
and the bitter smell of Burning was on you like a disease
In our cancer of passion you said
“Death is a midnight runner.”

the sky came crashing down
like the news of an intimate suicide
we picked up the shards
and formed them into shapes of stars
that wore like an antique wedding dress
The echoes of the past broke the hearts of the unborn
as the ferris wheel silently slowed to a stop.

the few insects skittered away
in hopes of a better pastime
i kissed you at the apex of the maelstrom and asked
if you would accompany me in a quick fall
but you made me realize
that my ticket wasn’t good for two…
i rode alone

You said the cinders are falling like snow.
there is poetry in despair
And we sang with unrivaled beauty.
bitter elegies of savagery and eloquence.
Of blue and grey.
Strange, we ran down desperate streets and carved our names in
the flesh of the city.

The sun was stagnated somewhere beyond the rim of the horizon
and the darkness is a mystery of curves and lines.
Still, we lay under the emptiness and drifted slowly outward,
and somewhere in the wilderness we found salvation scratched
into the earth like a message.

I cannot leave here, I cannot stay.
Forever haunted, more than afraid.
Asphyxiate on words I would say.
I’m drawn to a blackened sky as I turn blue.

There are no flowers
No, not this time.
There’ll be no angels gracing the line.
Just these stark words I find.

I’d show a smile,
But I’m too weak.
I’d share with you,
Could I only speak,
Just how much this hurts me.

I cannot stay here, I cannot leave.
Just like all I’ve loved,
I’m make believe.
Imagine heart, I disappear
seems no one will appear here and make me real.

There are no flowers
No, not this time.
There’ll be no angels gracing the lines.
Just these stark words I find.

I’d show a smile,
But I’m too weak.
I’d share with you,
Could I only speak,
Just how much this hurts me.

I’d tell you how it haunts me.
I’d tell you how it haunts me.
I’d tell you how it haunts me.
You don’t care that it haunts me.

There are no flowers
No, not this time.
There’ll be no angels gracing the lines.
Just these stark words I find.

I’d show a smile,
But I’m too weak.
I’d share with you,
Could I only speak,
Just how much this hurts me.

Just how much this hurts me.
Just how much you…

Profil

Datum:12.4.2007
Autor:keira

Tak jsem si udělal taký dotazník, abych se nemusel s tim něak sepisovat

Jméno : Lucie

Bydliště : taká prdel u Liberce

Zájmy : Mno moc toho není tak ráda maluju a patlám z keramiky… a pak taky blog, net, icq… A newim esi se to dá pokládat za koníček ale miluju hudbu:-)

Miluju : Takžééé:-D Daveyho Havoka, všecko okolo daveyho Havoka, A.F.I, šecko okolo afi , černý oblečení, moe kámošky a kámoše i ty internetový, nákupy, Emáky*slint*, hledání fotek na buzznetu, zpívání( i když zpívám totálně falešně, ale nestydim se za to=D), malování(hlavně daveyho=D), Jo a taky Daveyho=D

Nesnášim : když se nad mě někdo povyšuje a vyžaduje poslušnost(hlavně jsem vysazená na taký výjevy mojí drahý máti), urážlivý lidi (bez rejpání bych nemohla žít =D), Když někdo zavrhuje homosexuály a bisexuály, kmín =D, aaaa jo už vim Hip-Hop.

Pohled na svět : Pesimista

Zvířátka : tři kočky(Bublina, Minda, Packa), Pes(Fido, nelekněte se, to mentální jméno jsem nevymejšlela já, já chtěla beníka, ale nikdo mě neposlouchal =(, Hafoo plyšáků =D

Kontakt : No takže na mailu Punk.Goth@seznam.cz nebo na
Infernal.Princess@seznam.cz a pak taky na icq 373-537-318… ale upozorňuju že si neautorizuju jen tak někoho :-P

Co o mě říkají přátelé : takže se nelekněte že je to tak vřelý, zkopčila jsem to z lidí, co o mě říkaj na profilu(předem upozorňuju že foto tam nemám:-P
Nikiss(láska moe veliká=D) : lucík, no supr holka . mám tě ráda fakt strašně moooc:)!!!!si moe zlatičko, nej kámojda;) nikdy bych tě za nic nevymněnila…je s tebou velikánská prdel a nidy se nenudíme musíš uznat:):)!!!….mtmmmr…milujinkám tě:)
Jiskřička : Lucka je zlatíško,sluníčko,který mi zlepší náladu a nejlepší kámoška no zkrátka MTMMR
Inka : Moe bývala spolubydlící, opustila mě kvůli Daveymu :-D Ale i tak ju mám ráda.
Antry : Cenzurováno! :D
Tery : Z ní jsem se snažila něco vymáčknout ale v jejim případě mi to bylo máloplatný tak vám sem zkopčim celej rozhovor z ajska=D
InfernalPrincess(21:27 PM) :
Charakterizuj mě něčim pls:D
Tery(21:27 PM) :
smrdíš! :D
InfernalPrincess(21:27 PM) :
Ale no tak:D teď to myslim vážně:D
Tery(21:28 PM) :
no to já taky :D
InfernalPrincess(21:28 PM) :
A tys ke mě někdy čuchala?:D
Tery(21:29 PM) :
ne ale je to cejtit až sem :D
InfernalPrincess(21:29 PM) :
No toe milý teda:D tak holt nebudeš na mym blogu mezi mýma přátelema, tvoe blbost a já to myslela dobře:D
Tery(21:30 PM) :

Tery(21:30 PM) :
:D
InfernalPrincess(21:30 PM) :
takže jako nic?:D
Tery(21:31 PM) :
hm :D
InfernalPrincess(21:31 PM) :
No dobře no jak chceš!:D
Tery(21:32 PM) :
ale dej si mě tam ;) :D
InfernalPrincess(21:32 PM) :
No ale to tam musím mít koment:D
InfernalPrincess(21:33 PM) :
a smrdíš tam mít necu:D
Tery(21:33 PM) :
no tak to nic :D
Tery(21:33 PM) :
no tak voníš mno :D
InfernalPrincess(21:33 PM) :
Prosimtě jednu normální větu:D
Tery(21:33 PM) :
strašně mi voníš :D lepší? :D
InfernalPrincess(21:35 PM) :
Ne:D
Tery(21:35 PM) :
věta to byla, normální byla taky! :( :D
InfernalPrincess(21:35 PM) :
No taaaak niic no a já tě tam chtěla mít…:D
Tery(21:36 PM) :
fakt? :D
InfernalPrincess(21:37 PM) :
Jo *JOGINGLLY*
Tery(21:37 PM) :
kecáš! :D
Tery(21:37 PM) :
napiš mi adlesu na tvůj blog :D
InfernalPrincess(21:38 PM) :
Dáš mi jednu normální větu co mě charakterizuje?D
Tery(21:38 PM) :
dyž já nevim :D
InfernalPrincess(21:39 PM) :
ty jsi přece tak inteligentní maldá dáma…:D:D
Tery(21:40 PM) :
děkuju :D
InfernalPrincess(21:40 PM) :
No tak se ale projev!:D
Tery(21:40 PM) :
tam něco napiš…:D
InfernalPrincess(21:42 PM) :
Hmmm:D něco ve stlu třeba : Tery o mě říká : chodíme spolu už dva měsíce a strašně nám to klape, Keira mi příjde strašně přitažlivá a myslim že to nebude jen takový chození, chtěla bych si s ní adoptovat dítě…:D:D Já jsem toho schopná esi se nevymáčkneš:D
Tery(21:42 PM) :
fajn, napiš to tam :D

Helena

Datum:12.4.2007
Autor:keira

Long ago
Just like the hearse, you died to get in again
We are so far from you

Burning on, just like a match you strike to incinerate
The lives of everyone you know
And what’s the worst you take (worst you take)
From every heart you break (heart you break)
And like a blade you stain (blade you stain)
Well, I’ve been holding on tonight

[chorus]
What’s the worst that I could say?
Things are better if I stay
So long and goodnight
So long and goodnight

Came a time
When every stars fall
Brought you to tears again
We are the very hurt you sold
And what’s the worst you take (worst you take)
From every heart you break (heart you break)
And like a blade you stain (blade you stain)
Well, I’ve been holding on tonight

[chorus]
What’s the worst thing I could say?
Things are better if I stay
So long and goodnight
So long and goodnight

Well, if you carry on this way
Things are better if I stay
So long and goodnight
So long and goodnight

Can You Hear me
Are you near me
Can we pretend
To leave and then
We’ll meet again, when both our cars collide

[chorus]
What’s the worst thing I could say?
Things are better if I stay
So long and goodnight
So long and goodnight

Well, if you carry on this way
Things are better if I stay
So long and goodnight
So long and goodnight

Grrr!:-D

Datum:12.4.2007
Autor:keira

nebudu se rozepisovat z žádnejma úvodama, řeknu vám to jednoduše: Já chtííít komenty!:-D Vim že se vám to možná nezdá, ale takovej komentář udělá mega radost, protože vidim, že mi sem aspoň někdo chodí:-) myslim že vám to nic neudělá, když už tu jste písnout k něčemu koentář:-) Thanx:-)

Nesnesitelná Lehkost Bytí

Datum:10.4.2007
Autor:keira

Tenhle Kunderův román jsem viděla v filmové podobě ale zaujal mě tak vám ho sem dávám:-)

„Všechny velké romány jsou vyprávěním o lásce. A protože formy vztahu muže a ženy se v průběhu času mění, jsou tyto velké romány současně zrcadlem své doby, tázáním po podstatě lidské existence určité epochy. Román Milana Kundery tuto pravdu svrchovaně naplňuje, od první do poslední řádky klade otázku možnosti lásky ve světě v krizi, v epoše konce 20. století.“

Román „Nesnesitelná lehkost bytí“ vyšel v roce 1985 v Torontu v nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty – Eight Publishers. V České republice román doposud nevyšel, protože po vydání románu Žert (1967) totalitní režim zakázal publikování Kunderových děl. O vydání románu se uvažovalo hned po revoluci, ale autor k tomu nedal svolení a zatím svůj názor ještě nezměnil.

Kundera rozdělil svůj román do sedmi částí. Tyto části na sebe chronologicky nenavazují, vzájemně se prolínají a doplňují. Například první část je vyprávěním z pohledu Tomáše, kdežto druhá část popisuje Terezin život s matkou a zároveň doplňuje Tomášovu část příběhu Tereziným pohledem. Téměř v každé části se objevuje filosofická polemika, ať už nad samotnou nesnesitelnou lehkostí bytí, nebo nad politickým režimem v Československu, či nad jinou otázkou. Specifickým oddílem je „Malý slovník nepochopených slov“, který se soustřeďuje na vztah mezi Sabinou a Franzem, jenž je založený na vzájemném nedorozumění a odlišném chápání významů důležitých slov. Kundera je na celém světě uznávaným pokračovatelem středoevropského filosofického románu a tak se i v Nesnesitelné lehkosti bytí setkáváme s odkazy na jiná díla, především na teze a díla filosofů Parmenida a Nietzscheho.

Jak již jsem zmínil na úplném začátku své práce, je tento Kunderův román především vyprávěním o lásce. Pojetí lásky hlavními postavami je ale zároveň prostředkem k pochopení složité doby a jejího odrazu na formování lidského charakteru a způsobu života vůbec.

V tomto románu figurují čtyři hlavní postavy, přičemž každá z nich má svůj specifický charakter a světonázor.

Tomáš: Tomáš je neurochirurgem v nejmenované pražské nemocnici a žádná sukně před ním dlouho nezůstane na svém místě. Partnerky střídá téměř denně, nehledá hluboký vztah touží po tělesném potěšení, které nazývá „erotickým přátelstvím“. Sex bere jako zábavu, srovnatelnou například s fotbalem. Jedinou výjimkou v dlouhém zástupu žen je Sabina. Je pro něj milenkou a zároveň přítelkyní, oba dva milují volnost a sex.

Tomáš je ale také zároveň člověkem silným a sebejistým, když však potkává Terezu, pociťuje nový a pro něj neznámý pocit, zažívá totiž pravou lásku. Lásku nejen tělesnou, ale i duševní, která je pro něj zvláštní a zároveň krásná.

Tereza: Tereza je mladá, lehce naivní a dětsky vypadající žena pocházející z malého lázeňského městečka. Je osamocená v životě se svou matkou a otčímem. Před matkou a před světem uniká ke knihám. Když poprvé vidí Tomáše, má i on u sebe knihu, a to je pro Terezu významné znamení. S Tomášem cítí jistou sounáležitost, dalo by se říci společnou účast v jakémsi tajném bratrství jiného chápání světa.

Tereza je Tomášovým protikladem, jak je Tomáš silný, tak je Tereza slabá. Cokoliv dělá, je z lásky k Tomášovi. Je mu naprosto oddaná, a proto jí stálé Tomášovy nevěry velmi zraňují a to i přesto, že si je jeho láskou jistá a snaží se Tomášův způsob života pochopit, ale Tomášova lehkost bytí je pro ni špatně snesitelná.

Sabina: Sabina je výtvarnicí snažící se tvořit svá individualistická díla i přes nepřízeň budovatelského komunistického režimu. Své obrazy tvoří tak, aby na první pohled neprovokovaly svou osobitostí, ale zároveň do nich vkládá své pohrdání kýčem a stereotypním socialistickým uměním, sama o nich říká: „vpředu je srozumitelná lež a vzadu nesrozumitelná pravda“. Sabina je na útěku ze světa kýče, neboť totalitní politické režimy a totalitní kýč se organicky doplňují.

Láska je pro Sabinu také únikem, únikem ze světa povinností, ze světa v němž dokonce radost, štěstí a vkus mají být člověku vnuceny. Před tím vším prchá Sabina do zahraničí, tam však nenachází naplnění nýbrž prázdnotu. Nikdo ji totiž nechápe, její noví přátelé ji interpretují podle svých vlastních jednostranných a zkreslených představ o „Východu“. A tak díky své touze po volnosti a neustálému unikání ze světa kýče zažívá Sabina nesnesitelnou lehkost bytí.

Franz: Franz je žádaným švýcarským historikem žijícím spořádaný a víceméně spokojený život vyšší třídy. Má manželku a dceru a na první pohled mu nic nechybí. Jeho slabostí jsou však revoluce a jiné snahy o změnu stávajícího systému, zřejmě právě proto je fascinován Sabinou, která přijíždí z Rusy okupovaného Československa.

Franz je naprosto odlišný od Sabiny, je to zapříčiněno odlišným dětstvím a odlišným prostředím v němž oba vyrůstali. Jejich vztah je založen na nedorozumění, každý přikládá stejným slovům rozdílný význam. Láska k opuštěné matce disponovala Franze ve vztahu k ženám především věrností, soucitem a úctou. Pro Sabinu je láska cestou úniku, uniká také Franzovi, poté co Franz opustí svou rodinu a rozhodne se žít s ní.

„Myšlenka o věčném návratu je tajemná a Nietzsche jí uvedl ostatní filosofy do rozpaků: pomyslit, že by se jednou všechno opakovalo, jako jsme to už zažili, a že by se i to opakování ještě do nekonečna opakovalo! Co chce říci ten pomatený mýtus?“

Těmito slovy začíná Kundera svůj román a v prvních dvou kapitolách pokračuje v úvahách nad touto Nietzscheho tezí. Vychází z jeho myšlenek, že věčný návrat je tím nejtěžším břemenem a dostává se k otázce: „Je-li věčný návrat tím nejtěžším břemenem, pak se mohou naše životy jevit na jeho pozadí ve vší nádherné lehkosti. Ale je tíha opravdu hrozná a lehkost nádherná?… Čím je břemeno těžší, tím je náš život blíž zemi, tím je skutečnější a pravdivější. Naproti tomu absolutní nepřítomnost břemene způsobuje, že se člověk stává lehčí než vzduch, vzlétá do výše, vzdaluje se zemi, pozemskému bytí, stává se jen napůl skutečný a jeho pohyby jsou stejně svobodné jako bezvýznamné. Co si tedy máme zvolit? Tíhu nebo lehkost?… Jisté je jen jedno: protiklad tíha lehkost je nejtajemnější a nejmnohovýznamnější ze všech protikladů.“

Po tomto úvodu se dostáváme do myšlenek Tomáše, který přemýšlí o Tereze a zpětně si promítá jejich první setkání v malém lázeňském městě. Setkali se v kavárně, kde Tereza pracovala, strávili spolu asi hodinu. Tereza ho potom doprovodila až na nádraží, kde s ním čekala dokud nenastoupil do vlaku. Za deset dní se z ničeho nic objevila v Praze u dveří jeho bytu, pozval jí dál a pomilovali se. V noci dostala Tereza horečku a zůstala u něj v bytě celý týden dokud se nevyléčila, Tomáš během té doby pocítil k „té téměř neznámé dívce“ nevysvětlitelnou lásku. Potom co se vyléčila, odjela zpět do svého rodného města. Po jejím odjezdu Tomáš přemýšlel o tom, zda jí má pozvat k sobě natrvalo, věděl totiž, že když přijede, tak proto aby mu nabídla celý svůj život a té odpovědnosti se Tomáš bál. Necítil k ní nic podobného jako ke všem ostatním ženám, nebyla to pro něj ani milenka ani manželka. Cítil totiž, že kdyby umřela, on by její smrt nepřežil. Jeho dilema vyřešila sama Tereza, když k němu opět znenadání přijela. Snažila se dávat najevo, že je u Tomáše jen náhodou, v Praze prý byla z jiných důvodů. Když vedle sebe potom v noci leželi, nabídl jí Tomáš (zcela proti svým zásadám) ať zůstane u něj.

„Ještě včera se bál, že kdyby ji pozval k sobě do Prahy, přijela by mu nabídnout celý svůj život. Když mu teď řekla, že má kufr v úschovně, blesklo mu hlavou, že v tom kufru je její život a že ho nechala zatím na nádraží, než mu jej nabídne.“

Když se Tomáš rozvedl se svou první ženou, snažil se zařídit si svůj život, tak aby se k němu už žádná žena nemohla nastěhovat. Svým milenkám tvrdil, že nemůže s nikým na společné posteli usnout. Tu noc, kdy podruhé přijela Tereza, spal po dlouhé době se ženou, a když se probudil zjistil, že ho spící Tereza drží pevně za ruku, tak pevně že se nemohl z jejího sevření vymanit.Od té doby se oba těšili na společný spánek. Tomáš sice obstaral Tereze podnájem, aby neměly jeho milenky pocit druhořadého postavení, ale ten se stával čím dál víc pouhým alibi.

Tomáš si uvědomil, že Terezu miluje, protože láska pro něj neznamenala sex, ale trávení společných intimních chvil a toho byl schopný jedině s ní.

Díky Tomášově přítelkyni Sabině získala Tereza místo fotografky v jednom deníku. Zároveň začala zjišťovat stále více údajů o Tomášově tajném milostném životě, našla jeho dopisy od Sabiny, ve kterých mu psala o tom, jak by se sním chtěla milovat. Hlavně díky tomu se Tereze začaly zdát zlé sny, ve kterých ji Tomáš trápil společně s jinými ženami, Tomáš ji vždy vzbudil a musel jí dlouho konejšit než znovu usnula.

Tomáš své nevěry nejprve popíral, ale když zjistil, že důkazy jsou příliš zřejmé, snažil se Tereze dokázat, že jeho polygamní život není v žádném rozporu s láskou k ní. Nebyl však důsledný, protože chvíli své nevěry zapíral, a pak se je zase snažil ospravedlnit. On sám však na Terezu žárlil, jednou byli společně a ještě s několika přáteli v baru, oslavovali její nové místo. Tomáš nerad tančil, a proto se Terezy ujal jeho mladý kolega.

„Nádherně jim to na parketu slušelo a Tereza se mu zdála krásnější než jindy. Pozoroval udiveně, s jakou přesností a poslušností Tereza předchází ještě o zlomek vůli svého partnera. Ten tanec se zdál vypovídat o tom, že její obětavost, jakási nadšená touha udělat to, co vidí Tomášovi na očích, nebyla nijak nutně vázána na Tomášovu osobnost, ale byla připravena odpovědět na volání kteréhokoli muže, jehož by potkala místo něho.“

Tereza se stávala čím dál tím méně vyrovnanou, Tomášovy nevěry ji zraňovaly. On to věděl, ale nebyl schopen zanechat svých „erotických přátelství“, protože by ho to rozvrátilo. Vždy když se miloval s jinou ženou musel se opít, aby neměl před očima Terezin obraz, ale nedokázal si svou vášeň odpustit. Při milování s jinými ženami se stával roztržitý, díval se na hodinky, aby nepřišel pozdě domů. Ze svobodného mládence se měnil na manžela.

Aby zmírnil Terezino trápení, oženil se s ní a pořídil jí štěně křížence, které (ač to byla) fena pojmenovali Karenin po knize Anna Karenina, kterou měla Tereza v ruce, když za ním podruhé přijela do Prahy.

Jejich svatba proběhla těsně před ruskou okupací Československa, byl srpen 1968. Zatímco Tereza nebezpečně fotografovala ruské vojáky na ulicích a pak snímky dávala zahraničním novinářům, Tomášovi neustále telefonoval z Curychu ředitel tamní nemocnice a nabízel mu místo. Tomáš nejprve odmítl, ale pak po rozhovoru s Terezou se rozhodl, že emigrují.

„To všechno říkala Tereza Tomášovi a on věděl, že je to pravda, ale že pod tou pravdou je ještě jiná, podstatnější příčina, proč chce Tereza odejít z Prahy: je ve svém dosavadním životě nešťastná.“

Tomáš se vrhl do práce s novou vervou, Tereza se pokoušela prosadit jako fotografka, ale bylo jí řečeno, že snímky z okupované Prahy nejsou aktuální. Místní fotografka jí navrhla fotografování pro zahrádkářskou rubriku, s tím však Tereza nesouhlasila. Fotografka jí také řekla, že má zvláštní cit pro ženské tělo a ať tedy zkusí akt. Tereza se rozhodla, že navštíví Sabinu, která emigrovala do Ženevy v jejím ateliéru. Sabina jí ukázala své obrazy a popsala jí způsob jejich tvorby. Tereza jí s obrovskou pozorností naslouchala, až úplně zapomněla na to, že přijela Sabinu fotografovat.

„Aparát sloužil Tereze zároveň jako mechanické oko, jímž pozorovala Tomášovu milenku, i jako závoj, kterým si před ní kryla tvář.“

Tomáš trávil většinu času v nemocnici a na Terezu měl velmi málo času, ta zůstávala sama doma s Kareninem a učebnicemi francouzštiny a němčiny. Jednoho dne večer se Tomáš vrátil domů a našel tam jen Terezin dopis, ve kterém se mu omlouvala za svou neschopnost adaptovat se na nové prostředí a odjezd zpátky do Prahy. Tomáš v Curychu ještě chvíli vydržel, ale začal pociťovat nesnesitelnou lehkost bytí, zjistil, že Terezu potřebuje a vrátil se za ní zpět do Československa.

Mezitím se Sabina seznámila s Franzem, svůj milostný vztah prožívali zásadně mimo Ženevu na různých Franzových obchodních cestách. Sabinu ale tento způsob začal nudit, Franz jí na to odpověděl tím, že není schopný jít v ten samý den z postele své milenky do postele své manželky. Zároveň si ale uvědomil, že Sabinu opravdu miluje, zatímco svou manželku má rád spíš jako matku, ženu která je slabá a je ji třeba chránit. Po nějaké době se rozhodl, že svou manželku opustí a začne nový život se Sabinou. Sabina s tím zdánlivě souhlasila, ale když se Franz se svou manželkou rozešel, odjela do Paříže. Franz našel jen prázdný ateliér a správce, který mu řekl, že majitelka ateliéru si nepřála, aby se dozvěděl, kam zmizela.

Zdrcený Franz si pořídil podnájem a začal nový život.Začal žít samostatně, poprvé si sám vybíral nábytek nezávisle na někom jiném.Zjistil, že Sabinina fyzická přítomnost pro něj není důležitá, protože v něm zanechala svou stopu, stopu štěstí a radosti ze svobody. Našel si novou známost, kterou se stala jedna z jeho studentek, ta ho milovala bezmezně, ale on pořád myslel na Sabinu. I přes nevoli své partnerky se rozhodl zúčastnit pochodu na Kambodžu, který měl zajisti přístup západních lékařů do hladomorem zužované Kambodži. Viděl v tom alegorii se Sabininou vlastí, byla to přeci země okupovaná komunistickou armádou. Pochod skončil naprostým fiaskem, a když se potom Franz procházel po Bankoku, ze kterého se měl vrátit zpět domů, přepadli ho místní zloději a na následky zranění zemřel v Ženevské nemocnici. Tím Kundera poukázal na bezvýznamnost a zbytečnost „Velkého pochodu“.

Potom, co se Tomáš vrátil do Prahy, začal mít problémy v zaměstnání. Ještě před emigrací totiž napsal článek, ve kterém srovnával Oidipa (ten se oslepil a odešel do vyhnanství, když zjistil kolik špatných věcí napáchal) s komunisty (ti zase tvrdili, že o těch špatných věcech nevěděli). Vydavatel článek trochu zkrátil a upravil a ve výsledku si komunisté mysleli, že jim Tomáš navrhuje, aby si vypíchali oči. Bylo mu nabídnuto odvolání, to ale Tomáš odmítl podepsat a tak se z neurochirurga stal obvodním lékařem. Když odmítl odvolání podruhé, tak se stal z obvodního lékaře umývačem oken.

Při umývání oken se dostal do mnoha domácností, atak nebylo divu, že ve svých „erotických přátelstvích“ pokračoval, a tím samozřejmě trápil Terezu. Ta byla několik týdnů po svém návratu vyhozena z týdeníku, pro který fotila a stala se barmankou v hotelu na předměstí, kde se setkávala například s vyhozeným profesorem theologie či velvyslancem. V baru na ní ale také dohlížel tajný policista nebo snad jen udavač, který jí svou sílu dával nepříjemně najevo.

Ale jen co odešel, ozval se malý muž s lysinou, který vypil už třetí vodku:„Paní, vy víte, že se mladistvým nepodává alkohol.“ „Vždyť jsem žádný nedala! Dostal limonádu!“ „Moc dobře jsem se na vás díval, co jste mu do té limonády lila!“ „Co si vymýšlíte!“ vykřikla Tereza. „Ještě jednu vodku,“ poručil muž s lysinou a dodal: „Už delší dobu vás pozoruju.“

Při této roztržce se jí zastal jistý inženýr, Tereza o něm začala přemýšlet jako o možné nevěře Tomášovi, ke které se nakonec také odhodlala. Když však bylo po všem, došlo jí, že jí tento akt vůbec nic nepřinesl, snad jen další trápení, protože měla výčitky vůči Tomášovi a podezření, že „inženýr“ na ní byl nasazen tejnou policií.

Tomáš se při jednom mytí oken setkal opět s redaktorem, který vydal jeho článek a také se svým synem z prvního manželství, tito dva se ho snažili přesvědčit, aby podepsal žádost českých intelektuálů o propuštěni politických vězňů. Tomáš se nejdříve rozhodl podepsat, ale pak si to rozmyslel a odešel. Jeho syn ho obdivoval, ale Tomáš o něj ani o jeho obdiv neměl zájem.

Tomáš se také setkal s předsedou vesnického zemědělského družstva, kterého kdysi operoval, a ten jemu i Tereze nabídl možnost odstěhovat se na venkov. Tomáš se cítil fyzicky vyčerpán svými neustálými avantýrami a také neustálým tlakem režimu na jeho osobu a věděl, že Tereze by tato změna prostředí přišla jedině vhod.

Na venkově se jim dýchá volněji, bez neustálého tlaku a stresu pociťují krásu a pohodu venkovského života. Tomáš se stal šoférem nákladního auta, kterým rozvážel zemědělce na pole nebo vozil nářadí a Tereza dvakrát denně vyváděla společně s Kareninem na pastvu stádo krav.

Karenin ale dostává rakovinu a pomalu umírá, nakonec se Tomáš s Terezou rozhodli, že mu dají uspávací injekci. Psova smrt je oba ještě víc sblížila, Tereza měla však opět podezření, že jí byl Tomáš nevěrný, ale vše se vysvětlilo, když zjistila, že podezřelé dopisy jsou od Tomášova syna.

Román končí, když si Tereza společně s Tomášem, předsedou a mladým zemědělcem vyjedou zatančit do sousedního města. Tereza se Tomášovi omluvila ještě jednou za to, že ho dostala tak nízko ve společenském žebříčku tím, že se vrátili zpět do Prahy.

„Tvoje poslání bylo operovat,“ řekla. „Terezo, poslání je blbost. Nemám žádné poslání. Nikdo nemá žádné poslání. A je to ohromná úleva zjistit, že jsi volná, že nemáš poslání.“

Román sám o sobě končí touto scénou, ale z dopisu Tomášova syna Sabině do Ameriky, který se objevuje v druhé polovině románu se dozvídáme, že Tomáš společně s Terezou zahynuli při cestě autem, kterému nefungovaly brzdy.

Zdroj : http://ld.johanesville.net/kundera-03-nesnesitelna-lehkost-byti

Další stránka »

Český Blog - profesionální blog zdarma  |   Powered by PageUp